5 As 19/2009 — Nejvyšší správní soud

29 A 48/2013- 68 - text 22 pokračování 29 A 48/2013 29 A 48/2013-68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D., v právní věci žalobce: F. C., zastoupeného zákonnou zástupkyní Z. C., proti žalovanému: Ústavní soud, se sídlem Brno, Joštova 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve zveřejnění jména a příjmení žalobce v usnesení ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. I. ÚS 2055/11, publikovaném ve veřejně dostupné databázi žalovaného, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Žaloba [1] V podání ze dne 2. 9. 2013 označeném jako „Žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu, resp. žaloba proti nezákonnému rozhodnutí“ žalobce v prvé řadě uvedl, že brojí proti jednání žalovaného, který uveřejnil a nadále zveřejňuje na svém webu v systému NALUS osobní údaje žalobce, které mají navíc povahu citlivých osobních údajů, což je v rozporu se zájmem nezletilého žalobce, není k tomu dán žádný legitimní cíl, ani na tom není dán veřejný zájem, a stalo se tak v rozporu se zákonem. Jedná se o zásah do práva žalobce na soukromí a ochranu osobních údajů. Otázku, zda věc má být žalována jako rozhodnutí či jako zásah žalobce ponechal na zvážení soudu. [2] Žalobce se o zásahu do svých práv dozvěděl prostřednictvím své matky (a zástupkyně) dne 9. 7. 2013. O neformální e-mailové žádosti o anonymizaci žalovaný rozhodl usnesením ze dne 22. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2055/11. Dopis žalovaného ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. SPR. ÚS 669/13, který následoval po podání formální a odůvodněné žádosti matky nezletilého o anonymizaci a který by mohl být rozhodnutím v materiálním smyslu, byl doručen dne 21. 8. 2013. [3] Jméno žalobce bylo zveřejněno bez vědomí a souhlasu jeho zákonných zástupců na portálu nalus.usoud.cz pod spisovou značkou I. ÚS 2055/11. Žalobce byl uveden jako jeden ze stěžovatelů v případě, kdy byla v souladu s principem nediskriminace po školní jídelně požadována příprava veganského jídla. [4] Uveřejnění osobních údajů nezletilého žalobce nebylo v jeho zájmu, a to zejména vzhledem k citlivosti a kontroverznosti kauzy, její široké medializaci, pobouření veřejnosti plynoucí z předsudků vůči rodinám s alternativním životním stylem a neznalosti faktu, že v západní Evropě je příprava jídla vhodného i pro vegany školními jídelnami běžné, jakož i s ohledem na postoj soudců Ústavního soudu, kteří v odůvodnění překroutili obsah ústavní stížnosti. Navíc žalobce byl již tak dost stigmatizován v důsledku svého nedobrovolného vyloučení z obědů ve školní jídelně po dobu 4 let. [5] Zákonní zástupci žalobce s tímto uveřejněním nedali souhlas a sami nikde jméno žalobce neuveřejnili. Naopak matka žalobce při poskytnutí komentáře ke kauze redaktorům Břeclavského deníku uvedla, že si přeje zůstat v anonymitě, což se logicky týkalo i syna. [6] Skutečnost, že žalovaný zveřejnil žalobcovo jméno ve své databázi, se matka žalobce dozvěděla dne 9. 7. 2013, kdy si rozhodnutí vyhledala za účelem právního podání a reakce v podobné věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 29 A 36/2012. Na základě tohoto zjištění napsala email na podatelnu Ústavního soudu a žádala o okamžitou anonymizaci. Žalovaný žádost přijal, přesto nezjednal nápravu a žalobcovo jméno je stále na webu. [7] Následně matka žalobce zjistila, že pod internetovým článkem v Břeclavském deníku někdo v diskuzi k jejich případu, která je dle očekávání plná předsudků, nepochopení a urážlivých komentářů, zveřejnil její jméno, které zjistil z databáze žalovaného. Tím byla identifikována totožnost i nezletilého žalobce, neboť je jediným žákem v Břeclavi tohoto jména a jediný v celé České republice s tímto příjmením. Matka nezletilého žalobce požádala redakci o smazání osobního údaje, a bylo jí vyhověno. [8] Jména nepochybně zjistila celá řada lidí, ať již z laické nebo právnické veřejnosti, kteří se o případ a rozhodnutí žalovaného zajímali na základě jeho široké medializace i v dalších médiích. Rozhodnutí bylo převzato též webem kraken.slv.cz, který publikuje rozhodnutí českých soudů, zde opět figurovala jména stěžovatelů, ale na prosbu matky žalobce provozovatel webu údaje okamžitě smazal. [9] Dne 22. 7. 2013 obdržela matka žalobce zamítavé usnesení, jímž žalovaný žádost o anonymizaci zamítl. Žalovaný upozornil, že žádost o anonymizaci nebyla odůvodněna. Vzhledem k tomu matka žalobce dne 2. 8. 2013 podala novou žádost o anonymizaci s podrobným odůvodněním. V dopisu ze dne 21. 8. 2013 však žalovaný opět neshledal důvod pro anonymizaci. S argumentací se ovšem nevypořádal. [10] Dále žalobce odkázal na čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (publ. pod č. 104/1991 Sb.), čl. 4 odst. 3, 4 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, § 59 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 23/05 a sp. zn. I. ÚS 453/03. Dále uvedl, že podle § 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je citlivým osobním údajem i údaj vypovídající o filozofickém přesvědčení. [11] Z uvedeného plyne, že jednáním žalovaného byla a jsou porušována: právo žalobce na to, aby bylo jednáno v jeho zájmu, právo na soukromí, jakož i právo na ochranu osobních údajů a citlivých osobních údajů. [12] Zásah žalovaného spočívající ve zveřejnění údajů je přitom nejen nezákonný na úrovni jednoduchého práva, ale též protiústavní, a to: a) z důvodu, že zde není žádné imanentní omezení základního práva na soukromí a nerespektování principu proporcionality, b) z důvodu ochrany zájmů nezletilého, c) z důvodu, že se stejnými nebo podobnými případy se má zacházet podobně, d) z důvodu retroaktivity a porušení právní jistoty a legitimního očekávání. [13] K porušení práva na soukromí a nerespektování principu proporcionality [ad a)] žalobce uvedl, že omezení práv chráněných článkem 10 Listiny je třeba hledat v kategorii imanentních omezení, tj. omezení plynoucích přímo z ústavního pořádku samotného. Vždy je přitom třeba vážit konkurující statky s ohledem na konkrétně skutkově utvořený základ, a to tak, aby oba konkurující si statky byly v co největší míře zachovány, a nelze-li tomuto požadavku vyhovět, je třeba zdůvodnit zásah do jednoho z konkurujících si statků, a to při uplatnění principů proporcionality. [14] Odkaz žalovaného na čl. 38 odst. 2 Listiny, který upravuje veřejnost soudního projednávání, není na místě. Smyslem tohoto článku je zajištění práva na spravedlivý proces a zajištění veřejné kontroly soudní moci, nikoliv stigmatizace účastníků řízení a jejich podrobení veřejnému pohoršení za to, že si dovolili domáhat se svých práv v kontroverzním případě u soudu. Zveřejňování osobních údajů účastníků a jejich identifikace může ve svém důsledku vést k opačnému výsledku, než předpokládá Listina, může totiž odrazovat účastníky, aby se na soud vůbec obraceli. [15] V daném případě se jedná o citlivé osobní údaje. Volba veganské stravy spadá pod ochranu čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb.; dále též „Úmluva“), zároveň je veganství citlivým osobním údajem, neboť vypovídá o filozofickém přesvědčení osoby nebo rodiny. Zveřejnění identity žalobce v databázi NALUS tak i s ohledem na kontroverznost případu značným způsobem zasahuje do práva na soukromí. Toto právo přitom není omezitelné obyčejnými zákony, ale především k legitimnímu zásahu do něj zde musí být jiný konkurující veřejný zájem nebo jiné základní právo. Žádný takový konkurující statek ovšem není dán. K ochraně soukromí, osobní cti a dobré pověsti dle čl. 10 Listiny patří i informační sebeurčení, které nemůže být absolutní, ale tato soukromá sféra může být narušena proporcionálními vstupy uskutečňovanými za účelem ochrany zájmů společenství. [16] K závěru žalovaného, že zákonodárce podřadil zveřejnění údajů o totožnosti pod právo na veřejné projednávání věci chráněné ústavním pořádkem, žalobce uvedl, že v důvodové zprávě není ani zmínka o účelu právní úpravy. V čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 38 odst. 2 Listiny, na něž žalovaný taktéž odkázal, se nicméně hovoří o soudním jednání či projednání a o vyhlášení rozsudku, nikoliv o zveřejnění rozhodnutí i s plným jménem účastníka na webu, což nepoměrně výrazněji zasahuje do soukromí. Z usnesení žalovaného dále není patrné, o čí údajné právo na veřejné projednávání vlastně jde. Pokud by se hovořilo o právu účastníka řízení, pak by se z práva stala povinnost, o čemž se v Listině nikde nehovoří. U práva je pak třeba předpokládat, že by mělo být v zájmu účastníka. Jenže zveřejnění identity účastníka na webu bez jeho souhlasu nebo proti jeho vůli nemůže být výkonem jeho práva a oprávněných zájmů. [17] Zveř