6 Ads 18/2012 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 35/2014- 43 - text  pokračování 10 22 Ad 35/2014 22 Ad 35/2014-43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobkyně: PhDr. O. T., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2014, č. j. …….., t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované ze dne 30. 6. 2014, č. j. ……. byly zamítnuty námitky žalobkyně směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 4. 2014, č. j. 496 003 147/428, jímž byla zamítnuta její žádost o dorovnávací přídavek pro nesplnění podmínek ust. § 106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále též „zdp“) a s přihlédnutím k článku 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení ze dne 29. 10. 1992 uvedeného v Příloze II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (dále též „Smlouva“) a citované rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu, namítla, že měnová politika České národní banky znehodnocuje její starobní důchod. Jeho výše neodpovídá odpracovaným rokům a jejímu dosaženému vzdělání. Pohybuje se na prahu chudoby. Cítila se být poškozenou hospodářskou politikou České republiky. Je občankou Slovenské republiky, která je členským státem Evropské unie, proto byla rozhodnuta bojovat o umožnění důstojného života. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání vyrovnávacího příspěvku k zabezpečení fixní výše jejího starobního důchodu. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 23. 10. 2014 se neztotožnila s žalobní argumentací. Důvodem zamítnutí její žádosti o dorovnávací příspěvek je nesplnění zákonem stanovených podmínek pro vznik tohoto nároku. Její nárok byl posouzen v souladu se všemi platnými a účinnými právními předpisy, a protože žalobkyně nesplňuje všechny podmínky stanovené v ust. § 106a zdp, jak uvedeno v odůvodnění rozhodnutí i v písemném stanovisku žalované ze dne 23. 2. 2016, byl její nárok právem zamítnut. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. Ve správním spise je založena žádost žalobkyně o „vyplácanie vyrovnávacieho príspevku“ ze dne 3. 2. 2014, v němž uvádí, že má odpracované roky s nárokem na řádný starobní důchod, zrealizované všechny příspěvky podmiňující výplatu důchodu a vysokoškolské vzdělání. Uvedla, že s výškou starobního důchodu v částce 7.242 Kč se dostala hluboko pod životní minimum v Čechách, ale i na Slovensku, tedy do pásma chudoby. Z těchto důvodů žádala o úpravu, resp. o pravidelné vyplácení vyrovnávacího příspěvku na zabezpečení minimálně slušného živobytí. Rozhodnutím žalované ze dne 28. 7. 2010, č. j. 496 003 147/428 byl žalobkyni přiznán ode dne 3. 2. 2009 starobní důchod ve výši 6.758 Kč měsíčně. Žádost o starobní důchod podala jmenovaná dne 29. 1. 2010. Ve spise je založen i osobní list důchodového pojištění ze dne 13. 7. 2010. Právní názor Krajského soudu v Brně: Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Pokud jde o žalobní námitku, jejímž obsahem je v podstatě tvrzení, že výše starobního důchodu neodpovídá odpracovaným rokům a dosaženému vzdělání žalobkyně, která se cítí poškozena hospodářskou politikou České republiky, soud uvádí následující: Ust. § 106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, komplexně stanoví podmínky pro přiznání dorovnávacího přídavku některým poživatelům českého a slovenského starobního důchodu. Podle ust. §106a odst. 1 písm. a) citovaného zákona nárok na dorovnávací přídavek má pojištěnec, který a) získal před 1. 1. 1993 alespoň 25 let československé doby pojištění, za kterou mu byl po 31. 12. 1992 přiznán starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění; v tomto zákoně se pro účely dorovnávacího přídavku za československou dobu pojištění považují doby zaměstnání a náhradní doby získané před 1. 1. 1993 podle československých právních předpisů a československá doba pojištění se započítává v rozsahu, v jakém se započítává podle právních předpisů České republiky účinných ke dni, od něhož byl přiznán český starobní důchod, b) získal v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 1995 aspoň jeden rok doby pojištění podle právních předpisů České republiky; pro účely splnění této podmínky se do doby pojištění nezahrnují náhradní doby, c) český starobní důchod a slovenský starobní důchod jsou vypláceny ke dni, od něhož pojištěnec žádá o přiznání dorovnávacího přídavku, d) výše dorovnávacího přídavku má ke dni, od něhož pojištěnec žádá o jeho přiznání, kladnou hodnotu. Žalobkyně nebyla úspěšná, neboť nezískala před 1. 1. 1993, tj. před zánikem Československé federace alespoň 25 let československé doby pojištění, za kterou (by) jí byl po 31. 12. 1992 přiznán starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění a nesplnila ani podmínku získání alespoň jednoho roku doby pojištění podle právních předpisů České republiky v období od 1. 1. 1993. Pro lepší pochopení dalšího výkladu je vhodné na tomto místě uvést následující: Nyní projednávaný případ představuje další kapitolu na téma tzv. česko-slovenských důvodů. Tato problematika prošla v období po rozpadu Československa značným vývojem, jehož se účastnila celá řada aktérů - v oblasti orgánů veřejné moci to byly především orgány sociálního zabezpečení, správní soudy, Ústavní soud, Soudní dvůr Evropské unie a v neposlední řadě též zákonodárce. Pravidla týkající se dorovnání důchodu k úhrnu českého dílčího důchodu a slovenského dílčího důchodu (resp. též vyrovnávacího nebo dorovnávacího příspěvku čí přídavku) se v průběhu let dynamicky měnila v důsledku interakcí mezi uvedenými institucemi. Tato pravidla proto nelze vykládat izolovaně, nýbrž s vědomím historie jejich utváření. Zdejší soud, vycházeje z rozsudku NSS ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 Ads 175/2015-24,www.nss.cz proto považoval za účelné, ne-li nutné, alespoň stručně zrekapitulovat právní (či právně-politický) vývoj v oblasti problematiky tzv. česko-slovenských důchodů. Neaspiroval na úplnost popisu vývoje celé problematiky, zmiňoval toliko nejnutnější okolnosti. Ačkoliv se Československá socialistická republika stala k 1. lednu 1969 federací, zachovala si jednotnou důchodovou soustavu. Rozdělení soustavy si však vyžádal rozpad Československa. Úprava vzájemných vztahů v oblasti sociálního zabezpečení byla provedena Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (publikována pod č. 228/1993 Sb., dále jen „Smlouva“) — dvoustrannou mezinárodní smlouvou koordinačního charakteru, která mimo jiné rozdělila mezi nástupnické státy odpovědnost za nároky vyplývající z účasti na důchodovém systému zaniklé federace. Pro problematiku česko-slovenských důchodů je zásadní ustanovení či. 20 Smlouvy: 1) Doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky se považují za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem. 2) Pokud občan neměl ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem zaměstnavatele se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky, považují se doby zabezpečení získané před tímto dnem za doby zabezpečení toho smluvního státu, na jehož území měl občan trvalý pobyt ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky nebo naposledy před tímto dnem. Ustanovení čl. 20 Smlouvy tak určilo jako kritérium pro rozdělení dob zaměstnání získaných přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky sídlo zaměstnavatele osob ke dni rozdělení ČSFR nebo naposledy před tímto dnem. Uvedené pravidlo zajišťuje, aby doby zaměstnání v ČSFR zohledňoval pro účely důchodu pouze jeden z nástupnických států. Rozdílný politický, právní a ekonomický vývoj České republiky a Slovenské republiky po rozpadu federace se projevil mimo jiné ve výši důchodů. V případě některých osob tak byla celková výše starobního důchodu v důsledku započítání „federální“ doby pojištění do „slovenského“ důchodu podle čl. 20 Smlouvy nižší, než kdyby byla daná doba započítána do „českého“ důchodu. Zvlášť po změně přístupu českých orgánů sociálního zabezpečení, které původně vykazovaly vstřícnost projevující se ve vyplácení vyšších důchodů osobám oprávněným podle českých předpisů v rámci postupu k odstraňování tvrdosti (viz KŘEPELKA, F. „Českoslo