4 Aps 9/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 52/2015- 54 - text 9 pokračování 30 A 52/2015 30 A 52/2015 – 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce L. Z., zast. P. K., proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, se sídlem J. A. Bati 5637, Zlín, v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, t a k t o : I. Zásah policisty Policie České republiky, provedený dne 21. 2. 2015 v souvislosti s přestupkovým jednáním žalobce v době po 16:45 hodin na silnici I/50 v katastru obce Staré Město, spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč u žalobce jako řidiče osobního motorového vozidla zn. BMW M5, r. z.: 2Z0 0179, byl n e z á k o n n ý . II. Ve zbytku se žaloba z a m í t á . III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22.369,80 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám P. K., bytem X. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah žaloby V návrhu na zahájení řízení žalobce uvedl, že policista Policie České republiky z Krajského ředitelství policie Zlínského kraje u žalobce jako řidiče motorového vozidla provedl dne 21. 2. 2015 v době kolem 16:45 hodin na silnici č. I/50 v katastru obce Staré Město zásah spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč. Žalobce byl podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c, odst. 1 písm. f), bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť měl jet v úseku s povolenou maximální rychlostí 90 km/h rychlostí 138 km/h. Důvod uložení kauce policista neuvedl. Žalobci sice hrozilo uložení pokuty až ve výši 5.000 Kč, bylo však velice nepravděpodobné, že by mu byla uložena na samé horní hranici sazby za překročení rychlosti o 48 km/h, výše uložené kauce tedy znamenala větší zásah do práv žalobce, než výše skutečně hrozící pokuty. Podezření policisty, že se bude žalobce vyhýbat přestupkovému řízení, nebylo ničím opodstatněno, když ani sám policista žalobci důvod jejího uložení nesdělil. V případě žalobce tak nebyly splněny zákonné důvody uložení kauce, a tento zásah byl tedy nezákonný. Žalobce se v důsledku toho domáhal určení, že tento zásah byl nezákonný a dále se domáhal, aby soud zavázal žalovaného uhradit mu částku 5.000 Kč (vybraná kauce). II. Vyjádření žalovaného k žalobě V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že považuje žalobu za nedůvodnou. Vzhledem k závažnosti zjištěného přestupku, kterého se měl dopustit žalobce a vzhledem k výši hrozící sankce nabyl zasahující příslušník Policie České republiky důvodného podezření, že se žalobce bude vyhýbat správnímu řízení, a proto mu bylo po odpovídajícím poučení sděleno, že podle ust. § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu bude od něj vybrána kauce ve výši 5.000 Kč, kterou zaplatil v hotovosti na místě. Žalobce s uložením blokové pokuty na místě nesouhlasil a žádal projednání přestupku ve správním řízení. Po složení požadované částky bylo žalobci předáno písemné potvrzení o převzetí kauce, které podepsal a dále se k přestupku nevyjádřil. Od žalobce vybraná kauce byla dne 23. 2. 2015 (následující pracovní den) předána Městskému úřadu Uherské Hradiště. Žalovaný dále poukázal na judikaturu správních soudů vztahujících se k problematice výběru kauce a dále na zprávu o výsledku šetření veřejného ochránce práv, rovněž vážící se k problematice výběru kauce. Žalovaný dále uvedl, že žalobce svým jednáním porušil ust. § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, stal se důvodně podezřelým ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 tohoto zákona, tj. překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 30 km/h a více. Žalobci proto hrozila nejen pokuta podle ust. § 125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu od 2.500 – 5.000 Kč, ale i uložení zákazu činnosti od 1 měsíce – 6 měsíců podle ust. § 125c odst. 5 tohoto zákona. Podezření policisty, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, bylo odůvodněno nejenom tím, že byl spáchán přestupek, ale hrozící sankcí spočívající ve vyšší peněžité pokutě a zákazu řízení motorového vozidla. Policista v potvrzení o převzetí kauce řádně popsal skutek a okolnosti, na jejichž základě k vybrání kauce došlo. Důvody výběru kauce a stejně tak důvod, který zasahující policistu vedl k důvodnému podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je dále uveden v úředním záznamu ze dne 21. 2. 2015. Policista přistoupil k výběru kauce oprávněně, dostál své povinnosti řádně vystavit písemné potvrzení o převzetí kauce, včetně uvedení důvodu pro její vybrání. Žalovaný s ohledem na ust. § 125a odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu není oprávněn vybranou kauci vrátit žalobci, neboť toto je v pravomoci Městského úřadu Uherské Hradiště. III. Replika žalobce V doplňujícím procesním podání ze dne 14. 6. 2015 žalobce uvedl, že ze správního spisu vyplývá, že po zastavení vozidla a následném sdělení přestupku zasahující policisté nabídli žalobci vyřešení přestupku na místě uhrazením blokové pokuty. Tu však žalobce odmítl uhradit, neboť chtěl přestupek projednat ve správním řízení. Následně mu pak bylo sděleno, že od něj bude vybrána kauce 5.000 Kč. Bloková pokuta může být uložena pouze v případě, kdy nehrozí zákaz činnosti. Tento hrozí v případě, když řidič spáchá daný přestupek opakovaně. Jelikož však policisté na místě provedli lustraci žalobce, věděli, že tento přestupek v minulosti nespáchal, a proto jako první řešení ve věci nabídli blokovou pokutu. Jestliže tedy zasahující policista věděl, že zákaz činnosti v daném případě nehrozí, považuje žalobce takovéto tvrzení za účelové a nepravdivé. Žalovaný ví, že v této věci nehrozilo uložení sankce v podobě zákazu činnosti a tuto skutečnost sám prokázal tím, že příslušníci policejní hlídky nejprve nabídli žalovanému řešení přestupku v blokovém řízení. Rozhodnutím Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 5. 5. 2015, č. j. MUUH-OD/16594/2015/PrchJ Spis/3267/2015 byla uložena pouze sankce pokuty. Rozhodnutí o tom, zda bude součástí trestu též sankce zákazu činnosti, přitom není předmětem správního uvážení. Nelze reálně předpokládat uložení pokuty nižší, než je vůbec spodní hranice pro možný výběr kauce (5.000 Kč). Za přestupek žalobci hrozila pokuta ve správním řízení ve výši 2.500 – 5.000 Kč. Tvrzení o vysoké výši pokuty je irelevantní, neboť jen uložení pokuty v nejvyšší možné výši by vůbec představovalo uložení pokuty ve výši vybrané kauce. Uložení nejvyšší možné výše pokuty však bylo v tomto případě vysoce nepravděpodobné, neboť žalobce svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu a ani se takového jednání nedopustil opakovaně, ani policisté správnímu orgánu v oznámení o přestupku nesdělili žádné okolnosti, pro které by mohli sami předpokládat uložení pokuty na horní hranici zákonné sazby. Pokuta ve výši 2.500 – 5.000 Kč tedy v hodnotě jedné (lepší) večeře v restauraci není rozhodně takovou výší hrozící pokuty, pro kterou by se měl obviněný skrývat či být jinak správním orgánům nedosažitelný. K písemnostem „oznámení o přestupku“ a „úřednímu záznamu“ žalobce uvedl, že jde o úkon stejné osoby, která provedla výběr kauce. To, že takováto osoba něco napíše na více papírů, nelze považovat za vytváření více důkazů. Naopak je zarážející, že na žádném z těchto oznámení, ani na tiskopisu, který policista sepisoval na služebně, a na který měl možnost rozepsat důvod svého podezření, takto neučinil a své podezření nijak neodůvodnil. Právě tímto záznamem je prokázáno, že žádné důvodné podezření neexistovalo, neboť v opačném případě by policistovi nic nebránilo jej do tohoto úředního záznamu popsat. Správní orgán uložil žalobci peněžitou pokutu ve výši 4.000 Kč, což potvrzuje úvahu o nepravděpodobnosti uložení pokuty v maximální možné výši. Jelikož bylo zjištěno, že výběr kauce proběhl nezákonně, lze pak tvrdit, že i následné odevzdání kauce správnímu orgánu nemohlo být legální. Pokud by kauce byla vybrána po právu, pak by bylo logické, aby se žalobce s žádostí o její navrácení obrátil na příslušný úřad. Byla-li vybrána nezákonně, pak policisté ani neměli právo finanční prostředky, které získali, komukoliv dalšímu předávat a naopak mají povinnost je vrátit tomu, komu je nezákonně odebrali. Na uhrazení částky 5.000 Kč žalobce trvá, neboť jeho starostí není, jak bylo naloženo s finanční hotovostí, kterou byl policejní hlídce nucen odevzdat po jejím nezákonném zásahu. Je na žalovaném, jakým způsobem si částku obstará, či zda si vrácení kauce vyžádá od správního orgánu, kterému ji odevzdal. IV. Obsah nařízeného jednání před soudem V rámci nařízeného jednání před soudem žalovaný s ohledem na současný vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu již nerozporoval, že by přezkoumávaný zásah byl nezákonný. Nesouhlasil však s tím, aby byl zavázán uhradit žalobci částku