2 As 43/2004 — Nejvyšší správní soud

30 A 102/2014- 69 - text pokračování 35 30 A 102/2014 30 A 102/2014 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: RAVIS víno + turistika s.r.o., IČ: 26883171, se sídlem Horní 114, Přítluky, zast. JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem Žižkova 791/25, Kyjov, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2014, č. j. BX719-35/2012, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í I. Vymezení věci Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2014, č. j. BX719-35/2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně (dále též „správní orgán I. stupně“ či „inspektorát“) ze dne 3. 4. 2014, č. j. BX719-30/2012. Správní orgán I. stupně uložil žalobci podle ustanovení § 39 odst. 6 písm. c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (dále jen „zákon o vinohradnictví“) úhrnnou pokutu ve výši 200.000 Kč a dále rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení v paušální výši 1.000 Kč. Správní orgán I. stupně úhrnnou pokutu uložit proto, že žalobce ve své provozovně Areál ZD, 691 03 Rakvice: I. Uváděl v době mezi 30. 5. 2011 a 12. 6. 2012 do oběhu víno Müller Thurgau, 2010, víno s přívlastkem, pozdní sběr, suché, oblast Morava, Podoblast Velkopavlovická, obec Boleradice, trať Nové Hory, alk. 12.0 % obj., šarže č. 1100310/03/27, hodnocené množství 3.243 l, tj. 4.324 ks (ze sdělení k opatření č. P019-70394/12/D, doručeného na SZPI, inspektorát v Brně dne 26. 7. 2012 a zaevidováno pod poř. č. 25815 vyplývá, že žalobce z tohoto množství stáhl zpět z oběhu celkem 1.435 ks), - které bylo označeno tradičním výrazem „víno s přívlastkem“, byť nebylo vyrobeno v souladu s definicí v elektronické databázi „e-Bacchus“, neboť hrozny použité na jeho výrobu nepocházely z deklarované zeměpisné oblasti; ve znaku geografický původ tedy předmětné víno nevyhovělo podmínkám stanoveným v čl. 40 odst. 2 písm. a) nařízení č. 607/2009 ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu, jelikož uváděním do oběhu účastník řízení porušil ustanovení čl. 118v odst. 1 nařízení č. 1234/2007 ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, - jehož označení uvádělo spotřebitele v omyl, neboť jak bylo zjištěno ze srovnání hodnot bezcukerného extraktu, zjištěných při zatřídění vína (obsah bezcukerného extraktu 25,5 g/l) a v laboratoři SZPI na vzorku takto označeného vína odebraného v tržní síti (obsah bezcukerného extraktu 20,9 g/l), nemohlo se jednat o totožné víno, čímž se dopustil v rozporu s čl. 16 nařízení č. 178/2002 klamání spotřebitele a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. II. Dne 9. 7. 2012 porušil povinnost vést evidenční knihy v rozsahu, způsobem a ve lhůtách stanovených předpisy Evropské unie, zákonem o vinohradnictví a vyhláškou č. 323/2004 Sb., zakotvenou v ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví, neboť v evidenčních knihách neevidoval prodeje posledních 594 kusů lahví vína Müller Thurgau, 2010, víno s přívlastkem pozdní sběr, suché, oblast Morava, Podoblast Velkopavlovická, obec Boleradice, trať Nové Hory, alk. 12,0 % obj., šarže č. 1100310/03/27, toto víno pak v evidenční knize vedené v souladu s ustanovením § 14 odst. 10 vyhlášky č. 323/2004 Sb., resp. dle vzoru uvedeného v příloze č. 32 vyhlášky č. 323/2004 Sb. Evidoval v měsících srpnu, říjnu, listopadu roku 2011 a dále v měsíci březnu 2012, nikoli v záři 2011 a v lednu a únoru 2012, čímž se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno poté, co bylo odvolacím orgánem – žalovaným, v předcházejícím správním řízení rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno, neboť se odvolací orgán neztotožnil s právní kvalifikací správního orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně totiž v předcházejícím zrušeném rozhodnutí pod bodem I. druhou odrážkou uvedl, že víno vykazovalo obsah bezcukerného extraktu 20,9 g/l, zatímco při zatřiďování mělo mít obsah bezcukerného extraktu 25,5 g/l, tj. vykazovalo rozdíl větší, než povoluje ustanovení § 12 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 323/2004 Sb. Žalobce tak porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 27 odst. 4 písm. a) bodu 5 zákona o vinohradnictví a dopustil se spáchání správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. aa) téhož zákona. Dle žalovaného vzhledem k rozdílu bezcukerného extraktu předmětného vína oproti vínu zatříděnému (4,6 g/l), nemohlo být předmětné víno se zatříděným totožné. Zároveň na základě laboratorního rozboru má za prokázané, že předmětné víno nebylo tuzemského původu. Podstata protiprávnosti jednání žalobce tedy spočívala v tom, že uváděl-li do oběhu předmětné víno zahraničního původu označené v podstatě stejně jako uvedené víno zatříděné, uváděl způsob označování předmětného vína spotřebitele v omyl o tom, že se jedná o zatříděné víno. Takové jednání pak může představovat především porušení čl. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1. 2002. Pokud rozdíl v hodnotě bezcukerného extraktu dokládá klamání spotřebitele ohledně totožnosti předmětného vína, nebylo na místě hodnotit tuto skutečnost znovu z pohledu možného porušení § 27 odst. 4 písm. a) bodu 5 zákona o vinohradnictví, neboť se jednalo o zcela jiné víno než zatříděné. II. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě nejprve shrnuje dosavadní skutkový stav věci. Rozhodnutí žalovaného považuje za rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 S., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Žalobce dále namítá vady řízení. Správní orgán I. stupně se dopustil řady závažných procesních pochybení, která výrazným způsobem zkrátila jeho práva. Žalovaný pak jeho pochybení správním orgánem I. stupně nenapravil. Další žalobní body žalobce vymezil totožně s body odvolacími. Ad 1.) Žalobce namítá, že nesprávné poučení má zásadní vliv na jeho povinnosti. Poučení je v rozporu s výrokem I. a II., a to v otázce lhůty povinnosti úhrady pokuty. Rovněž i výzva je nezákonná, neboť výzva je rozhodnutím a musí tedy obsahovat veškeré náležitosti podle ustanovení § 68 správního řádu včetně odůvodnění a poučení, což však předmětná výzva neobsahovala. Výrok výzvy nadto neobsahuje odkaz na ustanovení správního řádu, dle kterého byla vydána, jaké skutečnosti žádá správní orgán doplnit, přičemž stanovená třídenní lhůta je v rozporu s ustanovením správního řádu. Pokud by žalobce na nezákonnou výzvu nereagoval, mělo by to fatální dopad do jeho práv a řízení o jeho odvolání by bylo zastaveno. Ad 2.) Žalobce dále namítá, že mu byla uložena pokuta ve stejné výši, jako ve zrušeném prvostupňovém rozhodnutí. Bylo však vypuštěno porušení ustanovení § 27 odst. 4 písm. a) bodu 5 zákona o vinohradnictví a sníženo množství vína uváděného do oběhu, a to z původně deklarovaného množství 2.446,75 l na nyní správním orgánem uváděné množství 2.166,75 l (tedy 2.889 ks lahví). Správní orgán tedy nepostupoval při ukládání výše pokuty v souladu se zásadami správního trestání. Správní orgán se rovněž nezabýval všemi zákonnými kritérii pro uložení pokuty, a to kritériem okolností, kritériem zkoumání majetkových poměrů, kritériem míry závažnosti, následků a způsobu, přičemž výši pokuty neodůvodnil. Správní orgán zneužil meze správního uvážení a opětovně zatížil své rozhodnutí zjevnou nezákonností. Žalobce dále odkazuje na zjevnou účelovost tvrzení žalovaného, neboť množství vína uvedeného do oběhu je jedním ze základních kritérií při hodnocení pokuty. Správní orgán přezkoumatelně neprokázal hodnocení nejzávažnějšího správního deliktu. Žalovaný vypustil hodnocení v neprospěch žalobce, že se opakovaně dopouští správních deliktů v odvětví vína. Tuto skutečnost pak ve výši pokuty nezohlednil. Žalobce namítá, že žalovaný, resp. správní orgán I. stupně, nezjistil skutkový stav věci a své závěry deklarovali pouze na základě nepřezkoumatelného protokolu o zkoušce a posudku. Upozornil na zásadu rovnosti, kdy jsou jiným účastníkům řízení za srovnatelná porušení ukládány pokuty podstatně nižší, a to i s ohledem na množství vína uvedeného do oběhu a především s přihlédnutím k majetkovým poměrům jednotlivých účastníků řízení. Ad 3.) Dle názoru žalobce zatížil správní orgán své rozhodnutí další procesní vadou, když nerespektoval právní ná