9 Azs 95/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 89/2015- 26 - text 7 pokračování 31A 89/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: P. L., zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Hrdinů 1634/3, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2015, č. j. MV-171293-4/SO-2014, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 21. 10. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2015, č. j. MV-171293-4/SO-2014, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 10. 11. 2014, č. j. OAM-13967-9/TP-2014 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán zamítl žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění účinném do 9. 12. 2015 (dále též „zákon o pobytu cizinců“), z důvodu, že v řízení nebyly potvrzeny důvody uvedené v žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 66 nebo nejsou splněny podmínky podle § 67 nebo § 68 zákona o pobytu cizinců. Žalobce podal žádost dne 4. 8. 2014 o povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 68 zákona o pobytu cizinců, tedy na základě splnění podmínky nepřetržitosti pobytu na území po dobu pěti let. II. Obsah žaloby [2] Žalobce konstatuje, že žalovaný je povinen posuzovat splnění podmínky pěti let nepřetržitého pobytu nikoli pouze za posledních pět let před vydáním rozhodnutí, ale za celou dobu pobytu účastníka řízení na území ČR, bez ohledu na to, zda v poslední době došlo k porušení nepřetržitosti pobytu. Tvrdí, že prvostupňový orgán měl zkoumat splnění podmínky již ode dne 19. 8. 2007. Žalobce dále uvádí, že jeho nepřítomnost na území České republiky nebyla tak rozsáhlá, jak tvrdí správní orgán na základě přechodových razítek v cestovním pase. Argumentuje tím, že cizincům, kteří jsou držiteli povolení k dlouhodobému pobytu, nejsou přechodová razítka do cestovního dokladu při každém přechodu vnější hranice dávána. Žalobce tvrdí, že nespadá do kategorie dle čl. 10 a 11 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. 3. 2006, účinného do 11. 4. 2016 (dále též „Nařízení 562/2006“), jelikož je cizincem s povoleným dlouhodobým pobytem a přechodová razítka pro kontrolu délky jeho pobytu nemají žádný význam. Dále má za to, že argumentace žalovaného cestovním pasem jako veřejnou listinou ve vztahu k přechodovým razítkům je nesprávná. Žalobce zdůrazňuje, že je nepřípadné argumentovat tím, že je v jeho zájmu, aby si do cestovního dokladu nechal zaznamenat výjezdní a příjezdová razítka a usnadnil si tak procesní postavení, když nemohl v roce 2007 ani tušit, že si bude podávat žádost o povolení k trvalému pobytu. Dodává, že cestovní doklad prokazuje pouze jméno, příjmení, rodné číslo a podobu a občanství, u přechodových razítek se nemůže jednat o veřejnou listinu. III. Vyjádření žalovaného [3] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 4. 12. 2015, navrhuje žalobu zamítnout. Odkazuje na napadené rozhodnutí a konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právní kvalifikací předcházejících rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. K namítanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2010, č. j. 4 As 30/2009-67 uvádí, že nelze jeho závěry aplikovat na projednávanou věc, jelikož se to týká pouze ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců a opačným tvrzením by zcela popřel smysl ustanovení § 68 zákona o pobytu cizinců. K přechodným razítkům v cestovním pase odkazuje žalovaný na § 9 odst. 4 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech (dále též „zákon o cestovních dokladech“) a zdůrazňuje, že i na přechodová razítka se vztahuje vyvratitelná domněnka pravdivosti. Žalobce však netvrdil nikdy opak, přestože důkazní břemeno v této věci spočívá na něm. IV. Posouzení věci krajským soudem [4] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. [5] Zásadní otázka je v projednávané věci, zda žalobce splňoval podmínky pro udělení trvalého pobytu na území České republiky dle ustanovení § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a to, zda pobýval nepřetržitě na území České republiky pět let. [6] Ustanovení § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uvádí, že povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území. [7] Žalobce tvrdí, že správní orgán má posuzovat nepřetržitost pobytu již od prvního vstupu na území a ne zpětně od doby podání žádosti. Dle ustanovení § 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se do doby 5 let nepřetržitého pobytu na území započítávají i období nepřítomnosti cizince na území v průběhu této doby pobytu, pokud tato jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců a pokud ve svém souhrnu nepřesáhla 10 měsíců, a dále období nepřítomnosti cizince na území, které nepřesáhlo 12 po sobě jdoucích měsíců, pokud byl cizinec pracovně vyslán do zahraničí. Nepřetržitost pobytu je dále zachována, pokud jedno období nepřítomnosti cizince na území nebylo delší než 12 po sobě jdoucích měsíců ze závažných důvodů, zejména jde-li o těhotenství a narození dítěte, závažné onemocnění anebo studium nebo odborné školení, přičemž toto období se do doby 5 let nepřetržitého pobytu nezapočítává. [8] Z kopie cestovního pasu žalobce uložené ve správním spise pod č. j. OAM-13967-1/TR-2014 zdejší soud zjistil, že žalobce nepobýval na území České republiky v rozmezí pěti let, které předchází podání žádosti o trvalý pobyt, v čase od 26. 8. 2009 do 16. 9. 2009 (20 dní), od 15. 12. 2009 do 24. 2. 2010 (70 dní), od 5. 6. 2010 do 29. 6. 2010 (23 dní), od 30. 10. 2010 do 17. 11. 2010 (17 dní), od 17. 12. 2010 do 5. 2. 2011 (49 dní), od 16. 6. 2011 do 5. 7. 2011 (18 dní), od 21. 12. 2011 do 21. 2. 2012 (61 dní), od 18. 4. 2012 do 21. 4. 2012 (2 dny), od 9. 6. 2012 do 18. 7. 2012 (38 dní), od 30. 11. 2012 do 9. 4. 2013 (129 dní), od 28. 4. 2013 do 8. 5. 2013 (9 dní), od 18. 8. 2013 do 2. 9. 2013 (14 dní), od 14. 11. 2013 do 17. 11. 2013 (2 dny), od 21. 12. 2013 do 21. 1. 2014 (30 dní), od 9. 4. 2014 do 26. 4. 2014 (16 dní), od 17. 7. 2014 do 20. 7. 2014 (2 dny). Celkem byl žalobce mimo území 500 dní, což je přes 16 měsíců. Ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobce jednoznačně překročil limit deseti měsíců a toto období tak nelze započítat do nepřetržitosti pobytu. [9] Žalobce dále zpochybňuje přístup správního orgánu k přechodovým razítkům jako informacím na veřejné listině a jejich předpokládané pravdivosti. Žalobce tvrdí, že jeho nepřítomnost na území České republiky nebyla tak rozsáhlá, jelikož při každém přechodu vnější hranice nejsou razítka do pasu dávána. Zdejší soud k námitce konstatuje, že žalobce nedokládá, že by jeho nepřítomnost na území byla kratší. Z razítek v cestovním pase je zřejmá návaznost a logická posloupnost jednotlivých přechodů a následně návratů na území České republiky. V případě, že by, jak tvrdí žalobce, nebyl mimo území takovou dobu, měl zpochybnit tvrzení správního orgánu podklady, které by vyloučily délku jednotlivých pobytů mimo území České republiky. Tvrzení žalobce o kratších přechodech je tak nepodložené. [10] K podmínce splnění nepřetržitého pobytu již v dřívější době zdejší soud uvádí, že dle Směrnice 2003/109/ES v čl. 4 uvádí „členské státy přiznávají právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta státním příslušníkům třetích zemí, kteří bezprostředně před podáním příslušné žádosti pobývali oprávněně a nepřetržitě na jejich území po dobu pěti let.“ K problematice splnění podmínek se vyjadřuje i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 Azs 234/2016-21, kde konstatuje, že „text § 68 zákona o pobytu cizinců z hlediska naplnění časové podmínky umožňuje sporné výklady. Lze jej totiž vyložit tak, že zákonná podmínka pětiletého nepřetržitého pobytu na území může být splněna kdykoliv v průběhu řízení o žádosti cizince, a to až do okamžiku vydání rozhodnutí. Umožňuje však i výklad opačný, tj. že tato podmínka musí být splněna před podáním samotné žádosti,