5 As 12/2011 — Nejvyšší správní soud

29 A 205/2016- 275 - text  26 29 A 205/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobců: a) A. S. b) J. S. oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha za účasti: město Chropyně sídlem nám. Svobody 29, 768 11 Chropyně o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2016, č. j. 72750/ENV/15, 1657/570/15, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 10. 2016, č. j. 69231/ENV/16, 1884/570/16, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje (dále také jen „Krajský úřad“) ze dne 10. 8. 2015, č. j. KUZL 49661/2015 ŽPZE-PP (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž Krajský úřad rozhodl o námitkách žalobců proti návrhu na vyhlášení Přírodní památky Záříčské louky. Krajský úřad ve věci rozhodoval již podruhé (první rozhodnutí ve věci žalovaný k odvolání žalobců zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu k dalšímu řízení); rozhodoval přitom o námitkách osoby zúčastněné na řízení a žalobců, vlastníků nemovitostí dotčených navrhovanou ochranou, proti návrhu na vyhlášení zvláště chráněného území, Přírodní památky Morava-Chropyňský luh, který byl Krajským úřadem oznámen pod č. j. KUZL 10849/2013 ze dne 4. 2. 2013 podle § 40 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), resp. ve vztahu k návrhu Přírodní památky Záříčské louky, včetně ochranného pásma, a to po změně právní úpravy, která umožnila nevyhlašovat k ochraně formou zvláště chráněných území (či smluvní ochrany) celé evropsky významné lokality, nýbrž omezila tuto zákonnou povinnost pouze na ta území, u nichž jde o ochranu stanovišť některých evropsky významných druhů, přičemž na zbytku těchto území, nepokrytých smluvní či zvláštní ochranou, byla zakotvena tzv. základní ochrana (dle § 45c zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 349/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů), ve spojení s přílohou 2 vyhlášky č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vytvářením soustavy NATURA 2000, kdy tato právní úprava implementuje pro území České republiky směrnici 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „Směrnice o stanovištích“). V důsledku zmíněné změny právní úpravy se předmětem ochrany stali v rámci navrhované přírodní památky pouze motýli druhu modrásek bahenní a ohniváček černočárný. 2. Krajský úřad ve svém rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015, č. j. KUZL 49661/2015 ŽPZE-PP, rozhodl konkrétně tak, že částečně vyhověl námitce žalobců a hranici zvláště chráněného území (přírodní památky) upravil dle přílohy 1 a 2 svého rozhodnutí; v příslušné námitce žalobci uváděli, že Krajský úřad v návrhu na vyhlášení zvláště chráněného území vymezil území, na němž se má vyhlásit zvláště chráněné území, aniž by konkrétně uvedl, z jakého důvodu se navrhuje dané vyhlášení přírodní památky právě na takto vymezeném území, kdy v návrhu na její vyhlášení nejsou uvedeny žádné podrobné skutečnosti ani podklady, z nichž by vplývalo, na kterých konkrétních pozemcích se jednotlivé předměty ochrany vyskytují, což činí návrh neurčitým; dle žalobců z § 45c odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny vyplývalo, že zvláště chráněné území nemusí být vyhlášeno na celém území evropsky významné lokality, ale může dojít k jeho vyhlášení na části evropsky významné lokality, a to tam, kde jsou ochranná opatření smysluplná. V rámci druhé námitky, které nebylo vyhověno, žalobci uváděli, že nesouhlasí s návrhem plochy na vyhlášení Přírodní památky Záříčské louky, nedávají souhlas k začlenění jejich pozemků do návrhu ochranného pásma dané přírodní památky a žádají o změnu plochy přírodní památky, tedy bez jejich pozemků; zároveň žalobci namítali, že vyhlášení zvláště chráněného území by výrazným způsobem omezilo výkon vlastnických práv k dotčeným nemovitostem; nastalo by také nepřípustné omezení, kdy v tomto směru žalobce chrání zákony České republiky a Listina základních práv a svobod. 3. Proti shora specifikovanému rozhodnutí podali žalobci žalobu, v jejímž rámci navrhli, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby zrušil i rozhodnutí Krajského úřadu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě žalobci namítli především nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Na jejich podrobné a strukturované námitky proti návrhu na vyhlášení předmětné přírodní památky se jim totiž nedostalo adekvátní odpovědi. Zejména se to týkalo zásadní námitky spočívající v nedostatečném prozkoumání výskytu dotčených druhů motýlů. Dále se žalovaný adekvátně nevypořádal s námitkami směřujícími k rozsahu navrhované přírodní památky ve vztahu k podkladům pro prokázání výskytu chráněných druhů motýlů. Co se týká námitek ohledně tvaru a území přírodní památky, nevyjádřil se žalovaný k povaze metodických pokynů, kterými se správní orgány měly řídit. Nedostatečná je také reakce na odkaz žalobců na to, že do území přírodní památky nebylo zařazeno biologicky daleko hodnotnější území. Žalobci se rovněž nedočkali odpovědi na to, proč je ochranné pásmo přírodní památky stanoveno převážně na jejich pozemcích, a nikoli na pozemcích jiných, a to ve vazbě na příslušnou metodiku. Většinu námitek žalobců žalovaný vypořádal tím, že jejich námitky přesahují rámec zákona o ochraně přírody a krajiny, že proces vyhlašování přírodní památky je procesem legislativním, a tím, že metodické pokyny Ministerstva životního prostředí nejsou závazné. 5. Dle žalobců byl dále skutkový stav zjištěn na základě nepoužitelných podkladů. Pokud v těchto souvislostech žalovaný uvedl, že proces vyhlašování přírodní památky je procesem legislativním a v rámci řízení o námitkách vlastníků nelze jakkoli přezkoumávat kvalitu příslušných podkladů, jedná se o natolik závažné odborné pochybení a nesprávný postup, že rozhodnutí žalovaného musí být nutně vadné. Správní orgány totiž měly přezkoumat všechny podklady pro svá rozhodnutí. Zároveň nechali žalobci v průběhu správního řízení zpracovat nezávislé a aktuální biologické hodnocení předmětné lokality, jímž chtěli podpořit své námitky proti odbornosti a úplnosti podkladů prokazujících výskyt chráněných druhů motýlů. Ačkoli byli žalobci Krajským úřadem požádání o předložení tohoto nového hodnocení, žalovaný nevyčkal na jeho předložení a vydal napadené rozhodnutí s nepřezkoumatelným odůvodněním. V tomto ohledu žalobci odkazují na zmíněné komplexní biologické hodnocení zpracované Ing. Mgr. M. P., autorizovanou osobou dle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve kterém Ing. Mgr. P. analyzoval návrh na vyhlášení Přírodní památky Záříčské louky a podklady pro úpravy jejího vymezení dle skutečného výskytu významných druhů, a dospěl k závěru o závažných nedostatcích návrhu, jeho neadekvátnosti ve vztahu k přírodním podmínkám v místě, nedostatečnosti či neprůkaznosti podkladů majících prokázat výskyt modrásků bahenních a ohniváčků černočárných v místě, a vůbec nesprávném vymezení území přírodní památky. 6. Z výše uvedeného žalobci dovozují, že pokud Krajský úřad i žalovaný ve věci vycházeli z nálezových databází Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, z inventarizačních průzkumů a plánů péče, pak výskyt chráněních druhů motýlů nebyl těmito podklady prokázán. Faktické průzkumy daného území probíhaly v roce 2008, což je pro oblast biologie natolik vzdálená doba, že data získaná v tomto čase již nejsou použitelná. Aktuální podklady správní orgány neshromáždily, naopak vycházely z podkladů nepoužitelných. 7. Žalovaný se také nedostatečně či nesprávně vypořádal s námitkou žalobců týkající se rozporu návrhu přírodní památky s Metodikou vyhlašování přírodních rezervaci a přírodních památek Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 12. 2011 (dále jen „Metodika“). Žalovaný jednak naprosto neakceptovatelně tvrdil, že pro něj Metodika není závazná, resp. není závazným právním předpisem, a proto dle ní nemusí postupovat a dodržovat ji. V rozporu s Metodikou je přitom „amébovitý“ tvar navržené přírodní památky a nesprávné vymezení ochranného pásma; dále skutečnost, že na celé ploše navrhovaného