5 Afs 92/2008 — Nejvyšší správní soud

29 Af 111/2016- 38 - text  16 29 Af 111/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: DM Note agency s.r.o., IČO 60755474 sídlem Perucká 2482/7, 120 00 Praha zastoupený advokátem JUDr. Janem Röslerem sídlem Malátova 17, 150 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2016, č. j. 33955/16/5300-22442-707666, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) vydal ve věci žalobce následující rozhodnutí ze dne 3. 8. 2015: 1) platební výměr č. j. 3199879/15/3005-52522-711224, kterým byl žalobci za zdaňovací období květen 2013 vyměřen nadměrný odpočet ve výši 204 144 Kč; 2) platební výměr č. j. 3200697/15/3005-52522-711224, kterým byla žalobci za zdaňovací období červen 2013 vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 343 114 Kč; 3) platební výměr č. j. 3203854/15/3005-52522-711224, kterým byla žalobci za zdaňovací období srpen 2013 vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 216 803 Kč; 4) platební výměr č. j. 3204109/15/3005-52522-711224, kterým byla žalobci za zdaňovací období červen 2014 vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 320 162 Kč; 5) platební výměr č. j. 3204342/15/3005-52522-711224, kterým byla žalobci za zdaňovací období červenec 2014 vyměřena vlastní daňová povinnost ve výši 164 371 Kč. Správce daně takto rozhodl po provedených postupech k odstranění pochybností, neboť dle jeho názoru žalobce neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých plnění za nákup reklamního a propagačního zboží a služeb s tím souvisejících, rozhodl tak tedy proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno, které na něm vázlo dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), tj. neprokázal použití zboží a služeb pro ekonomickou činnost a faktické uskutečnění těchto plnění. 2. Proti uvedeným platebním výměrům podal žalobce odvolání, která žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. 33955/16/5300-22442-707666, a napadené platební výměry potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce ve vztahu k platebnímu výměru č. j. 3199879/15/3005-52522-71122 uvedl, že v dané věci podal dne 19. 6. 2013 řádně a včas daňové tvrzení k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2013, ve kterém vykázal na řádku 65 nadměrný odpočet ve výši 711 863 Kč. Příslušným platebním výměrem však správce daně vyměřil nadměrný odpočet ve výši jen 204 114 Kč, tedy o 507 749 Kč jinak, a to v neprospěch žalobce. Správce daně přitom, jak je zřejmé z odůvodnění předmětného platebního výměru, deklaruje, že zahájil postup k odstranění pochybností po konkludentním vyměření daně z přidané hodnoty za období květen 2013 – daňové přiznání bylo podáno dne 19. 6. 2013 a výzva byla vydána dne 23. 7. 2013. Takto však správce daně dle žalobce postupovat nemohl, neboť postup k odstranění pochybností nelze uplatnit poté, co již byla daň, byť konkludentně, vyměřena. V tomto směru žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 5. Dle žalobce se správce daně dopustil pochybení i v tom smyslu, že postup k odstranění pochybností dle § 89 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) neaplikoval správně. Ze spisu vyplývá, že formálně správce daně zahájil postup k odstranění pochybností, ale ve skutečnosti prováděl úkony, které je oprávněn vykonávat jen v rámci daňových kontrol. Materiálně tak správce daně jednal v rámci jakési „podivné daňové kontroly“, o jejímž zahájení nebyl žalobce informován, takže celý proces, na základě kterého správce daně odůvodňuje své překvapivé závěry, nemá oporu v zákoně a je nelegální. 6. Žalobce dále uvádí, že závěry správce daně, formulované k platebnímu výměru týkajícímu se zdaňovacího období květen 2013, nejsou správné. Žalobce uznává, že správce daně může vyloučit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, a to i za existence daňového dokladu předloženého plátcem daně, avšak musí se přitom pohybovat v rámci mantinelů stanovených judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Ve smyslu této judikatury nemusí být nárok na odpočet daně uznán, pokud plátce daně uplatňuje tento nárok podvodně nebo zneužívajícím způsobem. K překlopení důkazního břemene v takové věci pak může dojít pouze za existence objektivních a subjektivních skutečností, které je správce daně povinen definovat pro prokázání podvodného jednání. Bylo tedy na správci daně, aby prokázal tyto objektivní okolnosti, a pokud se mu to podaří, pak případně po daňovém subjektu požadovat další důkazní prostředky a opatření, která lze rozumně vyžadovat k ověření, že plnění, které provádí, jej nevede k účasti na daňovém podvodu. K tomu žalobce dodává, že správce daně je oprávněn po plátci daně vyžadovat, aby učinil všechna opatření, která lze rozumně vyžadovat k ověření, že plnění, která provádí, jej nepovedou k účasti na daňovém podvodu. Taková opatření se musí odvíjet vždy od konkrétních okolností případu, teprve počíná-li si daňový subjekt při obchodování neopatrně, resp. chybí-li běžné obchodní podmínky, může to být považováno za jeden z důkazů o jeho povědomí o podvodu. 7. Žalobce tak nesouhlasí se závěry správce daně, které se týkající zpochybnění uplatněného nároku na odpočet daně či uskutečnění souvisejícího zdanitelného plnění v případech zdanitelných plnění dle daňových podkladů vystavených společností Protisk, spol. s.r.o. (dále jen „Protisk“), společností Maxim servis s.r.o. (dále jen „Maxim servis“), společností LASERPOINT & TECHNOLOGY s.r.o. (dále jen „LASERPOINT“). V těchto případech žalobce doložil uskutečnění plnění správci daně fakturami, úhradami a evidencí pro daňové účely, a to v podobě originálů, které se vztahují k dotčeným daňovým dokladům, zvláště smluv, objednávek, dodacích listů, zakázkových listů, předávacích, přebíracích či zajišťovacích protokolů, zápisů z jednání, studií a dalších listin které mohou být důkazními prostředky v daňovém řízení, dokladů prokazujících úhradu dotčených daňových dokladů, dokladů týkajících se jednotlivých příjmů dotčeného zboží na sklad a jeho jednotlivých výdajů; dále žalobce doložil další účetní doklady (včetně dokladů o úhradě jednotlivých plnění), deník, hlavní knihu a knihu analytické evidence dle § 13 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“), zejména skladové evidence. Tím žalobce unesl břemeno tvrzení, když při uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění tvrdil, že přijal zdanitelné plnění, které použil pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Následně bylo na správci daně, aby dalším ověřováním tvrzení daňového subjektu potvrdil či vyvrátil, resp. shromáždil důkazy, které by zakládaly relevantní pochybnosti o faktickém uskutečnění zdanitelného plnění. V rámci důkazního řízení správce daně neoznačil jediný důkaz, který by vyvrátil tvrzení žalobce. Správce daně překrucoval svědecky doložené skutečnosti a jeho tvrzení jsou pouhými smyšlenkami odporujícími skutečnosti, přičemž byla následně převzata do žalobou napadeného rozhodnutí. 8. Tytéž žalobní námitky, vyjma námitky týkající se nemožnosti zahájit postup k odstranění pochybností po konkludentním vyměření daně, uplatnil žalobce i k ostatním daňovým výměrům. V případě platebního výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2013 žalobce přitom rozporuje závěry správce daně konkrétně k přijatým zdanitelným plněním od společností Protisk, Maxim servis a LASERPOINT. V případě zdaňovacího období srpen 2013 žalobce nekonkretizoval jednotlivá přijatá zdanitelná plnění, při jejichž hodnocení měl žalovaný (správce daně) pochybit, nicméně lze dovodit, že se jedná o všechna plnění, u nichž mu nebyl za předmětné zdaňovací období uznán nárok na odpočet daně. V případě zdaňovacího období červen 2014 žalobce zpochybňuje závěry správce daně, potažmo žalovaného v případě zdanitelných plnění přijatých od společností LASERPOINT, SG print s.r.o. (dále jen „SG print“), DAK Works, s.r.o. (dále jen „DAK Works“) a MÉDEA PUBLIC RELATIONS, s.r.o. (dále jen „MÉDEA PUBLIC RELATIONS“). Konečně v případě zdaňovacího období červenec 2014 rozporuje žalobce zjištění daňových orgánů u plnění poskytnutých společností LASERPOINT, SG print a MÉDEA. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukázal na to, že žalobce v podstatě pouze opakuje svou odvolací argumentaci, dle níž unesl své důkazní břemeno ve smyslu § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty. Hlavní žalobní body tak dle žalovaného spočívají v žalobcově tvrzení, že: 1) postup k odstranění pochybností nelze zahájit a vést poté, co