— Nejvyšší správní soud

30 A 37/2016- 46 - text 7 30 37/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milan Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: P. P. zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Kvíčalou sídlem nám. T. G. Masaryka 18, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, Odbor správní, legislativní a Krajský živnostenský úřad sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. KÚOK/108538/2015/OSLKŽÚ-KŽÚ/7313 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, označené v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí Magistrátu města Prostějova, odboru obecní živnostenský úřad, ze dne 26. 10. 2015, č. j. PVMU 125399/2015 30 a toto bylo zároveň potvrzeno. Citovaným prvostupňovým správním rozhodnutím byla žalobci postupem podle ust. § 58 odst. 1 písm. a), ve vazbě na ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „živnostenský zákon“) žalobci zrušeno živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem podnikání „Zednictví“. Ke zrušení živnostenského oprávnění došlo v souvislosti se ztrátou podmínky bezúhonnosti vyplývající z ust. § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, přičemž tento trestný čin byl spáchán v souvislosti s podnikáním. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgán nepostupoval v souladu s ust. § 4 odst. 2 správního řádu, neboť ignoroval svoji povinnost a nepoučil žalobce po podání tzv. blanketního odvolání, že je má řádně doplnit a zdůvodnit. Žalobce měl být také řádně poučen o následcích v případě nedoplnění odvolání ve stanovené lhůtě, neboť žalobce je osobou, která není znalá práva. Nebyl proto schopen domyslet následky svojí nečinnosti, která nebyla úmyslná, nýbrž vznikla následkem nepoučení a z důvodu jeho pracovní zaneprázdněnosti. V důsledku tohoto vadného postupu bylo odvolání žalobce zamítnuto. 3. Žalobce dále namítal, že správní orgány nevzaly do úvahy, že byl za svoje jednání pravomocně odsouzen mj. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, anebo člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací, včetně družstev založených za účelem podnikání na dobu 5 let. Tento výrok nabyl právní moci dne 21. 7. 2015. Rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění je jediným zdrojem příjmů žalobce a je tak dalším trestem v dané věci, neboť mu neumožní jakýkoliv další výdělek a ohrožuje přímo jeho výkon zkušební doby v trvání čtyř let, neboť byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem. I odvolací krajský soud přihlédl k tomu, že žalobce v podstatě na páchání trestné činnosti finančně neprofitoval a původně uložený trest soudem prvého stupně (peněžitý ve výši 1 mil. Kč) krajský soud zrušil včetně náhradního trestu odnětí svobody. Za uvedené situace je zrušení živnostenského oprávnění nejen dalším trestem, ale naprosto likvidačním opatřením. Krajský soud při posuzování trestní věci vzal ohled na to, že žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou a jeho měsíční příjem činí zhruba 15 000 Kč, jiný příjem nemá a jeho manželka, se kterou žije ve společné domácnosti, je v invalidním důchodu. Požadavek bezúhonnosti, jak jej vyložily správní orgány, je ryze formalistický a tedy vůči žalobci nespravedlivý, nezohledňující jeho materiální stránku a lidskou potřebu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobce byl vyzván k odstranění nedostatků odvolání postupem ve smyslu ust. § 37 odst. 3, ve spojení s ust. § 82 odst. 2 správního řádu a byla mu uložena k doplnění odvolání lhůta 20 dnů ode dne doručení výzvy. Ve výzvě byl žalobce poučen o tom, že po uplynutí stanovené lhůty bude spis se stanoviskem předán odvolacímu orgánu. Po marném uplynutí lhůty byl spisový materiál předán odvolacímu orgánu, přičemž byla uplatněna zákonná domněnka, že se odvolatel domáhá zrušení celého rozhodnutí. Žalovaný poté přezkoumal zákonnost i správnost rozhodnutí i bez konkrétních námitek odvolatele, ten na svých právech nebyl poškozen. Žalobce sice disponuje živnostenským oprávněním s předmětem podnikání „Zednictví“, z toho však automaticky nevyplývá nízká míra znalosti následků vyplývajících z nedoplnění údajů odvolání, a to s ohledem na poučení uvedené ve výzvě na doplnění odvolání. O určité právní povědomosti a osobních poměrech žalobce mj. svědčí i jeho působení ve společnosti WIKOM, s.r.o. v postavení jednatele v období od 21. 3. 2002 do 14. 7. 2015. V tomto období společnost podnikala nejen v předmětu podnikání „Zednictví“, ale také v živnosti volné s předmětem podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona s obory činností: Obchodní živnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, Zprostředkovatelská činnost, mimo činnosti vyžadující zvláštní povolení, Provádění zahradních a parkových úprav a kácení dřevin. V době působení v této společnosti spáchal žalobce úmyslný trestný čin – zločin zkrácení daně. Z toho je možno dovodit, že žalobce je osobou „právního minima“ znalá. 5. K námitce „dvojího trestání“ žalovaný uvedl, že zrušení živnostenského oprávnění z důvodu ztráty bezúhonnosti není trestem, ale důsledkem pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním, nejedná se tedy o dvojí trestání ve smyslu zásady ne bis in idem. Správní orgán zkoumal, zda spáchání úmyslného trestného činu v souvislosti s podnikáním je natolik významné, že je nutné přistoupit z důvodu ochrany práv třetích osob ke zrušení živnostenského oprávnění. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením žalobce o „likvidačním trestu“, neboť v odůvodnění rozhodnutí mj. uvedl, že příjmy z podnikání nejsou jedinou možností vedoucí k získání příjmů, prostředků k obživě a uspokojování závazků, tyto lze získat i ze závislé činnosti. Profesi zedníka lze vykonávat nejen z pozice podnikatele, ale i zaměstnance a odnětí živnostenského oprávnění nemůže být proto likvidační. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, 68 a 70 s.ř.s.). O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek vyplývajících z ust. § 51 s.ř.s. 7. Žalobce v žalobě namítal, že nebyl v rozporu s ust. § 4 odst. 2 správního řádu poučen o povinnosti doplnit a odůvodnit své blanketní odvolání směřující proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. K této námitce uvádí soud následující. 8. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal proti shora citovanému prvostupňovému správnímu rozhodnutí odvolání v tzv. blanketní podobě, konkrétně v něm žalobce označil napadené rozhodnutí s tím, že proti němu podává odvolání, které bude doplněno jeho zástupcem do 1 měsíce, neboť v dané věci požádá o právní zastoupení; odvolání obsahovalo dále datum a podpis žalobce. Odvolání bylo doručeno prvostupňovému správnímu orgánu dne 11. 11. 2015, přičemž téhož dne správní orgán vydal výzvu k odstranění nedostatků podání pod č. j. PVMU 133107/2015 30, v němž byl ocitován obsah odvolání žalobce, dále byla uvedena textace ust. § 82 odst. 2 správního řádu („odvolání musí mít náležitosti uvedené v ust. § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.“). Dále je v citované výzvě uvedeno, že s odkazem na ust. § 82 odst. 2 správního řádu je žalobce postupem podle ust. § 37 odst. 3 ve spojení s ust. § 82 odst. 2 správního řádu vyzýván k doplnění odvolání ze dne 5. 11. 2015 o údaje o tom, „v jakém rozsahu ho napadáte a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo“. Žalobci byla k doplnění odvolání stanovena lhůta 20 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce byl dále poučen, že pokud odvolání ve stanovené lhůtě nebude doplněno, bude postupováno ve smyslu ust. § 88 a násl. správního řádu, kdy neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu orgánu, kterým je žalovaný. Citovaná výzva byla dne 13. 11. 2015 doručena do datové sc