5 Afs 45/2011 — Nejvyšší správní soud

30 Af 125/2016- 98 - text 12 30Af 125/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: ADMIRAL GLOBAL BETTING a.s. sídlem Komořany 146 zastoupený daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 4, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016, č. j. 45518/16/5200-11435-711305 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno (pouze v části týkající se bankovního spojení) prvostupňové rozhodnutí Finančního úřadu ve Vyškově (dále jen „správce daně“), dodatečného platebního výměru ze dne 22. 6. 2012, č. j. 97936/12/341910706958; v ostatním zůstal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí beze změny. Tímto rozhodnutím byla žalobci (oproti podanému dodatečnému daňovému přiznání) doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 vyšší o částku 52 080 Kč, čímž současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále. 2. Vydání platebního výměru předcházelo opakované předvolání žalobce k ústnímu jednání za účelem zahájení daňové kontroly (na dny 30. 11. 2010 a 13. 12. 2010) a následná výzva k podání dodatečného daňového přiznání ze dne 14. 12. 2010, č. j. 77491/10/341910706958. V této výzvě správce daně uvedl pochybnosti, že v rámci dodatečného daňového přiznání ze dne 3. 6. 2009 byly do daňově uznatelných výdajů (nákladů) zahrnuty i takové náklady, které se přímo vztahují k osvobozeným příjmům z provozu loterií a podobných her. V reakci na tuto výzvu žalobce provedl v dodatečném daňovém přiznání pouze změnu (na ř. 40) vlivem snížení kurzových ztrát o částku 5 745 000 Kč, která byla správcem daně akceptována. 3. Následovalo zaslání výzvy k odstranění pochybností ze dne 8. 6. 2011, č. j. 81430/11/ 341910706958, neboť u správce daně nadále přetrvávaly pochybnosti týkající se nákladů vztahujících se k osvobozeným příjmům z provozu loterií a jiných podobných her. Ani průběh postupu k odstranění pochybností neshledal správce daně dostačující, přičemž žalobce podal návrh na pokračování v dokazování ze dne 23. 8. 2011, č. j. 106054/11. 4. Protokolem ze dne 6. 9. 2011, č. j. 108643/11/341910706958, správce daně zahájil daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 v rozsahu pochybností správce daně, které nebyly v průběhu postupu k odstranění pochybností odstraněny (z daňově uznatelných nákladů nebyly vyloučeny ty, které se vztahují k osvobozeným příjmům). S výsledky kontrolního zjištění byl žalobce seznámen (viz protokol o ústním jednání ze dne 6. 3. 2012, č. j. 292/12/341930703061) a dále již na ně nereagoval. Zpráva o daňové kontrole (č. j. 68014/12/341930703061) byla se žalobcem projednána protokolem ze dne 31. 5. 2012, č. j. 68007/12/341930703061. 5. Na základě výsledků daňové kontroly došlo u žalobce k vyloučení přímých nákladů (opravy, odpisy a nájem hracích zařízení, správní poplatky a státní dozor, vyplacené výhry a odvod na veřejně prospěšné účely) vynaložených na osvobozené příjmy dle § 19 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a tudíž ke snížení daňově uznatelných nákladů o částku 5 962 282 Kč a zvýšení základu daně a daně samotné. Ve zprávě o daňové kontrole a v odůvodnění dodatečného platebního výměru správce daně odůvodnil výše uvedenou úpravu základu daně a daňové povinnosti tak, že dle § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů nelze za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely uznat výdaje (náklady) vynaložené na příjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně. Správce daně dále odkázal na ustanovení § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), ze kterých lze dovodit, které náklady jsou považovány za náklady přímé, a slouží tak jen a pouze k dosažení osvobozených příjmů dle § 19 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů, a které by bez provozování loterií a jiných podobných her společnost nikdy neměla (výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky, místní poplatky, náklady státního dozoru, odvod na veřejně prospěšné účely). Další náklady, které lze dle správce daně přiřadit mezi přímé náklady k osvobozeným příjmům, jsou nájem hracích zařízení, odpisy hracích zařízení a dále žetony a karty do hry. I tyto náklady by společnost neměla, pokud by neprovozovala sázkové hry a loterie a jiné podobné hry. 6. Správce daně poukázal na skutečnost, že uvedená problematika již byla řešena v rámci předchozího rozhodnutí žalovaného o odvolání ze dne 2. 4. 2013, č. j. 9684/13/5000-14201-711305, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2015, č. j. 30 Af 51/2013 - 39, zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení, avšak pouze z důvodu směřujícího do oblasti tzv. nerealizovaných kurzových rozdílů (viz dále). 7. V dalším řízení žalovaný nyní žalobou napadeným rozhodnutím (ze dne 25. 10. 2016, č. j. 45518/ 16/5200-11435-711305) změnil napadené rozhodnutí správce daně (pouze v části týkající se bankovního spojení), v ostatním ponechal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí beze změny. II. Obsah žaloby 8. Žalobce s výše uvedenými závěry správních orgánů nesouhlasil. V podané žalobě předně namítal překvapivost rozhodnutí žalovaného a v této souvislosti poukazoval na změnu jeho právního názoru oproti správci daně. Žalovaný dle názoru žalobce nepřijal názor správce daně ohledně aplikace § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů, ale naopak aplikoval § 25 odst. 1 písm. zl) téhož zákona, přestože toto ustanovení platilo až od 1. 1. 2008. Se změnou názoru však žalovaný žalobce nijak neseznámil, čímž žalobci odňal právo na odvolací instanci a porušil zásadu dvojinstančnosti daňového řízení. Napadené rozhodnutí se tak pro žalobce stalo překvapivým. V této souvislosti žalobce připomněl také existenci stanoviska Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 5. 2007, č. j. 7962/07-1200-702170, dle kterého bylo možné poměrně snížit základ daně o část poplatků, nákladů na státní dozor, odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely a vyplacených výher, které se vztahují ke zdanitelným příjmům. Napadené rozhodnutí proto znamenalo i zásah do legitimního očekávání žalobce. 9. Žalobce namítal také nezákonnost výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Podle žalobce není výzva k podání dodatečného daňového přiznání prostředkem, kterým lze dosáhnout nového stanovení daně, tj. aby se žalobce sám přiznal k vyššímu odvodu daně. Zpochybněna byla totiž celá konstrukce základu daně a v takovém případě měla rovnou proběhnout daňová kontrola. Dle žalobce nelze libovolně volit mezi daňovou kontrolou a výzvou a zkoušet ten úkon, který se správci daně nejlépe hodí. Existovaly-li důvody pro zahájení daňové kontroly, měla být kontrola zahájena. Na základě nezákonně vydané výzvy k podání dodatečného daňového přiznání pak dle žalobce nebylo možno vydat dodatečný platební výměr, neboť samotná daňová kontrola byla zahájena až po uplynutí prekluzivní lhůty. Žalobce se dále s odkazem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 10 Af 35/2010 domníval, že výzva nebyla do uplynutí prekluzivní lhůty vykonatelná, a tedy ke stanovení daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007 došlo až po uplynutí prekluzivní lhůty. 10. Žalobce nesouhlasil ani s vydanou výzvou k odstranění pochybností, neboť správce daně jí žalobce vyzval k vysvětlení a doložení údajů v dodatečném daňovém přiznání neuvedených. V dodatečném daňovém přiznání byla upravena jen kurzová ztráta na účtu 563 a pouze v takovém rozsahu mohl správce daně žalobce vyzývat k vysvětlení a doložení údajů (nikoli již k nákladům zaúčtovaným v účtové tř. 5 vztahujících se k příjmům osvobozeným od daně z příjmů právnických osob). Správce daně ovšem výzvou nepožadoval údaje pouze ke kurzovým ztrátám, a proto je jeho postup a následný průběh řízení nezákonný. 11. Žalobce upozornil, že podstata sporu týkajícího se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007 spočívá v tzv. „klíčování“ společných nákladů (správních poplatků, odvodů na státní dozor, odvodů části výtěžku na veřejně prospěšné účely a vyplacených výher) na náklady daňově uznatelné a neuznatelné poměrem osvobozených příjmů a příjmů zdaňovaných. Jejich klíčování ovšem žalovaný odmítá, neboť dle jeho názoru se jedná vždy o daňově neuznatelné náklady. Stejná problematika však byla řešena u daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005, kdy na základě sdělení Finančního ředitelství v Brně ze dne 10. 5. 2007, č. j. 7962/07-1