1 Afs 2/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 86/2016- 60 - text 11 30Af 86/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Statutární město Ostrava – městský obvod Poruba sídlem Prokešovo náměstí 1803/8, Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 7. 2016, č. j. ÚOHS-R405/2015/VZ-30322/2016/310/HBa takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2015, č. j. ÚOHSS0461/2015/VZ-39816/2015/513/EPi. Podle tohoto rozhodnutí se měl žalobce, jakožto zadavatel, dopustit správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. d) č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) tím, že v částech č. 2 a č. 3 veřejné zakázky „Ozdravné pobyty dětí ZŠ městského obvodu Poruba v roce 2015“ zadávané v otevřeném řízení, uzavřel dne 11. 3. 2015 se společností Outdoor & Colours, s.r.o., smlouvu na části č. 2 a č. 3 (výroky I. a II.) předmětné veřejné zakázky v rozporu s ust. § 110 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách, neboť rozhodnutí o vyloučení z další účasti na zadávacím řízení a výběru nejvhodnější nabídky ze dne 18. 02. 2015 bylo společnosti Alteris s.r.o., IČ: 27862313, se sídlem Na Stezce 1330/3, 100 00 Praha 10 – Vršovice (dále jen „uchazeč“), doručeno dne 25. 2. 2015, a nedodržel tak zákaz uzavřít smlouvu do uplynutí lhůty pro podání námitek, tj. do dne 12. 3. 2015. Ve výroku VI. tohoto rozhodnutí byla navrhovateli jako zadavateli uložena za spáchání správních deliktů uvedených v citovaných výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí pokuta ve výši 10 000 Kč podle ust. § 120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. 2. Žalobce byl zadavatelem veřejné zakázky „Ozdravné pobyty dětí ZŠ městského obvodu Poruba v roce 2015“ zadané v otevřeném řízení. Dne 11. 3. 2015 byla mezi zadavatelem a vybraným uchazečem (společnost Outdoor & Colours, s.r.o.) uzavřena smlouva (resp. dvě smlouvy pro část 2 a 3). Dne 12. 3. 2015 podala společnost Alteris s.r.o. námitky proti oznámení o rozhodnutí o vyloučení z další účasti na zakázce, přičemž tyto námitky byly dle zadavatele (zde žalobce) opožděné, a proto o nich nerozhodl. 3. Žalovaný obdržel podnět k přezkoumání postupu žalobce při zadávání předmětné veřejné zakázky, přičemž s ohledem na pochybnosti o souladu postupu žalobce se zákonem o veřejných zakázkách žalovaný oznámením ze dne 2. 9. 2015, č. j. ÚOHS-S0461/2015/VZ-25808/2015/513/EPi, zahájil správní řízení ve věci. 4. Dne 18. 11. 2015 žalovaný vydal pod č. j. ÚOHS-S0461/2015/VZ-39816/2015/513/EPi rozhodnutí, dle kterého se měl žalobce dopustit výše uvedeného správního deliktu. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalovaného rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 21. 7. 2016, č. j. ÚOHS-R405/2015/VZ-30322/2016/310/HBa, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Meritem sporu se v rámci správního řízení stalo právní posouzení, k jakému dni bylo doručeno rozhodnutí o vyloučení uchazeče společnosti Alteris s.r.o. z další účasti na veřejné zakázce, viz písemnost ze dne 18. 2. 2015, č. j. POR 8206/2015/pipa, dodána do datové schránky téhož dne, resp. k jakému dni skončila zákonná lhůta k podání námitek proti rozhodnutí o vyloučení. II. Obsah žaloby 6. Žalobce v podané žalobě předně zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení. Následně konstatoval, že se zcela jednoznačně nedopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných zakázkách, když dne 11. 3. 2015 uzavřel se společností Outdoor & Colours, s.r.o., smlouvu na části č. 2 a č. 3 předmětné veřejné zakázky, neboť dle názoru žalobce rozhodnutí o vyloučení z další účasti na zadávacím řízení a výběru nejvhodnější nabídky ze dne 18. 2. 2015 bylo uchazeči doručeno již dne 18. 2. 2015, kdy mu bylo dodáno do datové schránky, tudíž lhůta pro podání námitek počala jmenovanému uchazeči běžet dne 19. 2. 2015 a uplynula dne 5. 3. 2015 Žalobce dodržel zákaz uzavřít smlouvu do uplynutí lhůty pro podání námitek. Uchazečovy námitky byly doručeny dne 12. 3. 2015, a proto o nich žalobce zcela správně v souladu s ust. § 111 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách jako o opožděných nerozhodoval. 7. Žalobce tvrdil, že postavení a úkony v zadávacím řízení mají soukromoprávní povahu, kdy jak zadavatel, tak také uchazeč vystupují v zadávacím řízení jako subjekty soukromého práva, tudíž mají rovné postavení, což se vztahuje i na doručování písemností. Z tohoto důvodu také pro doručování písemností prostřednictvím datové schránky je třeba aplikovat ustanovení o doručování mezi soukromými osobami vyplývající z ust. § 570 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž není důvodu, proč by tomu tak nemělo být v tomto případě. Svoji právní argumentaci žalobce opírá poukazem na závěry vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 38/2012-52 ze dne 25. 4. 2013 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 64/2011-41 ze dne 3. 1. 2013, proti němuž Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost svým rozsudkem sp. zn. 1 Afs 2/2013 ze dne 24. 4. 2013. Předseda Úřadu ale zcela nesprávně dovodil, že na tento řešený případ relevantní závěry z výše uvedené judikatury nelze aplikovat, neboť v těchto soudních rozhodnutích se jednalo o doručování stejnopisu návrhu na zahájení správního řízení zadavateli, což není tento řešený případ. Dále pak předseda Úřadu dospěl k názoru, že je nutno dovodit, že zákon o elektronických úkonech (ust. § 18a odst. 2) je v postavení lex specialis k ust. § 570 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a proto se doručování mezi zadavatelem – žalobcem a uchazečem musí řídit ust. § 18a zákona o elektronických komunikacích a doručeno je tak až v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. 8. S těmito právními závěry předsedy Úřadu se však nelze ztotožnit. V citovaných rozhodnutích totiž Krajský soud v Brně a v obecné rovině i Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci, že zákon o veřejných zakázkách stanovuje prekontraktační a kontraktační proces mezi dvěma subjekty soukromého práva, ač jeden z nich může v jiných situacích vystupovat ve vrchnostenské pozici jako orgán veřejné moci. Nicméně v režimu zákona o veřejných zakázkách není ani jedna ze stran v takovémto vrchnostenském postavení, pouze se stanovuje závazný postup, který musí předcházet uzavření smlouvy. Zákon o elektronických úkonech byl v jeho prvotní fázi koncipován pouze jako předpis práva veřejného, který měl upravovat doručení za pomoci datové schránky mezi orgány veřejné moci (srov. ust. § 17 zákona o elektronických úkonech), případně doručování podnikajících fyzických a právnických osob vůči orgánům veřejné moci. Až na základě pozdější novely - zákona č. 190/2009 Sb. bylo s účinností ode dne 1. ledna 2010 vloženo ustanovení § 18a, které pak upravilo i možnost doručovat mezi fyzickými osobami, právnickými osobami, případně podnikajícím fyzickými osobami mezi sebou navzájem. Tím se z tohoto původně čistě veřejnoprávního předpisu stal částečně i předpis soukromého práva a může se na první pohled zdát zcela zřejmé, že pro doručování v rámci zákona o veřejných zakázkách se musí uplatnit pravidlo dané v ust. § 18a odst. 2 zákona o elektronických úkonech, které stanoví, že okamžikem doručení mezi dvěma soukromoprávními subjekty je až ten, když se do dané datové schránky přihlásí daná oprávněná osoba. Jak se ale již vyslovil Krajský soud v Brně ve svých rozhodnutích, při interpretaci právního předpisu nelze vycházet pouze z jeho čistě jazykového výkladu, nýbrž je nutno daný předpis interpretovat i za pomoci účelu a smyslu, ke kterému má směřovat. Z tohoto důvodu se tak, pokud se jedná o doručování mezi soukromoprávními osobami, musí v prvé řadě uplatnit princip doručení do dispoziční sféry adresáta v souladu s ust. § 45 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013; v aktuálně účinném zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se jedná o obdobné ustanovení § 570 odst. 1, ze kterého vyplývá, že pro řádné doručení druhé straně plně postačuje, pokud se daná písemnost dostane do sféry její dispozice a má možnost se s touto písemností seznámit. Proto, když je vztah mezi zadavatelem a zájemcem v režimu zákona o veřejných zakázkách vztahem soukromoprávním, musí se uplatnit režim daný občanským zákoníkem. 9. Z logiky věci lze pak soudit, že pokud by došlo k přijetí výkladu, který zastává předseda Úřadu, že k doručení dojde až v okamžiku přihlášení oprávněné osoby do datové schránky, mohla by strana, které je doručováno, velmi jednoduše zdržovat a prodlužovat okamžik přijetí zasílaného dokumentu. Tento výklad předsedy Úřadu