6 Ads 175/2015 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 20/2017- 24 - text pokračování 8 33 Ad 20/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. L. A., trvale bytem U Z. s. 4080, Z. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2017, č.j. 500 614 013/315-AHN takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 20. 11. 2017 podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2017, č.j. 500 614 013/315-AHN (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 8. 2017, č.j. R-4. 8. 2017-428/500 614 013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla žádost žalobce o dorovnávací přídavek pro nesplnění podmínek ustanovení § 106a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a to s přihlédnutím k čl. 20 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení (vyhl. pod č. 228/1993 Sb. – dále jen „Smlouva“) uvedeném v příloze č. II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení 883/2004“). II. Napadené rozhodnutí 2. Napadeným rozhodnutím žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí s přihlédnutím k uplatněným námitkám. Předně shrnula genezi související důchodové věci, v níž rozhodovala o nároku žalobce na dílčí starobní důchod z českého systému důchodového pojištění (žaloba v této související věci je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 Ad 12/2017). 3. Dne 21. 6. 2017 si žalobce požádal u OSSZ ve Zlíně o dorovnávací přídavek od data nároku podle § 106a ZDP, v níž uvedl, že starobní důchod v ČR pobírá ode dne 1. 1. 2015 a starobní důchod v SR ode dne 14. 6. 2012. 4. Žalovaná poukázala na právní úpravu obsaženou v ustanovení § 106a odst. 1 ZDP a dále shrnula obsah správního spisu, z něhož vyplývá, že žalobce byl v době ode dne 1. 1. 1993 do 31. 12. 1995 po celou dobu výdělečně činný pouze ve Slovenské republice a potřebný jeden rok pojištění podle českých předpisů nezískal. I když tak žalobce ze všech podmínek pro vznik nároku na dorovnávací příspěvek splnil první podmínku (získaní 25 let československé doby pojištění), druhou podmínku nesplnil, a proto nemá nárok na dorovnávací příspěvek. 5. K námitkám žalobce dále žalovaná uvedla, že je vázána při své činnosti zákonem a mezinárodními akty, a nemůže tak vyhovět účastníku řízení jen proto, že se cítí diskriminován. Tvrzení žalobce, že mu byla upřena postupem žalované základní práva, lze v daném kontextu pokládat za zcela nepřiměřené a neodůvodněné. Práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří se žalobce může domáhat pouze v mezích platných zákonů. 6. K okolnosti, že žalobce dovozuje svou diskriminaci v důsledku nepřiznání dorovnávacího přídavku, žalovaná podotkla, že opak je pravdou, neboť kdyby žalobci v rozporu s právní úpravou přiznala dorovnávací příspěvek, diskriminovala by tím všechny ostatní důchodce, kteří příslušné podmínky pro jeho přiznání splnili. Pokud žalovaná nerozhodla o žádosti podle představ žalobce, ještě to neznamená, že rozhodla nesprávně či nezákonně. III. Žaloba 7. Ve své žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl následující žalobní body. Předně odkázal na související řízení ve věci vedené pod sp. zn. 33 Ad 12/2017. Uvedl, že ho žalovaná „navedla“ k podání žádosti o dorovnávací příspěvek, který si sám vypočítal porovnáním výše důchodu, kterou by mu vypočítala žalovaná za předpokladu, že by byl parciální důchod ze SR vypočítán snížením o 1130 dnů, které v letech 1965 – 1968 prožil v ČR a odpracoval na brigádách a při studiu na střední škole ve Zlíně. Tento výpočet žalobce přiložil k žalobě. 8. Podle názoru žalobce však muselo být žalované zcela zřejmé, že podmínky stanovené v § 106a ZDP nesplňuje a že jeho žádost zamítne. K tomu žalobce uvedl, že zákon „umí číst“ a rozumí tomu, že se na něho možnost dorovnávacího příspěvku zatím nevztahuje. Žalobce se však cítí diskriminován tím, že jedna skupina obyvatel ČR, která pobírá i důchod ze SR, na dorovnávací příspěvek dosáhne, a jiná – do níž náleží i žalobce – pak nikoliv. 9. Žalobci není jasné, jakým způsobem se do ZDP dostalo ustanovení § 106a a kdo tuto novelu prosadil. Žalobce v SR takřka „uvízl“, a to z důvodu studia dětí na středních školách v SR, a to až do roku 1996, kdy se ode dne 1. 4. 1996 stal opět rovnocenným občanem ČR, ale nikoliv stoprocentně, neboť jeho práva jsou vymezena kalendářními dny intervalu určeného zákonem o přiznání dorovnávacího příspěvku, jehož význam a smysl je mu zcela nepochopitelný. 10. Z uvedených důvodů se stal bez svého zavinění a nedobrovolně v důsledku rozdělení Československa tzv. migrantem, čímž mu jako občanovi ČR byla a jsou upřena základní práva. Proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalované a replika žalobce 11. Ve svém vyjádření žalovaná v prvé řadě vyložila efekt Smlouvy po rozpadu ČSFR a zdůraznila, že kolizním kritériem čl. 20 Smlouvy je dotčen nárok každé osoby, která pracovala přede dnem rozdělení v ČSFR. 12. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci byla veškerá československá doba pojištění zhodnocena slovenským nositelem pojištění jednotně jako tzv. slovenská doba pojištění. Za dobu výkonu výdělečné činnosti žalobce v ČR od 1. 4. 1996 (probíhala souběžně s výdělečnou činností žalobce na Slovensku, kde byla dne 31. 1. 1998 ukončena), byl žalobci přiznán český starobní důchod. 13. Žalovaná dále citovala podmínky pro přiznání nároku na dorovnávací přídavek podle § 106a ZDP. Dorovnávací přídavek je speciální dávka k českému starobnímu důchodu, na niž má nárok pojištěnec, jemuž byl přiznán starobní důchod z českého pojištění a který současně splnil podmínky stanovené v ustanovení § 106a ZDP. Podstatou dorovnávacího přídavku je kompenzace rozdílu mezi výší starobního důchodu, jaká by pojištěnci náležela, pokud by doby důchodového pojištění před 1. 1. 1993 v důchodovém systému v ČSFR byly přičteny k dobám důchodového pojištění získaným podle právních předpisů ČR po 31. 12. 1992 úhrnem starobního důchodu náležejícího z důchodového pojištění SR a starobního důchodu náležejícího z důchodového pojištění ČR. 14. V případě žalobce nebyla splněna podmínka vyžadovaná ustanovením § 106a písm. b) ZDP, neboť byl na území ČR výdělečně činný až ode dne 1. 4. 1996 a nesplnil tak podmínku získání alespoň jednoho roku pojištění v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 1995. Žalovaná tedy v případě žalobce nemohla postupovat jinak než jeho žádost zamítnout. 15. Žalované není zřejmé, z jakého důvodu žalobce dovozuje, že mu vydáním napadeného rozhodnutí byla upřena základní práva. V tomto ohledu zdůraznila, že právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří lze uplatnit pouze v mezích zákonů, které je provádí. 16. Žalovaná upozornila, že není orgánem zákonodárným, ale výkonným a jakožto výkonný orgán je povinna právní předpisy ČR i EU dodržovat. Pocit žalobce, že se stal nedobrovolně tzv. migrantem, není relevantní pro posouzení jeho důchodových nároků. 17. K námitce žalobce, že mu žalovaná „podsunula“ možnost požádat o tzv. dorovnávací přídavek, žalovaná uvedla, že žalobce byl na zvýšení starobního důchodu přiznáním dorovnávacího přídavku pouze upozorněn bez jakéhokoliv dalšího příslibu ze strany žalované o jeho následném přiznání. 18. V replice ze dne 27. 2. 2018 žalobce uvedl, že ho zaráží, že žalovaná nechápe, jakým způsobem byl poškozen a byla mu upřena základní práva. Pokud by měl žalobce stejná práva jako všichni občané ČR, poškozován by nebyl. Pokud měl v době existence společné ČSR žalobce stejná práva jako dnešní občané ČR, kteří po rozdělení společného státu pouze změnili volně státní příslušnost, došlo podle jeho názoru k porušení čl. 1 Listiny. Přijetím Smlouvy, na něž nemohl žalobce nijak reagovat, se stal z pohledu přístupu k sociálnímu zabezpečení nesvobodným a nerovným občanem ČR jak v důstojnosti, tak i v právech. Žalobce setrval na svém návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a uvedl, že mu vznikly náklady na poštovné ve výši 114 Kč. V. Správní spis 19. Ve správním spisu jsou obsaženy podklady ke všem řízením ve věcech starobního důchodu, která byla se žalobcem vedena. Ohledně řízení zahájeného na základě žádosti ze dne 21. 6. 2017 o přiznání dorovnávacího přídavku podle § 106a ZDP, k níž žalobce připojil i vlastní výpočet rozdílu na vypláceném starobním důchodu, bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 8. 2017, které bylo napadeno námitkami ze dne 5. 9. 2017. 20. Z ostatních podkladů týkajících se zejm. řízení o přiznání starobního důchodu krajský soud poukazuje na následující podklady založené ve správním spisu. 21. Podle evidenčního listu o době zaměstnání a výdělku vydaného Střední všeobecně vzdělávací školou v Gottwaldově byl žalobce studentem té