7 As 43/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 3/2017- 52 - text  pokračování 23 41 A 3/2017 41 A 3/2017-52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou ve věci žalobce: P. K., bytem ……….., zastoupeného obecnou zmocněnkyní Mgr. Simonou Foltýnovou, bytem Tyra 31, 739 61 Třinec, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, č. j. JMK 7883/2017, sp. zn. S-JMK 168128/2016/OŽP/III, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě napadá žalobce rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 17. 1. 2017, č. j. JMK 7883/2017, sp. zn. S-JMK 168128/2016/OŽP/III (dále jen „napadené rozhodnutí“), který rozhodl tak, že se výrok rozhodnutí Městského úřadu Tišnov, odboru životního prostředí, ze dne 30. 9. 2016, č. j MUTI 10735/2016/OŽP/Va (dále jen „správní orgán prvního stupně“) v souladu s ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), mění takto: 1. Z návětí napadeného rozhodnutí se vypouštějí slova „a v souladu s ustanoveními § 35 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích)“. 2. Ve výroku č. I se v odstavci 1. ruší tečka za větou a věta se doplňuje slovy „za účelem zpevnění příjezdové cesty k rekreační chatě ev. č. 81, Heroltice.“ 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se na straně 4 v předposledním odstavci slova „neoprávněného odnětí půdy ze ZPF“ nahrazují slovy „užívání zemědělské půdy k nezemědělským účelům bez souhlasu s jejím odnětím ze ZPF“. Ve zbytku pak bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu. Žalobce byl správním orgánem prvního stupně uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 334/19920 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“), kterého se dopustil úmyslným porušením ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ZPF tím, že užívá zemědělskou půdu k nezemědělským účelům bez platného souhlasu s jejím odnětím ze zemědělského půdního fondu, kdy v průběhu měsíce březen 2016 nechal navézt materiál a provedl zpevnění plochy na pozemku p. č. ….., orná půda, k. ú. Heroltice u Tišnova (dále též „pozemek p. č. ……“ či „předmětná parcela“). Dále byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 20 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně ZPF, kterého se dopustil úmyslným porušením ust. § 3 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně ZPF tím, že poškodil fyzikální vlastnosti půdy jejím zhutňováním, kdy v průběhu měsíce březen 2016 nechal navézt materiál a provedl zpevnění plochy na pozemku p. č. ….. Za spáchání těchto přestupků bylo žalobci podle § 20 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně ZPF s použitím § 12 odst. 2 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 45 000 Kč. Dále byla žalobci uložena podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a § 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou, která činí 1 000 Kč. II. Žaloba Žalobce podává předmětnou žalobu, neboť má za to, že se správní orgány zásadně nevypořádaly s námitkami žalobce, dle kterých jednání žalobce nenaplňuje formální ani materiální skutkovou podstatu přestupků a založily svá rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Dle žalobce taktéž žalovaný vychází ze skutkových závěrů, které jsou účelově vytržené z kontextu či nesprávně zjištěny. Z těchto důvodů žalobce opětovně uvádí své námitky tvrzené v řízení a shrnuté v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí jako body této žaloby. Žalobce vždy ke každému žalobnímu bodu nejdříve zopakuje své odvolací námitky a následně důvody, pro které napadá napadené rozhodnutí. Soud pro větší přehlednost ponechal členění žalobních bodů tak, jak učinil žalobce v žalobě. 1) Existence veřejně přístupové účelové cesty K prvnímu bodu žaloby žalobce uvádí, že na předmětné parcele v místě jejího současně sporného zpevnění se nachází veřejně přístupná účelová komunikace a nejedná se o ornou půdu využívanou k zemědělským účelům. Existence účelové komunikace byla potvrzena taktéž pravomocným rozhodnutím odboru dopravy a živnostenského úřadu č. j. MUTI 9627/2016/ODŽÚ/Dv-8 ze dne 5. 9. 2016, které však pouze deklaruje existenci veřejně přístupné účelové komunikace, která se nachází na předmětné parcele minimálně od roku 1970. Rozsah účelové komunikace na předmětné parcele je rovněž ve veřejném registru půdy vedeném Ministerstvem zemědělství zcela patrný, neboť část parcely, na které se nachází účelová komunikace, je vedena mimo půdní blok pro osev plodin. V platném územním plánu obce Heroltice je účelová komunikace na předmětné parcele vedena jako stávající veřejně přístupná účelová komunikace. Je tedy zřejmé, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu, neboť se v části předmětné parcely, na které se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, jedná o ostatní plochu nikoliv o ornou půdu v ZPF. Dle § 1 odst. 3 zákona o ochraně ZPF do zemědělského půdního fondu mj. náleží nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy atd. Dle čl. I. metodického pokynu Ministerstva životního prostředí č. OOLP/1067/96 ze dne 1. 10. 1996, k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb., se za polní cesty pro účely ochrany zemědělského půdního fondu považují zpevněné i nezpevněné komunikace, které slouží převážně k obhospodařování zemědělských pozemků; jsou vždy součástí ZPF bez ohledu na to, v jakém druhu pozemku jsou evidovány v katastru nemovitostí. Účelová komunikace na předmětné parcele tedy může existovat jako polní cesta, která je součástí ZPF a slouží převážně k obhospodařování zemědělských pozemků (což však nevylučuje z užívání této cesty vlastníky rekreačních chat a dalších osob). Účelová komunikace na předmětné parcele je využívána jak k obhospodařování zemědělských pozemků, tak k zabezpečení přístupu do rekreačního území prostřednictvím pozemní komunikace. Dle žalobce tvrzení žalovaného, že účelová komunikace je nezpevněnou polní cestou sloužící k obhospodařování, nemá žádnou oporu v provedeném dokazování správního orgánu prvního stupně ani v závěrech silničního správního úřadu učiněných v rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace ze dne 5. 9. 2016. Z charakteristiky účelové komunikace na předmětné parcele vyplývá, že slouží především k přístupu do rekreační oblasti. Ve sporné zpevněné části byla účelová komunikace intenzivně využívána k zemědělským účelům ještě před výstavbou rekreačního území, kdy bylo zemědělsky obhospodařováno údolí, do kterého vedla. Tvrzení žalovaného, že žalobce nezpochybňuje fakt, že účelová komunikace slouží primárně k obhospodařování zemědělských pozemků, se nezakládá na pravdě, neboť dle žalobce je účelová komunikace využívána vícerým způsobem. Ze všech již prokázaných skutečností je zřejmé, že účelová komunikace nejen ve své zpevněné části slouží primárně pro potřeby vlastníků rekreačních chat, ale zemědělsky obhospodařovaná nebyla min. 50 let. Dle žalobce jej nelze trestat za zpevnění pozemku, který nemůže být pro svůj účel zemědělsky obhospodařován, neboť by tím byl znemožněn přístup k desítkám nemovitostí, a tím zcela popřen účel účelové komunikace na předmětné parcele. Žalobce tedy předně zpochybňuje, že zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnosti, neboť pokud se na parcele č. 185/1 nachází veřejně přístupná účelová cesta, nemůže se jednat o ornou půdu. 2) K charakteru pozemku Žalobce dále uvedl, že charakter předmětného pozemku se nezměnil navezením materiálu a jeho zpevněním, nýbrž užíváním jako veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí do přilehlého rekreačního území. Jiná alternativa přístupu do území není možná, přičemž tento závěr je potvrzen rozhodnutím odboru dopravy. Tento pozemek tedy musí být nutně dále užíván jako cesta a jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci jej nelze rozorat a dále zemědělsky obhospodařovat, neboť dle § 19 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Žalobce je toho názoru, že na věc lze použít rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1886/2005 ze dne 19. 9. 2005, neboť se jedná o soudní judikaturu ve věcech správních. Dle žalobce se právě dlou