4 Ads 71/2011 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 21/2017- 23 - text 15 41 Ad 21/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou ve věci žalobkyně: Ž. T. bytem …….. proti žalované: České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2017, č. j. 405 504 138/315-LL, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zařízení ze dne 20. 10. 2017, č. j. 405 504 138/315-LL, s e z r u š u je a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 7. 2018 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2017, č. j. 405 504 138/315-LL (dále jen „napadené rozhodnutí“), jimž bylo o námitkách žalobkyně rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalované jako správního orgánu prvního stupně ze dne 31. 7. 2017, č. j. R-31.7.2017-421/405 504 138 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), se zčásti mění tak, že se v návětí výroku uvedená část textu „bytem viz adresa“ mění na „trvale bytem ……… a ve výroku uvedené části textu „procentní výměra starobního důchodu“ se mění na „procentní výměra vdovského důchodu“ a „procentní výměra vdovského důchodu“ se mění na „procentní výměra starobního důchodu“. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Správní orgán prvního stupně žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v tehdy účinném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištěné“), ode dne 19. 3. 2002 zvýšil vdovský důchod na 2 184 Kč měsíčně, přičemž doplatek vdovského důchodu náleží žalobkyni ode dne 18. 1. 2012. 3. Žalobkyně v žalobě úvodem popsala předcházející řízení o přiznání vdovského důchodu. Uvedla, že od počátku roku 2010 bylo vedeno řízení o přiznání invalidního důchodu zemřelému manželovi žalobkyně Z. T. (narozeného dne ... a zemřelého dne ...). Rozhodnutím žalované ze dne 12. 5. 2000, č. j. 421 011 458, mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 8 569 Kč měsíčně, přičemž toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2003, č. j. 22 Ca 229/2000-83. V dalších letech pak žalovaná vydala řadu rozhodnutí, kterými rozhodla o přiznání nároku na invalidní důchod, všechna však byla soudem zrušena a žalovaná tak nikdy o dávce důchodového pojištění nerozhodla. Řízení o důchodu manžela žalobkyně bylo pravomocně ukončeno až rozhodnutím ze dne 20. 8. 2010 ve znění rozhodnutí ze dne 3. 5. 2017, č. j. 421 011 458/315-LO. Formálně se jedná o rozhodnutí o zvýšení důchodu podle § 81 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, věcně však jde o rozhodnutí o přiznání důchodu. Následně byl rozhodnutím žalované ze dne 31. 7. 2017, č. j. R-31.7.2017-421/405 504 138 zvýšen vdovský důchod žalobkyně, a to na základě rozhodnutí ze dne 3. 5. 2017. Dle žalobkyně byla výše vdovského důchodu upravena správně, avšak bylo rozhodnuto, že doplatek vdovského důchodu žalobkyni náleží až od 18. 1. 2012 a nikoliv od okamžiku, kdy ovdověla. Žalobkyně namítá nesprávný výklad žalované stran ust. § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokud se vede řízení o důchodu manžela (řízení podle § 81 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), nemůže běžet ani promlčecí doba o důchodu vdovském. 4. Dále žalobkyně nesouhlasila se závěry žalované, že nelze použít ust. § 56 odst. 1 písm. b) poslední věta zákona o důchodovém pojištění, neboť dle žalované odlišný právní názor v důsledku vývoje judikatury nelze považovat za nesprávný úřední postup správního orgánu. Dle žalobkyně samotná délka řízení o důchodu zemřelého manžela žalobkyně v trvání 17 let zakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., kdy navíc rozhodnutí žalované byla opakovaně zrušována pro vadnou aplikaci hmotného práva. Dle žalobkyně pokud není pravomocně rozhodnuto o starobním nebo invalidním důchodu, nemůže být rozhodnuto ani o vdovském důchodu, proto teprve až po 3. 5. 2017, kdy bylo rozhodnuto o přiznání invalidního důchodu manžela žalobkyně, mohlo být rozhodnuto o přiznání vdovského důchodu žalobkyně v řízení podle § 88 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Pokud přesto byla rozhodnutí předtím vydávána, jedná se o nezákonná rozhodnutí a z moci úřední je měla žalovaná zrušit v řízení o obnově nebo v přezkumném řízení. 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že v daném případě se nejedná o nesprávný úřední postup. Sporná částka 352 581 Kč nebyla výší vdovského důchodu žalobkyně v rámci rozhodnutí ze dne 21. 12. 2010 zohledněna, neboť se nejednalo o částku započitatelnou podle českých důchodových předpisů, což nerozporovaly ani správní soudy v rámci soudního přezkumu. Odlišný názor vyjádřil až Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 12. 2016, č. j. 4 Ads 71/2014-71, s tím, že částka 352 581 Kč představuje pohledávku přiznanou zemřelému v souvislosti s výkonem zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 2. 2000, č. j. 10 C 82/98-234, jenž má podle závěru Ústavního soudu vysloveném v nálezu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 3006/15, povahu pravomocného soudního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je do vyměřovacího základu pojištěnce možné zahrnout též hodnotu peněžitého plnění, které podle pravomocného rozhodnutí soudu náleží pojištěnci v souvislosti s výkonem zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském plnění, přičemž toto plnění se započte v kalendářních měsících, za které náleží, i když o něm zaměstnavatel pojištěnci původně neúčtoval. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že jde o výjimečný postup vztahující se k předchozí právní úpravě. Dle žalované tak v důsledku vývoje judikatury nelze považovat její postup za nesprávný úřední postup správního orgánu. Doplatek vdovského důchodu tak žalobkyni náleží pět let nazpět ode dne zjištění nároku na jeho zvýšení, k čemuž došlo dne 18. 1. 2017, kdy byl žalované doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 71/2014-71. 6. Dle žalované zohlednění sporné částky 352 581 Kč do výše plného invalidního důchodu zemřelého nepředstavovalo předběžnou otázku ve vztahu k řízení o vdovském důchodu žalobkyně, neboť tou je dosud nerozřešená otázka nezbytná pro rozhodnutí správního orgánu. Žalovaná ve věci plného invalidního důchodu manžela žalobkyně opakovaně rozhodovala v tom smyslu, že danou částku pro stanovení výše tohoto důchodu nelze započíst, přičemž tento názor nebyl až do dne vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 71/2014-71 správními soudy rozporován. K tomu žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 3 Ads 94/2010-99, dle něhož ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění lze aplikovat zejména tehdy, jestliže orgán sociálního zabezpečení přehlédne okolnost, která již byla obsažena v podkladech v době rozhodování, použije nesprávných podkladů, dopustí se početní chyby, zamění podkladový materiál, chybně stanoví věk potřebný pro vznik nároku na důchod, provede snížení důchodu, přestože k němu dojít nemělo, nezvýší důchod, přestože ke zvýšení dojít mělo. Jedná se tak o na věc nedopadající na situaci, kdy má orgán sociálního zabezpečení v době rozhodování k dispozici všechny podklady plně a jednoznačně prokazující důchodové nároky oprávněného. 7. Žalovaná dodala, že ust. § 55 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění nelze vykládat tak, že by lhůta neplynula po dobu jakéhokoliv řízení o důchodu, ale že neplyne po dobu řízení o tom důchodu, o jehož výplatu se jedná. Řízení o vdovském důchodu žalobkyně bylo ukončeno dne 3. 1. 2011. 8. Žalobkyně v podané replice zopakovala argumenty obsažené v žalobě a dodala, že požaduje po žalované zaplatit náhradu nákladů ve výši 3 100 Kč za sepis žaloby advokátem JUDr. Jiřím Frajtem. Posouzení věci krajským soudem Žaloba je důvodná. 9. Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). 10. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 11. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a po zhodnocení uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Žalobkyně žalobou předně namítá, že její nárok na doplatek vdovského důchodu není s ohledem na ust. § 56 odst. 1 písm. b) poslední věta zákona o důchodovém pojištění promlčen a doplatek jí měl být přiznán od vzniku nároku na vdovský důchod. 13. Krajský soud ze správního spisu zjistil tyto skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byl žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ode dne 19. 3. 2002 zvýšen vdovský důchod na 2