1 As 114/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 156/2017- 52 - text 10 30 A 156/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: B. B. st. příslušnost Ukrajina zastoupen advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Příkop 8, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 6. 2017, č. j. MV-9999-8/SO-2014 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 14. 9. 2012 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Vzhledem k tomu, že podaná žádost neobsahovala zákonem stanovené náležitosti, správní orgán I. stupně žalobce vyzval k odstranění chybějících náležitostí v přiměřené lhůtě. Ani po uplynutí lhůty žalobcova žádost nebyla doplněna, proto správní orgán I. stupně řízení o žádosti zastavil usnesením ze dne 11. 12. 2012, č. j. OAM-58564-13/DP-2012, podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 2. Odvolání žalobce proti předmětnému usnesení žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a usnesení správního orgánu I. stupně potvrdila. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v podané žalobě namítal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení. Ministerstvo vnitra ho nepoučilo o koncentraci řízení vyplývající z § 82 odst. 4 správního řádu. I přes tuto skutečnost žalovaný odmítl přihlédnout k důkazům předloženým v průběhu odvolacího řízení a odvolání zamítl. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že správní orgány jsou povinny před vydáním rozhodnutí poučit účastníka řízení o koncentraci řízení, jinak se na něj ustanovení o koncentraci řízení nevztahuje (viz rozsudek ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48). Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl správním orgánem I. stupně řádně poučen, byl oprávněn předložit chybějící doklady v průběhu odvolací řízení. 4. V průběhu odvolacího řízení došlo u žalobce ke změně účelu pobytu. Namísto podnikání – účast v právnické osobě označoval žalobce účel pobytu jako podnikání – osoba samostatně výdělečně činná. Na tuto skutečnost upozornil žalobce žalovanou přípisem ze dne 19. 10. 2015. Žalovaná však v napadeném rozhodnutí uzavřela, že k dokladům předloženým v rámci odvolacího řízení nemohla přihlédnout vzhledem ke koncentraci řízení. 5. Přezkoumává-li odvolací správní orgán zákonnost procesního rozhodnutí ve vztahu ke skutkovému stavu ke dni vlastního rozhodování, je povinen přihlédnout i k tomu, zda v mezidobí nedošlo k takové změně skutkového stavu, kterému již napadené procesní rozhodnutí neodpovídá. S ohledem na avizovanou změnu účelu pobytu měla žalovaná usnesení správního orgánu I. stupně zrušit. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce nepředložil současně s odvoláním doklad o zajištění ubytování na adrese Z. 226/8, B. Na této adrese však má žalobce ubytování zajištěno teprve od 14. 9. 2015. 7. Žalobce je rovněž přesvědčen, že žalovaná si měla sama obstarat doklad o zápisu žalobce do živnostenského rejstříku. Předmětný zápis lze získat z veřejné části živnostenského rejstříku, do které má žalovaná přístup. Zápis žalobce do živnostenského rejstříku byl žalované zřejmý i z její vlastní evidence, což vyplývá z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území. Žalovaná měla postupovat jako v obdobných věcech jiných cizinců, kdy si odvolací orgán sám vyžádal výpisy z veřejné části živnostenského rejstříku, které jsou podkladem k vydání rozhodnutí, pokud v průběhu odvolací řízení došlo ke změně účelu pobytu z podnikání – účast v právnické osobě na podnikání – osoba samostatně výdělečně činná. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu s § 4 správního řádu, neboť žalovaná při svém rozhodování nepostupovala tak, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. 8. Pokud měla žalovaná za to, že předmětný doklad má předložit žalobce, měla jej k doložení tohoto dokladu vyzvat. Tímto postupem by vyšla vstříc žádosti žalobce obsažené v přípisu ze dne 19. 10. 2015, v němž žádal o sdělení pro případ, že by doložené náležitosti byly nedostačujícími či vadnými. 9. Z popsaných důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že zásada koncentrace řízení je běžně používaný institut také v pobytových věcech cizinců a nepřipouštějí se zde žádné odchylky (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 Azs 162/2015 - 43, ze dne 3. 3. 2016, č. j. 10 Azs 95/2015 – 36, nebo ze dne 29. 8. 2016, č. j. 7 Azs 99/2016 - 36). Žalobce navíc neuvedl žádný relevantní důvod, který by mu v přeložení požadovaného potvrzení bránil. K zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu tak došlo pouze v důsledku jeho nečinnosti. 11. Nelze se ztotožnit s názorem, že správní orgány jsou povinny žadatele v řízení o žádosti poučovat o koncentraci řízení. Povinností správních orgánů není poskytování komplexního návodu, co by účastník řízení měl a mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoci mu dát zákonem stanoveným způsobem najevo, co hodlá v řízení učinit (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010-214, nebo ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 Azs 12/2015-38). 12. Řízení o žádosti je řízením návrhovým, které je ovládáno zásadou dispoziční. Podstatou této zásady je svěření iniciativy přímo žalobci, který má povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení, chce-li být v řízení úspěšný. Bylo proto na žalobci, aby v zájmu kladného vyřízení své žádosti správnímu orgánu I. stupně doložil všechny zákonem požadované doklady. Správní orgán I. stupně není oprávněn k jejich vyžádání bez souhlasu, resp. žádosti žalobce, proto postup podle § 6 odst. 2 správního řádu nepřipadal v úvahu. 13. K namítanému porušení § 4 správního řádu žalovaná podotkla, že žalobce nijak nespecifikoval, v jakých věcech měla žalovaná postupovat jinak, ani neodkázal na žádná konkrétní rozhodnutí žalované v obdobných věcech. 14. Žalovaná nesouhlasila ani s námitkou, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně skutkového stavu, konkrétně ke změně účelu povoleného pobytu. Zákon o pobytu cizinců účel pobytu podnikání nerozlišuje na účast v právnické osobě nebo jako osoba samostatně výdělečně činná. Předmětné členění je nutno chápat pouze jako administrativní rozlišení typu správního řízení, jehož důvodem je odlišnost dokladů, které je žadatel povinen k žádosti doložit [např. dokladem o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence podle § 46 odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců se při účasti v právnické osobě rozumí výpis z obchodního rejstříku, naopak při výkonu podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná jím je výpis ze živnostenského rejstříku]. Pokud žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně nepředložil žádný z požadovaných dokladů, nelze bez dalších relevantních tvrzení k dokladům předloženým v rámci odvolacího řízení přihlédnout. 15. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Ústní jednání 16. K žádosti žalobcovy zástupkyně soud projednal věc při ústním jednání dne 25. 9. 2019. 17. Zástupkyně žalobce svoji účast na jednání omluvila. Zástupkyně žalované odkázala na napadené rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Dodala, že žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně doložil toliko svůj cestovní doklad. Ani v rámci odvolacího řízení nebyly veškeré požadované doklady doplněny, neboť žalobce nedoložil doklad o zápisu do příslušné evidence. Navíc doklady nebyly předloženy současně s odvoláním, ale až v průběhu odvolacího řízení, přičemž žalobce nevysvětlil, proč nemohly být doloženy dříve. 18. Soud konstatoval obsah soudního i správního spisu. Dokazování soud neprováděl, neboť účastníci řízení nenavrhovali provedení žádných důkazů a ani soud ze své vlastní vůle neshledal potřebu dokazování provedené ve správním řízení doplňovat. V. Posouzení věci soudem 19. Soud přezkoumal rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované. 20. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 21. Soud se nejprve zabýval námitkou porušení zásady koncentrace řízení [bod V. A) rozsudku]. Poté hodnotil námitku nezohlednění změny skutkového stavu v odvolacím řízení [bod V. B) rozsudku] a námitku neobstarání dokladu správním orgánem [bod