1 Ao 1/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 41/2017- 69 - text 11 30A 41/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Chapel Invest, spol. s r. o. sídlem Masarykova 118, Modřice zastoupený advokátkou Mgr. Jarmilou Sejkorovou sídlem Hlavní 26, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Brno sídlem Dominikánské nám. 1, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. JMK 181942/2016, sp. zn. S - JMK 156713/2016 OŽP-Hal takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 9. 8. 2016, č. j. MMB/0301974/2016, sp. zn. OVLHZ/MMB/0101644/2016. Tímto rozhodnutím byl podle § 14 odst. 3 a 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), a podle § 24 vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 428/2001 Sb.“), schválen I. dodatek (změna) ke kanalizačnímu řádu pro statutární město Brno, města Kuřim a Modřice, obce Česká a Želešice (dále jen „kanalizační řád“). Kanalizační řád byl schválen rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 6. 4. 2011, č. j. MMB/009944/2011, sp. zn. OVLHZ/MMB/0427664/2010. 2. Dodatek I. ke kanalizačnímu řádu byl nejprve schválen rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 6. 6. 2012, č. j. MMB/0192403/2012, sp. zn. OVLHZ/MMB/079864/2012. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 4. 2013, č. j. JMK 38645/2013, sp. zn. S-JMK 38645/2013 OŽP-Pl, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Na základě podané správní žaloby Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 3. 2015, č. j. 30 A 74/2013 - 39, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Kasační stížnost žalovaného směřující proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2015, 5 As 87/2015 - 22. 3. Žalovaný poté v souladu se závazným právním názorem soudu, že žalobce je ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účastníkem řízení o změně kanalizačního řádu, neboť je dotčenou osobou, která může být rozhodnutím o schválení (změny) kanalizačního řádu přímo dotčena na svých právech a povinnostech (konkrétně ve vztahu k ceně stočného, které je povinna platit), přistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci zpět k projednání správnímu orgánu I. stupně, a to rozhodnutím ze dne 2. 3. 2016, č. j. JMK 35822/2016, sp. zn. S-JMK 29511/2013 OŽP-Pl. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že se žalobcem nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem, a ten tak nemohl účinně hájit svá práva a právem chráněné zájmy. 4. Správní orgán I. stupně tedy rozšířil okruh účastníků správního řízení a následně rozhodnutím ze dne 9. 8. 2016, č. j. MMB/0301974/2016, sp. zn. OVLHZ/MMB/0101644/2016, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2016, č. j. MMB/0363563/2016, sp. zn. OVLHZ/MMB/ 0101644/2016, schválil I. dodatek (změnu) ke kanalizačnímu řádu, jehož obsahem byla změna posledního odstavce kapitoly 8.0 Způsob stanovení srážkových vod v tomto znění: „Na základě uvedeného odborného dotazu a dodaných podkladů, budou, až do další revize (prováděné v desetiletých intervalech), používat pro výpočet odtoku srážkových vod v oblasti odvodňovaných brněnskou kanalizační sítí (tj. ve městě Brně a napojených obcích) hodnotu dlouhodobého srážkového úhrnu, stanovenou pro období 1981 - 2010 ve výši 548 mm/m2/rok.“ 5. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 14. 12. 2016, č. j. JMK 181942/2016, sp. zn. S-JMK 156713/2016 OŽP-Hal, jako nedůvodné zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 6. Žalobce (shodně jako po celou dobu správního řízení) namítal, že kanalizace města Modřice tvoří samostatnou kanalizaci, pro kterou má být stanoven samostatný srážkový úhrn (později normál), a to bez ohledu na to, jaké další vlastníky jiných kanalizací má provozovatel kanalizace „zasmluvněny“, když jiné vymezení oblasti, ze které jsou srážkové vody odváděny do kanalizace, by bylo diskriminační. Žalobce uvedl, že je vlastníkem souboru nemovitostí tvořících uzavřený areál nacházející se na území města Modřice, kdy v tomto městě odvádí srážkové vody do kanalizace ve vlastnictví města Modřice. Byl proto přesvědčen, že jeho povinnosti mají být odvíjeny pouze od podmínek platných pro kanalizaci, do které skutečně odvádí srážkové vody ze svých objektů. 7. Dle žalobce je to vlastník, kdo provozuje vodovod nebo kanalizaci svým jménem a na vlastní odpovědnost a na koho se vztahují všechna práva a povinnosti provozovatele dle zákona o vodovodech a kanalizacích. Celý zákon o vodovodech a kanalizacích je koncipován tak, že veškerá práva a povinnosti jím stanovená se váží především a pouze k vlastníkovi kanalizace. Zákon o vodovodech a kanalizacích pak výslovně nestanoví možnost, aby byly srážkové úhrny ovlivňovány hodnotami z oblastí kanalizací jiných vlastníků, proto dle žalobce musí být pojem kanalizace obsažený v ustanovení § 19 odst. 6 zákona, odkazující na pomocný výpočet pro stanovení množství odváděných srážkových vod, vykládán jako kanalizace vlastníka. 8. Žalobce připustil, že podle zákona o vodovodech a kanalizacích vlastník kanalizace může uzavřít smlouvu o provozování vodovodu nebo kanalizace s provozovatelem. Taková smlouva v posuzovaném případě nepochybně existuje, kdy smluvním provozovatelem kanalizace ve vlastnictví města Modřice je společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. Smluvní propojení souvisejících kanalizací však neřeší dohodu vlastníků o tom, že pro jejich kanalizace bude stanoven jeden srážkový úhrn či normál. Ani následné čištění vod v čistírně odpadních vod z kanalizací různých vlastníků nevylučuje stanovení srážkových úhrnů pro jednotlivé kanalizace jednotlivých vlastníků. Zákon o vodovodech a kanalizacích, ani vyhláška č. 428/2001 Sb. nehovoří o tom, že oblast, pro kterou je stanovován srážkový úhrn, může zahrnovat více kanalizací či kanalizace provozně související, stejně jako o tom, že by kontraktace provozovatele s dalšími provozovně souvisejícími kanalizacemi jiných vlastníků mohly ovlivňovat stanovení rozsahu oblasti a v ní stanované hodnoty srážkového úhrnu. Žalobce přitom nerozporoval, že provozovatel kanalizací může navrhnout kanalizační řád, který se vztahuje na více kanalizací různých vlastníků a že všem odběratelům může či dokonce musí stanovit stejnou jednotkovou cenu za odváděné srážkové vody. Měl však za to, že je třeba dbát zákonné úpravy a zohledňovat srážkové poměry v oblastech jednotlivých kanalizací a zákonná ustanovení vykládat tak, aby nedocházelo k diskriminaci jednotlivých odběratelů. 9. Skutečnost, že společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. provozuje kanalizace několika vlastníků, není dle žalobce důvodem pro to, aby v rámci kanalizačního řádu nebylo zohledněno, že srážkové úhrny v jednotlivých oblastech se liší, a to výrazně. Kdyby vlastníci jednotlivých kanalizací uzavřeli smlouvu s jiným provozovatelem nebo si provozovali kanalizační síť sami, byli by dlouhodobé srážkové úhrny zcela odlišné než za situace, kdy uzavřeli smlouvu s provozovatelem. Uzavřením takové smlouvy se však srážkové poměry v oblasti vlastníka kanalizace nezměnily. Neustálým řetězením a připojováním dalších kanalizací a vytvářením jediné rozsáhlé oblasti s odlišnými srážkovými úhrny tak dle žalobce dochází ke zvyšování průměrné hodnoty srážkového úhrnu. K tomu žalobce uvedl, že hodnota průměrného srážkového úhrnu v katastrálním území Modřice činila za období od roku 1981 do roku 2010 podle sdělení Českého hydrometeorologického ústavu, pobočky Brno, 507 mm/m2/rok. Sjednocením oblastí různých vlastníků kanalizací s vyššími srážkovými úhrny došlo k matematickému zvýšení množství odváděných srážkových vod z nemovitostí žalobce, což vede ke zvýšení plateb za odvod srážkových vod, přestože se srážkový úhrn v oblasti, kde má žalobce své nemovitosti, nezměnil. Finanční rozdíl plynoucí z výše uvedeného činí u žalobce cca 100 000 Kč ročně. Matematická, nikoliv faktická změna množství odváděných srážkových vod tak má pro žalobce velmi negativní ekonomický dopad.