5 Afs 46/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 86/2017- 30 - text 10 30A 86/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: A. P. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Šimkem sídlem Zahradní 1297, Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017, č. j. KUZL 8265/2017, sp. zn. KUSP 8265/2017 ŽPZE-IP takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 1. 2017, č. j. OŽP/2029/2017/KSE, sp. zn. OŽP/5645/2015/KSE/17. Tímto rozhodnutím bylo žalobci jako osobě, která navezla neoprávněně bez souhlasu k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu na zemědělské pozemky parc. č. x, x, x, x a x - orná půda, všechny v kat. území x, materiály a odpady a tyto ponechala na předmětných pozemcích po dobu delší než jeden rok, dle ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“), uloženo opatření k odstranění zjištěných závad na předmětných pozemcích. Ke splnění uloženého opatření byla žalobci stanovena lhůta třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce předně spatřoval pochybení správních orgánů v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a jeho nesprávném právním posouzení. Již od počátku řízení žalobce namítal, že na předmětné pozemky uložil materiál se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemků, paní A. F., bytem K.. J. 291, M. Správní orgán I. stupně však tuto svědkyni nevyslechl a spokojil se pouze s písemným vyjádřením jejího právního zástupce, o tom že paní A. F. není vlastníkem navezeného materiálu. Tímto postupem tak správní orgán I. stupně rezignoval na zjišťování relevantních okolností a vůbec se nezabýval otázkou účasti paní A. F. na tvrzeném závadném jednání. Žalobce pak rovněž vytýkal správním orgánům, že neprověřily jeho tvrzení, že materiál, který se má na předmětných pozemcích nacházet, sem nenavezl výhradně on sám, ale že např. stavební suť pochází z provozní činnosti společnosti ADPe, s.r.o., v konkursu, sídlem Kvítkovská 291, Pohořelice (dále jen „ADPe, s.r.o., v konkursu“). Pokud by se toto ukázalo jako pravdivé, bylo by na místě zvážit přičitatelnost tohoto jednání také společnosti ADPe, s.r.o., v konkursu, a vyvodit odpovědnost této právnické osoby za závadný stav. 3. Dle žalobce se správní orgány vypořádaly s danou situací nesprávně i po právní stránce, jelikož kladly porušení povinnosti dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu za vinu žalobci. Žalobce tvrdil, že navezl materiál na předmětné pozemky v roce 2011, přičemž správní orgán I. stupně vzal jako relevantní informaci, že k tomuto mohlo dojít v roce 2013. V těchto letech však zákon o ochraně zemědělského půdního fondu ukládal povinnosti při hospodaření na zemědělském půdním fondu jen jeho vlastníkům nebo nájemcům. Okruh povinných subjektů byl rozšířen novelizací až v dubnu roku 2015. Žalobce tedy nerozporoval, že by část daného materiálu na předmětné pozemky navezl, avšak měl za to, že bylo nutné posoudit závadný stav podle doby jeho vzniku. Dle v té době účinné právní úpravy přitom odpovídal za pozemek a jeho řádný stav pouze jeho vlastník (nájemce). Obecný zákaz obsažený v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jehož porušení je žalobci kladeno za vinu, totiž v době, kdy mělo dojít k jeho porušení, nebyl v tomto zákoně stanoven. 4. K tomu žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dále uvedl, že v řízení před orgánem veřejné moci je nutné rozlišovat mezi normami hmotného práva a normami procesními. Zatímco řízení před správními orgány se řídí platnými a účinnými procesními předpisy, skutkový stav je nutno posuzovat podle hmotněprávních norem platných v době vzniku těchto práv či povinností, resp. v době porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu. Opačný postup by byl v rozporu s principem právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, který v sobě zahrnuje i zákaz retroaktivity právních norem. Žalobce poznamenal, že opatření k nápravě, jež mu bylo uloženo předmětným rozhodnutím, má povahu správní sankce obnovující povahy, a proto ve správním řízení měly být analogicky použity principy trestního práva, tedy mělo být rozhodnuto podle zákona platného v době, kdy byl správní delikt či přestupek spáchán. V této souvislosti žalobce také odkázal na ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 5. Žalobce namítal rovněž nezákonnost uloženého opatření k odstranění zjištěných závad, jelikož správní orgány nezohlednily, že předmětné pozemky nejsou ve vlastnictví žalobce, nýbrž třetí osoby. Žalobci nesvědčí žádný právní titul, ani mu nebyl udělen souhlas vlastníkem pozemků ke vstupu na předmětné pozemky. Za dané situace, měl-li by žalobce vyhovět povinnosti uložené napadeným rozhodnutím, by se tím a priori dopouštěl nezákonného jednání. 6. Závěrem žalobce uvedl, že obsahem správního spisu není souhlas vlastníka pozemků s provedením místního šetření, přičemž tento ani nebyl přizván, aby byl místnímu šetření přítomen. S ohledem na tyto skutečnosti proto bylo dle žalobce místní šetření nezákonné, a nemohlo tak být relevantním podkladem pro rozhodnutí ve věci. S ohledem na výše uvedené proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného, případně též jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že pro vedené správní řízení bylo zásadní, že materiál a odpady navezené na pozemky žalobcem zde byly uloženy více než jeden rok. Skutečnost, zda k navezení materiálu došlo v roce 2011 či v roce 2014 a zda se tak stalo se souhlasem tehdejšího vlastníka pozemku, nemohla mít dle žalovaného žádný vliv na výsledek správního řízení. Po celou dobu (v letech 2011 až 2014) bylo v platnosti ustanovení § 9 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, proto byl žalobce povinen požádat o souhlas orgánů ochrany zemědělského půdního fondu k dočasnému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. 8. Dle žalovaného pak bylo možné v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 31. 3. 2015, uložit odstranění zjištěných závad na zemědělských pozemcích původci závadného stavu, nikoli toliko vlastníku či nájemci pozemku. K porušení zákazu retroaktivity tak dle žalovaného nedošlo. Žalovaný se vyjádřil rovněž k další žalobní argumentaci, kdy k námitce žalobce, že bude muset bez oprávnění vstoupit na cizí pozemek, odkázal na ustanovení § 3c odst. 6 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, které ukládá vlastníkům pozemku povinnost strpět provedení opatření k nápravě a za tím účelem umožnit vstup na své pozemky. V závěru proto žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný vyslovili s takovým postupem souhlas, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. Při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel soud dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Z hlediska posouzení důvodnosti podané žaloby ze správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. Dne 16. 12. 2014 správní orgán I. stupně obdržel od pana M. G., bytem B. 1168, O., podnět k prošetření, v němž bylo uvedeno, že na pozemcích parc. č. x, x, x, x, x - orná půda, všechny v kat. území Pohořelice u Napajedel, se nacházely v počtu 6 ks staré rezivějící stavební buňky, postavené na betonových panelech, dále 30 ks betonových skruží a stavební suť v odhadovaném množství 500 m3 smíchaná s hlínou. 11. Správní orgán I. stupně proto dne 13. 1. 2015 prověřil stav předmětných pozemků šetřením na místě samém a následně dne 15. 1. 2015 vyzval sdělením o přestupku na pozemcích (č. j. OŽP/2298/2015/KSE) vlastníka dotčených pozemků, paní A. F., k odstranění z