2 Afs 55/2010 — Nejvyšší správní soud

30 Af 117/2016- 56 - text 13 30 Af 117/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: město Chotěboř sídlem Trčků z Lípy 69, Chotěboř zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Málkem sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2016, č. j. 47510/16/5000-10470-711844 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o posouzení zákonnosti vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. 2. Městu Chotěboř (příjemce dotace) byly rozhodnutím č. 03/57 ze dne 20. 9. 2010 (dále též „Rozhodnutí“) poskytnuty Ministerstvem vnitra (poskytovatel dotace) peněžní prostředky na úhradu výdajů souvisejících s realizací projektu „Rozvoj a zlepšování systému řízení lidských zdrojů – MěÚ Chotěboř“, reg. č. CZ.1.04/4.1.01/57.00029. Byl stanoven finanční rámec zahrnující způsobilé výdaje na projekt max. ve výši 5 092 725,26 Kč, z toho 85 % z Evropského sociálního fondu (dále též „ESF“) a 15 % z obecního rozpočtu. Peněžní prostředky byly poskytnuty v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (dále též „OP LZZ“). V letech 2010 – 2013 byla žalobci poskytnuta dotace v celkové výši 4 003 034,13 Kč. 3. Na základě podnětu poskytovatele dotace zahájil Finanční úřad pro Kraj Vysočina u žalobce daňovou kontrolu zaměřenou na splnění podmínky dle části II, bod 8.1 Rozhodnutí. Kontrolou správce daně zjistil pochybení při realizaci veřejné zakázky Zajištění realizace projektu „Rozvoj a zlepšování systému řízení lidských zdrojů – MěÚ Chotěboř“ v části klíčových aktivit: 06 (dále jen „veřejná zakázka č. 1“ a veřejné zakázky Zajištění realizace projektu „Rozvoj a zlepšování systému řízení lidských zdrojů – MěÚ Chotěboř“ v části klíčových aktivit: 02, 03, 04, 05, 07 (dále jen „veřejná zakázka č. 2“) spočívající v rozdělení předmětu veřejné zakázky způsobem, kterým došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod limit stanovený v § 12 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZVZ“), přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Došlo k porušení § 13 odst. 3 ZVZ a Metodického pokynu. Dalšího pochybení se měl žalobce dopustit tím, že v případě veřejné zakázky č. 1 a 2 stanovil diskriminační požadavek na prokázání kvalifikace dodavatele, čímž porušil zákaz diskriminace vyplývající z § 6 ZVZ. Porušením zákona o veřejných zakázkách a Metodického pokynu došlo k neoprávněnému použití poskytnutých prostředků dle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a tím k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona. Správce daně proto dne 31. 3. 2016 platebním výměrem č. 59/2016, č. j. 494144/16/2900-31472-710026, vyměřil žalobci odvod do Národního fondu ve výši 25 % z částky použité na financování předmětných veřejných zakázek, tj. celkem 516 201 Kč. 4. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a platební výměr potvrdil. II. Žaloba 5. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil. Správní orgány podle něj v předcházejícím správním řízení nesprávně posoudily dodržení podmínek pro realizaci výběrového řízení. Konkrétně brojil proti závěru žalovaného, že konáním výběrového řízení zvlášť na dodavatele realizace aktivity č. 6 a aktivit č. 2, 3, 4, 5 a 7 byl porušen zákaz dělení předmětu zakázky, tedy že veřejné zakázky měly být zadány ve zjednodušeném podlimitním řízení, nikoliv jako zakázky malého rozsahu. 6. Podle žalobce není dána věcná souvislost zakázek. Veřejná zakázka č. 1 (s předpokládanou hodnotou 369 833 Kč) se týkala školení vedoucích zaměstnanců. Oproti tomu veřejná zakázka č. 2 (s předpokládanou hodnotou 1 634 248,33 Kč) byla komplexnější. Zahrnovala zpracování kompetenčního modelu, zpracování systému hodnocení zaměstnanců, vytvoření interního systému vzdělávání a průzkumu spokojenosti zaměstnanců. Výběrová řízení, která bylo možno sloučit, byla spojena, což dokládá právě veřejná zakázka č. 2. Závěr žalovaného, že zakázky bylo možné spojit, jelikož se týkaly oblasti řízení lidských zdrojů, pokládá žalobce za formální. Spojení by mohlo diskriminovat dodavatele, kteří nemají potřebnou odbornost ve všech oblastech. 7. Nelze souhlasit s výkladem zákona o veřejných zakázkách provedeným žalovaným, zejm. s upřesněním definice jedné veřejné zakázky dle § 13 odst. 3 ZVZ. Výklad předmětného zákona ujasňuje až Nejvyšší správní soud po několika letech. V okamžiku zadávání veřejných zakázek nebyla problematika ujasněna. Ostatně ani poskytovatel dotace neměl proti postupu žalobce námitky. K tomu žalobce navrhl dokazování Monitorovací zprávou o realizaci projektu z OP LZZ a snímkem z webové stránky Benefit7, z něhož vyplývá, že monitorovací zpráva byla schválena. Složitost problému dokládá i skutečnost, že poskytovatel dotace celou záležitost kontroloval tři a půl roku. V takovém případě je na místě posuzovat věc v intencích závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 54/2006-155, týkajícího se interpretace in dubio mitius. 8. Skutečnost, že žalobce byl přesvědčen o správnosti zvoleného postupu, dokládá rovněž způsob stanovení předpokládaných hodnot veřejných zakázek. V součtu by činila předpokládaná hodnota zakázky 2 004 081,33 Kč, což by převýšilo zákonný limit pouze o 4081 Kč. V případě účelového rozdělení zakázek by byly předpokládané hodnoty stanoveny úmyslně v nižší výši, aby k porušení zákona nedošlo. 9. V situaci, kdy žalobce nebyl povinen se zákonem o veřejných zakázkách řídit, nemohly být porušeny ani další jím stanovené povinnosti. U veřejné zakázky č. 1 (aktivita č. 6) žalovaný žalobci vyčítá, že je diskriminační požadavek na doložení referencí dokládajících zkušenosti s realizací projektů v rámci ESF a požadavek na publikační činnost realizačního týmu. S tím žalobce nesouhlasí. Je nezbytné zkoumat, jaké subjekty v danou dobu na trhu poskytování těchto služeb působily, jakou splňovaly kvalifikaci a jaká byla kvalita jejich služeb. Žalobce vycházel ze zkušeností jiných obcí, proto nastavil přísnější kvalifikační předpoklady, aby zajistil efektivnější využití prostředků. Důkazní břemeno k prokázání diskriminace leží na správci daně podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce vůči správci daně není povinen nic uvádět; povinnosti měl vůči poskytovateli dotace, který pochybení neshledal. Dále u aktivity č. 4 shledal správce daně porušení zákazu diskriminace v požadavcích na členy realizačního týmu. Žalovaný nicméně postup žalobce aproboval. 10. Žalobce proto shrnul, že i pokud by se protiprávního jednání dopustil, považuje uložený odvod za nepřiměřený. Dle aktuální výkladové praxe je nutné při stanovení odvodu zvažovat konkrétní okolnosti porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu proporcionality. Kontrolou bylo zjištěno, že finanční prostředky byly využity na stanovený účel, o zakázky proběhla soutěž, případného pochybení se žalobkyně nedopustila úmyslně, ale v důsledku nesprávného výkladu neurčitých právních norem. Za takových okolností považuje žalobce odvod ve výši 25 % za neproporcionální. Navíc v situaci, kdy žalobce současně musí uhradit i penále. 11. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný se ve svém vyjádření s podanou žalobou neztotožnil. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na předložený spisový materiál. K argumentaci žalobce o věcné rozdílnosti posuzovaných veřejných zakázek zmínil rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 55/2010-173 a uzavřel, že hledisko souvislosti místní, časové, funkční i věcné bylo naplněno. Věcnou souvislost kromě předmětu plnění podporuje i skutečnost, že k podání nabídek do obou zakázek byli oslovení dva stejní dodavatelé. V daném případě nebyl prostor pro aplikaci zásady v pochybnostech mírněji pro daňový subjekt, neboť pochybnosti o výkladu relevantních ustanovení zákona o veřejných zakázkách nevznikly. 13. Co se týče nastavení kvalifikačních předpokladů, žalovaný zdůraznil, že účelem zadávání veřejných zakázek je zabezpečit nediskriminační hospodářskou soutěž a rovné konkurenční prostředí. Zadavatel je povinen stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů, uvést způsob prokázání splnění kvalifikačních předpokladů a vymezit jejich minimální úroveň odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel nesmí stanovit takové kvalifikační předpoklady, které by mohly omezovat práva potencionálních uchazečů účastnit se zadávacího řízení a v konečném důsledku ovlivnit výběr n