8 Afs 231/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Af 44/2017- 52 - text  12 30Af 44/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: SYNOT TIP, a. s. sídlem Jaktáře 1475, Mařatice, Uherské Hradiště zastoupený společností BDO Tax a.s. sídlem Muchova 240/6, Praha 6 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18919/17/5000-10610-712183, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 10. 2016, č. j. 270865/16/4230-22792. Tímto rozhodnutím správce daně zamítl žádost žalobce o jiné stanovení zálohy odvodu z loterií a jiných podobných her splatné ke dni 20. 10. 2016 (konkrétně o její snížení), kterou žalobce podal podle § 174 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“), v návaznosti na § 41g zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o loteriích“). Tuto žádost žalobce odůvodnil objektivní neschopností platit zálohy z důvodu rdousícího efektu zvýšení sazeb odvodů z výherních hracích přístrojů a jiných technických zařízení (dále jen „technická hrací zařízení“), kdy zákonem č. 380/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 380/2015“) byla zvýšena sazba poměrné i pevné části dílčího základu odvodu [§ 41c písm. f) a g) zákona o loteriích]. Výše těchto odvodů byla podle žalobce diskriminační a protiústavní. 2. Správce daně žádost žalobce zamítl zejména s odkazem na skutečnost, že záloha podle § 41g zákona o loteriích odpovídá skutečné odvodové povinnosti za příslušné kalendářní čtvrtletí. Pro vlastní výpočet zálohy splatné ke dni 20. 10. 2016 tak měl žalobce vycházet ze skutečných realizovaných hodnot vsazeno a vyplaceno za období 1. 7. - 30. 9. 2016, resp. z počtu dnů, po které byl jednotlivý výherní hrací přístroj povolen. V době podání žádosti (tj. ke dni 21. 9. 2016) ovšem žalobce realizované hodnoty vědět nemohl, neboť čtvrtletí ještě nebylo ukončeno. Proto také nebylo možno stanovit výši zálohy. Správce daně doplnil, že sazby odvodu jsou závazné pro všechny provozovatele loterií, kteří disponují příslušným povolením, proto nelze hovořit o diskriminaci. Otázka rdousícího efektu zálohy odvodu pak podle správce daně nebyla rozhodná, neboť záloha zcela odpovídá skutečné výši odvodu. 3. K odvolání žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí tyto závěry správce daně potvrdil. Zdůraznil, že správce daně je povinen dbát aktuálně platné legislativy, což vyplývá také z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný nezpochybnil, že změna zákona vedla k vyšším odvodům, nicméně tato povinnost je pro všechny provozovatele stejná, přičemž změna daňové legislativy je součástí podnikatelského rizika, s nímž musí každý subjekt počítat. Žalovaný připomněl také účel přijaté právní úpravy, tj. předcházení a potírání sociálně patologických jevů ve společnosti. Stejně tak žalovaný neshledal ani porušení zákazu diskriminace a zásady rovnosti. II. Obsah žaloby 4. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil správní žalobou, v níž zopakoval své námitky o protiústavnosti zvýšení poměrné i pevné sazby odvodu z výherních hracích přístrojů. Žalobce připomněl dosavadní procesní vývoj a uvedl, že se žalovaný jeho žádostí řádně nezabýval a nijak nehodnotil předložené důkazní prostředky. 5. Ve vztahu k namítanému rdousícímu efektu odvodu se žalobce odvolával na judikaturu Ústavního soudu (zejména na nález ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 7/03), dle které je (přes omezení přezkumu ústavnosti předpisů v oblasti daní a poplatků) vyloučen rdousící efekt daňových zákonů, čímž se rozumí konfiskační dopady daně či poplatku ve vztahu k majetkové podstatě subjektu. Jinými slovy, pokud je zdanění v nedůvodné a neakceptovatelné míře, dochází tím k zásahu do vlastnických práv. Žalobce doplnil, že k rdousícímu efektu dochází v případě, kdy pro výši zdanění přestává být daná ekonomická činnost pro poplatníka výhodná, či kdy jsou zásadně negativně ovlivněny jeho hospodářské výsledky. Existenci rdousícího efektu záloh na odvod z loterií přitom žalobce doložil výsledky hospodaření dosaženými v I. pololetí 2016 a kalkulací odvodu z loterií za totéž období. V porovnání s údaji za I. pololetí roku 2015 je dle jeho názoru zřejmé, že rozdíl na dani činí téměř 79 milionů Kč, přičemž čistě z důvodu zvýšení daňové povinnosti žalobce v I. pololetí 2016 vykazoval záporný výsledek hospodaření ve výši téměř 64 milionů Kč. Z výsledků za červenec 2016 pak vyplývá, že se jeho ztráta prohlubuje. Vliv zvýšení odvodu z loterií na hospodaření žalobce je tedy patrný. Tyto důkazní prostředky ovšem nebyly žalovaným nijak posouzeny, stejně jako byla pominuta i judikatura Ústavního soudu. 6. Žalobce spatřoval protiústavnost rovněž ve skutečnosti, že novelizací § 41c zákona o loteriích došlo k diskriminaci provozovatelů technických zařízení a nerovnému zacházení se subjekty podnikajícími podle zákona o loteriích, aniž by tato úprava sledovala legitimní cíl – fakticky jde o likvidaci legálně podnikajících subjektů v oblasti provozování technických herních zařízení. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že na něj nejcitelněji dopadá právě navýšení tohoto odvodu, což vedlo k tomu, že celková výše odvodové povinnosti se u něj zvýšila o 40 %. Žalobce odmítl také tvrzení žalovaného, že měl čas se na změnu úpravu připravit, když legisvakanční lhůta v tomto případě trvala toliko 3 dny. Za tuto dobu nebylo možné na popsaný zásah reagovat. 7. V návaznosti na vytýkanou protiústavnost zákona č. 380/2015 (v podobě zvýšení odvodu z technických zařízení) žalobce zároveň krajskému soudu navrhl, aby se postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy obrátil na Ústavní soud, čemuž nikterak nebrání skutečnost, že zákon o loteriích byl s účinností od 1. 1. 2017 zrušen zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „zákon o hazardních hrách“). 8. Závěrem proto žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě zopakoval, že správce daně je ve své rozhodovací činnosti povinen postupovat podle platných a účinných právních předpisů. Došlo-li tedy s účinností od 1. 1. 2016 ke změně sazeb stanovení záloh na odvod z loterií, byl správce daně povinen tuto výši respektovat. Žalovaný poukázal na to, že technická hrací zařízení představují nejvíce nebezpečné hazardní hry s prokázanými patologickými vlivy. Jejich vyšší zdanění tak sleduje legitimní cíl. Z těchto důvodů žalovaný odmítl námitku rdousícího efektu záloh podle zákona o loteriích účinného od 1. 1. 2016. V této souvislosti (a ve vztahu k žalobcem předloženým důkazním prostředkům) pak zároveň uvedl, že již v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil za irelevantní srovnávat absolutní čísla odvedených záloh v letech 2015 a 2016, kdy platila rozdílná právní úprava. 10. Žalovaný se rovněž neztotožnil s námitkami žalobce, že by vůči němu správce daně postupoval jakkoli diskriminačně či v rozporu se zásadou rovnosti. Naopak měl za to, že pokud by žalobci vyhověl, zásadu rovnosti by porušil. V tržním prostředí rovnocenným subjektům by totiž stanovil zálohu jednou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2015 a u ostatních podle úpravy účinné od 1. 1. 2016. 11. Napadené rozhodnutí žalovaný pokládal za přezkoumatelné, neboť je z něj zřejmé, jak bylo rozhodnuto a jakými úvahami se žalovaný při vypořádání odvolacích námitek řídil. Závěrem se žalovaný vyjádřil také k návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu, když napadenou právní úpravu označil za ústavně konformní, a pro předložení věci Ústavnímu soudu tak neshledal důvod. IV. Ústní jednání 12. Při jednání účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních a návrzích obsažených v již dříve učiněných písemných podáních, přičemž zdůraznili některé vybrané skutečnosti. 13. Žalobce připomněl, že žádost o stanovení záloh jinak podal z toho důvodu, že právní úprava výše těchto záloh (účinná od 1. 1. 2016) měla ve svém důsledku rdousící efekt vůči majetkové podstatě žalobce a jeho podnikání tak, jak tento pojem vykládá Ústavní soud (žalobce v této souvislosti odkázal na relevantní judikaturu, kterou uvedl nejen v podané žalobě, ale již v předcházejícím řízení před správcem daně). Dále pokračoval, že jeho argumentace byla podložena také důkazními prostředky, kdy předložil jednak výkazy své hospodářské činnosti za I. pololetí 2016, ze kt