7 As 17/2013 — Nejvyšší správní soud

31 A 2/2018- 224 - text 8 31 A 2/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: Mgr. L. K., nar. X bytem G. P. 2521/1, B. proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 3, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2017, č. j. MMB/0439259/2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Úřad městské části města Brna, Brno – Kníničky, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. MCBKNI/01265/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl tak, že žalobkyně není účastníkem řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby nazvané „Vrtaná studna“ umístěné na pozemku p. č. x v k. ú. x (dále jen „studna na pozemku p. č. x“), vedeného pod sp. zn. MCBKNI/00770/2015/NOV. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 2. 11. 2017, č. j. MMB/0439259/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobkyně se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Namítá, že měla být účastníkem řízení zejména z důvodu, že je vlastníkem práva stavby studny na pozemku p. č. x v k. ú. x (dále jen „studna na pozemku p. č. x“). Vlastnictví studny nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 12. 6. 2013. Žalovaný uvádí, že studna je v kupní smlouvě zmíněna pouze jako informace, což je v rozporu se zněním smlouvy. Ze smlouvy jasně vyplývá, jaká byla vůle stran. Z předchozí darovací smlouvy ze dne 15. 6. 2009 také jasně vyplývá, že dárci darovali obdarovanému (následně prodávajícímu) rekreační chatu včetně studny. Není jasné, z jakého důvodu žalovaný dospěl k závěru, že právo stavby v darovací smlouvě je nutno chápat jako oprávnění provést stavbu na cizím pozemku. Právo stavby je upraveno v § 1240 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Právo stavby je věcí nemovitou, stavba vzniklá na základě práva stavby je součástí práva stavby. Přezkoumatelný myšlenkový pochod žalovaný do svého rozhodnutí nevtělil. Kolaudační souhlas nesvědčí o tom, zda stavba existovala či kdo byl jejím vlastníkem. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu č. 96/2000 Sb. je nutno sousední pozemek chápat šířeji. Klíčovým pojmem pro vymezení okruhu účastníků řízení je „přímé dotčení“. Žalobkyně je majitelkou práva stavby studny, jehož součástí je i předmětná studna, proto je účastníkem řízení o stavbě nové studny v sousedství studny její. Stavbou již přímo dotčena byla, když došlo k poklesu vodního sloupce a k jeho zakalení v důsledku provedené čerpací zkoušky. Žalobkyně rozporuje také závěr, že by nebyla dotčena ve svém vlastnickém právu k rekreační chatě, neboť zásah do studny, která tuto chatu zásobuje vodou, je přímým dotčením. 3. Žalovaný setrvává na tom, že žalobkyně neprokázala své vlastnictví ke studni. Kupní smlouvou ze dne 12. 6. 2013 studna převedena nebyla. Z podkladů nelze usuzovat, že by studna vůbec kdy byla ve vlastnictví téže osoby jako rekreační chata č. ev. x. Vlastnické vztahy nejsou prokázány existencí územního rozhodnutí. Manželé V. převedli darovací smlouvou ze dne 8. 6. 2009 na Mgr. V. V. pouze jednu nemovitou věc, a to rekreační chatu, a dále pouze blíže nespecifikované „právo stavby“ studny, která tedy ještě zbudována nebyla. Tomu nasvědčuje i fakt, že studna byla zkolaudována až 20. 11. 2009. Darovací smlouvou nemohlo být převedeno právo stavby ve smyslu o. z., neboť ten vstoupil v platnost až téměř tři roky poté. Navíc vlastník pozemku nevyjádřil vůli ke zřízení práva stavby a takové právo není v katastru nemovitostí vloženo. Ani užívání studny neprokazuje, že je ve vlastnictví žalobkyně. V případě vrtané studny není ani jednoznačné, zda je samostatnou věcí nebo pouhou součástí pozemku. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. 4. V replice žalobkyně opakuje některá žalobní tvrzení a dodává, že pan M. vybudoval studnu jinde, než uvádí, a zasahuje na pozemek jiného vlastníka. Studna ve vlastnictví žalobkyně ztrácí na vydatnosti. Se žalobkyní jako s účastníkem jednal stavební úřad i žalovaný. Nepochopitelně je jako reakce stavebního úřadu žalobkyně řešena jako přestupce. Jde o zjevně šikanózní jednání ze strany správního orgánu. V napadeném rozhodnutí je i uvedeno chybně datum narození. Z čl. V. kupní smlouvy vyplývá, že studna byla současně s chatou převedena do vlastnictví žalobkyně. Chytáním za slovíčka a nepochopením česky psaného textu byla žalobkyně vyloučena z okruhu účastníků. I právo uživatelské zakládá právo být účastníkem řízení. Pokud byla studna vybudována pro potřeby chaty, přešlo právo užívání na žalobkyni. Právo být účastníkem řízení nabyla v dobré víře. Jsou splněny podmínky vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 55/2009. Žalobkyně nabyla chatu včetně studny v dobré víře. Pozemek má pronajatý na dobu neurčitou, má tudíž práva a povinnosti jako jeho vlastník. V uvedeném případě se nejedná o nájem, ale „jen“ o stavbu žalobkyně na cizím pozemku. To, co platí majitelce pozemku, není nájem, ale kompenzace. Žalobkyně se nemůže dozvědět o tom, jak stavební a vodoprávní řízení probíhalo, a nespravedlnosti musí mlčky strpět. Žalobkyně dále poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž podle ní vyplývá, že studna je příslušenstvím chaty, neboť je s ní trvale užívána. Stavebník zneužil institutu průzkumného vrtu, nereflektoval podmínky na místě samém a nerespektoval odstupové vzdálenosti. Dochází k absurdní situaci, kdy žalobkyně jako vlastník stavby nemůže prakticky svoji studnu užívat. Je třeba zdůraznit porušování institutu práva pokojného bydlení. V uvedeném případě jde o negativní ovlivnění stávající studny žalobkyně. 5. Při ústním jednání žalovaný setrval na svém stanovisku. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 7. Předně soud zdůrazňuje, že se nemohl věcně zabývat námitkami, které žalobkyně uplatnila až v replice, neboť se jedná o námitky opožděné (viz § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). 8. Námitky, které směřují k nedostatkům v odůvodnění napadeného rozhodnutí, krajský soud shledal nedůvodnými. Žalovaný se zabýval všemi odvolacími námitkami, řádně zdůvodnil své úvahy a předložil konkrétní ucelenou argumentaci oponující argumentaci žalobkyně. Z napadeného rozhodnutí je patrná reakce na námitky žalobkyně i jasné úvahy žalovaného, nelze je proto považovat za nepřezkoumatelné. Ostatně sama žalobkyně proti těmto úvahám v žalobě brojí konkrétní argumentací, a krajskému soudu proto nic nebrání v tom, aby správnost těchto úvah věcně posoudil. 9. Jádrem sporu je v nyní projednávané věci otázka, zda žalobkyně měla být účastníkem řízení o umístění stavby studny na pozemku p. č. x z titulu tvrzeného vlastnictví studny na pozemku p. č. x, potažmo z titulu mezi stranami nesporného vlastnictví rekreační chaty č. ev. x, taktéž na sousedním pozemku (všechny sousední pozemky jsou ve vlastnictví třetích osob). 10. Účastenství v řízení o umístění stavby je vymezeno speciálně v § 85 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“). Podle něj platí, že účastníky územního řízení jsou žadatel [odst. 1 písm. a)], obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn [odst. 1 písm. b)], vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě [odst. 2 písm. a)], osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno [odst. 2 písm. b)], a osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis [odst. 2 písm. c)]. 11. Z uvedeného výčtu je patrné, že v případě žalobkyně přichází v úvahu pouze účastenství dle odst. 2 písm. b) citovaného ustanovení, tj. z titulu vlastnického práva k sousední stavbě. Žalobkyně za sousední stavby ve svém vlastnictví označuje jednak rekreační chatu č. ev. x, jednak studnu na pozemku p. č. x, na niž je tato rekreační chata napojena vodovodní přípojkou. Z citovaného ustanovení nicméně vyplývá, že vlastnictví k těmto stavbám by mohlo