4 Azs 151/2015 — Nejvyšší správní soud

29 A 191/2018- 78 - text 7 29 A 191/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobce: A. T. N. zastoupen advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou sídlem Příkop 834/8, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2018, čj. MV-98469-5/SO-2018, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 17. 9. 2018, čj. MV-98469-5/SO-2018, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 200 Kč k rukám jeho advokátky Mgr. Martiny Šamlotové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 17. 9. 2015 žádost o povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo vnitra“), rozhodnutím ze dne 8. 6. 2018, čj. OAM-13200-47/PP-2015, tuto žádost zamítlo jednak z důvodu, že žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie, jelikož vztah k nezletilému A. K. nebylo možné považovat za vztah obdobný rodinnému ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Druhým důvodem pro zamítnutí žádosti žalobce byla existence důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a to vzhledem k trestné činnosti, které se v minulosti dopouštěl (minimálně od roku 2003 do roku 2014). 2. Žalovaná napadeným rozhodnutím výše citované rozhodnutí Ministerstva vnitra změnila, a to tak, že vypustila druhý důvod pro zamítnutí žádosti žalobce. K vypuštění tohoto důvodu přistoupila, jelikož vycházel z podkladů, které byly do spisu doplněny až poté, co s ním byl žalobce seznámen. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce uvedl, že podstatou věci je, zda jako otčím může mít k synovi své dlouholeté partnerky, na jehož výchově a péči se podílí, vztah obdobný rodinnému za situace, kdy nezletilý syn má v rodném listě jako otce uvedenou jinou osobu. Správní orgány se dopouští nezákonného výkladu ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jelikož není zákonného důvodu, aby mezi těmito osobami nemohl vztah obdobný rodinnému existovat, pokud se otec dítěte nepodílí na jeho výchově a péči. 4. Správní orgány zcela opomenuly výslechy žalobce a jeho partnerky, kteří uvedli, že spolu žijí ve společné domácnosti od roku 2011. Od téhož roku se žalobce podílí na výchově nezletilého A. K. Rovněž se nevypořádaly s několika listinami, které žalobce k žádosti přiložil (potvrzení orgánu sociálně právní ochrany dětí, zprávu z centra sociálních služeb, lékařskou zprávu). 5. Žalobce již v odvolání uvedl, že manželství jeho partnerky s bývalým partnerem bylo rozvedeno a otcovství k nezletilému popřeno. Vzhledem k tomu, že žalobce ani jeho partnerka nikdy netvrdili, že by se její bývalý manžel na výchově, výživě a péči o nezletilého podílel, nepřikládali rozsudky o rozvodu manželství a popření otcovství, neboť je nepovažovali za podstatné. 6. Správní orgány neprovedly žádný důkaz k tomu, že mezi nezletilým synem partnerky žalobce a jejím bývalým manželem existuje jakýkoliv rodinný vztah. Naopak z dokazování nevyplynulo, že by bývalý manžel partnerky žalobce jakákoliv rodičovská práva k nezletilému uplatňoval. Kvalitativní vztah byl prokázán k žalobci. 7. Vzhledem k tomu, že správní orgány nesprávně vykládají citované zákonné ustanovení a nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. III. Shrnutí vyjádření žalované 8. Žalovaná setrvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, přičemž odkázala na jeho odůvodnění. Navrhla zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. IV. Ústní jednání 9. Ve věci proběhlo dne 14. 7. 2020 jednání před Krajským soudem v Brně za účasti žalobce a jeho advokátky. Žalovaná omluvila svoji neúčast s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalobce setrval na svém dosavadním stanovisku k věci. 10. Soud doplnil dokazování rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2016, č.j. 40 Nc 84/2016-62, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2017, o popření otcovství J. K. k nezletilému A. K. a rodným listem E. N., narozeného dne X, který je synem žalobce. 11. Návrh na provedení dokazování výslechy družky žalobce a zletilého syna žalobce P. S., kteří dle návrhu žalobce předneseného v průběhu jednání měli vypovídat k současnému rodinnému životu žalobce soud zamítl, neboť je neshledal přínosnými. V. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) ve smyslu § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), v mezích žalobních bodů přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, jakož i předcházející rozhodnutí Ministerstva vnitra včetně řízení předcházejícího jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. 13. Pro nynější věc je zcela zásadní proces posouzení nastolené právní otázky, zda žalobce bylo možné považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie, a to vzhledem k tomu, že podal žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu ustanovení § 87b zákona o pobytu cizinců. 14. Skupinu rodinných příslušníků vymezují i ustanovení § 15a odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců, nicméně tyto kategorie nejsou předmětem sporu (Ministerstvo vnitra jejich naplnění vyloučilo v rámci svého odůvodnění na str. 3 - 4). Sporný je naopak výklad ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, které stanoví, že ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. 15. Výkladem ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců se zabývala v celé řadě případů i judikatura správních soudů. Z ní předně vyplývá, že na cizinci (žadateli) spočívá břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aby prokázal jak žití ve společné domácnosti, tak existenci trvalého vztahu obdobného vztahu rodinnému, přičemž je nutné prokázat faktický stav, nikoli vycházet pouze ze stavu formálního. Nejvyšší správní soud se pak ve své judikatuře rovněž zabýval výkladem konkrétních kritérií, která jsou na onen „trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému“ kladena a která musí u posuzovaného vztahu současně existovat, aby byla naplněna první podmínka hypotézy uvedené v § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Prvním kritériem je kvantitativní stránka vztahu, v rámci níž je hodnocena jeho trvalost, a druhým kritériem je kvalitativní stránka vztahu, u které se hodnotí, zda je posuzovaný vztah obdobný vztahu rodinnému. Kvantitativní i kvalitativní stránka spolu úzce souvisejí a nelze je striktně oddělovat, přičemž je vždy třeba zkoumat konkrétní okolnosti každého případu a není možné konstruovat jednotnou šablonu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, č. j. 5 As 6/2010-63, nebo ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 Azs 151/2015-35). 16. Ministerstvo vnitra se kritérii uvedenými v citovaném ustanovení ve svém odůvodnění zabývalo, přičemž soud se neztotožnil s žalobcem v tom, že by se opomnělo vypořádat s podklady, které k žádosti přikládal. Ministerstvo vnitra totiž nijak nezpochybňovalo, že by se žalobce o nezletilého syna své družky od roku 2011 ve společné domácnosti staral a plnohodnotně plnil roli otce, naopak z tohoto zjištění vycházelo, což platí i o zjištění, že nezletilý oslovuje žalobce jako otce. Výslovně pak uvedlo, že vztah mezi žalobcem a nezletilým synem jeho družky by bylo možné označovat za vztah obdobný vztahu mezi otcem a synem, tedy za vztah obdobný vztahu rodinnému. Listiny obsažené ve správním spise, kterých se žalobce v žalobě dovolává, mají k výše uvedenému zjištění podpůrný vztah, proto žalobci nebylo nijak na újmu, pokud se Ministerstvo vnitra jejich obsahem v odůvodnění nezabývalo výslovně. Důvodem pro závěr správních orgánů totiž nebyla faktická neexistence vztahu mezi žalobcem a nezletilým synem jeho družky, ale právě existence jiného vztahu, a to rodinného, mezi nezletilým a jeho otcem, resp. manželem družky žalobce. 17. Zjištění ohledně existence rodinného vztahu je založeno na předloženém rodném listu, kde je jako otec nezletilého uveden pan J. K. (dle zjištění správních orgánů manžel družky žalobkyně). Tento rodný list je ve spise obsažen v podobě ověřené kopie. Vzhledem k tomu, že se jedná o listinu vydanou matričním úřadem (Magistrátem města České Budějovice, oddělení matrik), jde o tzv. veřejnou listinu (srov. § 24 odst. 4 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a