9 As 69/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 219/2019- 37 - text  10 29 A 219/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: P. K. proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, Krajský živnostenský úřad sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2019, č. j. KUJI 96282/2019, sp. zn. 96/2019 OPKŽÚ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ze dne 23. 9. 2019, č. j. MU/OŽ/1402/2019/HA/12, kterým Městský úřad Žďár nad Sázavou, Obecní živnostenský úřad podle § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování živnosti ohlašovací řemeslné s předmětem podnikání „Truhlářství, podlahářství“, neboť žalobce již nesplňoval všeobecnou podmínku provozování živnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, tj. podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 téhož zákona. 2. Důvodem pro tento postup byla skutečnost, že žalobce byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 5. 2019, č. j. 2 T 52/2019-457, odsouzen pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Těchto trestných činů se žalobce dopustil tím, že nejprve dne 6. 6. 2014, jako vlastník truhlářských strojů jmenovitě popsaných v citovaném rozsudku, tyto na základě písemně uzavřené kupní smlouvy prodal korporaci GWR Group, s. r. o., za částku 290 000 Kč a na základě ústní smlouvy si je od společnosti pronajal. Následně s cílem vylákat finanční prostředky, úmyslně zatajil, že již není vlastníkem těchto truhlářských strojů, prohlásil, že jsou stále jeho majetkem, a jako prodávající uzavřel dne 20. 10. 2015 v Herálci s kupující korporací Dubové řezivo, s. r. o., kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej předmětných truhlářských strojů. Tuto smlouvu uzavřel přesto, že si byl vědom, že již není jejich vlastníkem, když tyto prodal spolu s dalšími stroji, které dosud byly v jeho vlastnictví, za celkovou dohodnutou částku 75 000 Kč, jež mu byla vyplacena v hotovosti. Následně si od poškozené korporace Dubové řezivo, s. r. o., předmětné truhlářské stroje obratem pronajal. Obdobně dne 31. 10. 2016 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu s kupujícím V. J., jejímž předmětem byly taktéž zmiňované truhlářské stroje, o nichž si byl vědom, že již není jejich vlastníkem. Tyto prodal spolu s dalšími stroji, které dosud byly v jeho majetku, za celkovou dohodnutou kupní cenu ve výši 2 300 000 Kč. Ta měla být podle dohody stran kupujícím uhrazena formou plnění věřitelům žalobce, za současného ujednání, že žalobce smí předmětné stroje dále užívat k podnikatelské činnosti a bude mu umožněn jejich zpětný odkup, k čemuž však nedošlo. Za tyto a další sbíhající trestné činy uložil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou žalobci podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. 3. Obecní živnostenský úřad dospěl k závěru, že žalobce nelze považovat za bezúhonného ve smyslu živnostenského zákona, neboť byly naplněny podmínky § 6 odst. 2 tohoto zákona. Žalobce totiž spáchal úmyslný trestný čin, kterého se dopustil v rámci provozování své podnikatelské činnosti, kdy jako podnikatel podnikající v oblasti truhlářství v zištném úmyslu uzavřel v pozici prodávajícího s obchodní korporací Dubové řezivo, s. r. o., a s V. J. kupní smlouvy na prodej strojního vybavení své dílny, a to v době, kdy již nebyl jejich vlastníkem a se stroji tedy nebyl oprávněn jakkoli disponovat. Obecní živnostenský úřad přitom vyšel z názoru, že tak žalobce zřejmě řešil svou tíživou finanční situaci, kdy se tímto svým jednáním obohatil o sumu celkově dosahující téměř dva a půl milionu korun a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. K námitkám žalobce dále rozvedl, že dle jeho názoru existuje bezprostřední vztah mezi trestnou činností a jeho podnikáním jako fyzické osoby. Konstatoval, že s ohledem na judikaturu se při svém rozhodování zabýval principem proporcionality. Vyjádřil názor, že v posuzovaném případě je na místě omezit žalobcovo právo živnostensky podnikat, neboť je to nezbytné pro účely ochrany práv třetích osob, která by podnikatelskou činností žalobce mohla být ohrožena, a této ochrany nelze dosáhnout jiným způsobem. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že trestná činnost přímo souvisí s jím provozovanou podnikatelskou činností. Konkrétní intenzita společenské škodlivosti jednání žalobce pak byla zvýšena celkovou výší škody, přičemž uvedenou trestnou činností žalobce vážně zasáhl do práv třetích osob, především svých obchodních partnerů. Z těchto důvodů obecní živnostenský úřad dospěl k závěru, že zásah do práva podnikat je v posuzovaném případě proporcionální. K námitce, že zrušení živnostenského oprávnění bude pro žalobce likvidační, uvedl, že se v případě, kdy jsou pro něj splněny podmínky živnostenského zákona, jedná o postup obligatorní, a tedy nezáležející na jeho správním uvážení. 4. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí, jímž zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí obecního živnostenského úřadu, uvedl, že správní orgány jsou povinny při svém rozhodování vycházet z pravomocného rozsudku soudu a dodržovat příslušná ustanovení živnostenského zákona. Žalobce spáchal úmyslný trestný čin, a to v souvislosti s podnikáním. Výše popsaných trestných činů se žalobce dopustil v postavení osoby samostatně výdělečně činné, tedy jako osoba podnikající podle živnostenského zákona s předmětem podnikání „Truhlářství, podlahářství“. V tomto postavení v zištném úmyslu naplnil znaky skutkové podstaty přečinu a zločinu podvodu. Žalovaný se v této otázce ztotožnil s názorem obecního živnostenského úřadu, že za bezúhonného nelze považovat podnikatele, který v rámci svých podnikatelských aktivit podvodným jednáním způsobuje jinému škodu na jeho majetku. Tedy na něj již nelze pohlížet jako na osobu bezúhonnou pro účely živnostenského zákona. Při podvodném jednání, které bylo předmětem trestního řízení, žalobce vždy vystupoval jako podnikatel v oboru truhlářství, využil truhlářské vybavení, s nímž vykonával svou podnikatelskou činnost, a v zištném úmyslu poškodil další osobu podnikající v dřevozpracujícím průmyslu a rovněž také osobu nepodnikající. S ohledem na to, že žalobce vystupoval jako podnikatel v oboru truhlářství, žalovaný shledal souvislost právě i s touto jemu aprobovanou činností, přičemž v tomto směru hodnotil argumentaci obecního živnostenského úřadu jako dostatečnou. V tomto smyslu se žalovaný zabýval taktéž proporcionalitou zásahu do žalobcova práva podnikat. Dospěl k závěru, že se obecní živnostenský úřad řídil premisami vyslovenými judikaturou a v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vymezil, zda je k ochraně práv třetích osob nezbytné omezit právo podnikat a zda takový zásah do práva podnikat nebude v rozporu s principem proporcionality. Námitku žalobce, že je trestán prvně a navíc jen s podmínečným odkladem, žalovaný vyhodnotil jako irelevantní s tím, že podmínka bezúhonnosti dle živnostenského zákona je absolutní, nepřipouštějící dále správní uvážení. Zrušení živnostenského oprávnění je silným zásahem do práva podnikat, nicméně vzhledem k ochraně práv třetích osob byl v přezkoumávaném případě takový zásah nezbytný. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včas žalobu. V ní v prvé řadě rozporoval, jakým způsobem správní orgány zjistily obsah trestního spisu. Dle jeho přesvědčení tak učinily nedostatečně, neboť není v lidských možnostech prostým nahlédnutím do spisu učinit právní závěry, a to tím spíše, pokud rozsudek neobsahuje podrobné odůvodnění. K samotnému obsahu rozhodnutí pak žalobce uvedl, že je sice pravdou, že si bral nebankovní půjčky a splácel půjčku půjčkou, správní orgány nicméně přehlédly, že údajně téměř polovinu dluhu vůči panu J. splatil, což měl tento vypovědět při svém výslechu v trestním řízení. Dále rozporoval povahu obchodu s korporací Dubové řezivo, s. r. o., kdy částku ve výši 75 000 Kč, která mu byla půjčena, již splatil. 6. Závěr o tom, zda se trestné činnosti dopustil v souvislosti se svým podnikáním, přitom nelze učinit na podkladě toho, že je na všech listinách označený jako podnikatel, neboť se jedná o obecnou zvyklost sloužící k označení osob. V trestní věci nebyla dána souvislost s podnikáním. Všichni totiž věděli, že mu půjčují na dluhy a na to, aby mu exekutor nezabavil stroje. Poškozené tedy v omyl nikterak neuvedl. Zároveň připomněl, že doposud svým jednáním nepoškodil žádného dodavatele ani zák