2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 23/2018- 125 - text 15 30 A 23/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: Imex Group s.r.o., IČO 25829050 sídlem Milíčova 1343/16, Moravská Ostrava zastoupen advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 42, Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2017, č. j. MZP/2017/570/1121 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 12. 2017, č. j. MZP/2017/570/1121 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2017, č. j.: MZP/2017/570/1121, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 13. 10. 2016, č. j. KUZL 64632/2016, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 36 odst. 2 písm. c) zákona č. 59/2006, o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o prevenci závažných havárií“) tím, že porušil povinnost provozovatele u provozovaných objektů č. 8, 12, 14, 16 a 20 v prostoru areálu Vojenského technického ústavu výzbroje a munice Slavičín ve správě Vojenského technického ústavu s.p., Praha v k. ú. Haluzice, Lipová u Slavičína, Vlachovice, vyplývající z ust. § 5 odst. 1 citovaného zákona, neboť nepředložil krajskému úřadu v písemné a elektronické podobě návrh na zařazení provozovaného objektu do skupiny A nebo skupiny B podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu; za toto jednání byla žalobci uložena postupem podle ust. § 37 písm. c) zákona o prevenci závažných havárií pokuta ve výši 200 000 Kč. II. Obsah žaloby a doplňujícího podání 2. Ve včas podané žalobě žalobce uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, namítal, že se žalovaný stejně jako prvostupňový správní orgán přezkoumatelným způsobem nevypořádal s možnou prekluzí správního deliktu, přestože toto žalobce konstantně namítal. Žalobce dále namítal, že nebyla správně vypořádána namítaná (systémová) podjatost úředních osob. Žalobce dále namítal, že dle § 1 odst. 3 písm. a) citovaného zákona se tento zákon a z něj vyplývající povinnosti nevztahují na vojenské objekty a vojenská zařízení. V rámci správního řízení nebylo prokázáno, že by sporné objekty nebyly vojenskými objekty či zařízením. Žalobce dále namítal, že výrok odvoláním napadeného rozhodnutí postrádá základní zákonné náležitosti. Žalobce dále namítal, že předmětné objekty nevyužíval v tvrzeném rozsahu a dále také namítal nezákonnost spočívající v nepřiměřené výši uložené pokuty. V rámci doplňujícího procesního podání ze dne 5. 8. 2018 žalobce v reakci na vyjádření žalovaného k žalobě setrval na uplatněných žalobních námitkách. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. V písemném vyjádření k žalobě zopakoval žalovaný skutkovou a právní argumentaci uplatněnou v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a dále se jednotlivě vyjádřil ke vzneseným žalobním námitkám. Žalovaný odmítl námitku podjatosti rozhodujících úředních osob s tím, že žalobce námitku systémové podjatosti nevznesl konkrétně. Pokud lze obsah vyjádření podaného k pokračování řízení považovat za námitku podjatosti, pak námitka nebyla podána bezprostředně bez zbytečného odkladu. Žalovaný taktéž shledal nedůvodnou námitku zániku trestnosti uvedeného skutku a námitku uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí lhůty. Ze strany žalobce nedošlo k naplnění oznamovací povinnosti vůči orgánu prvého stupně a z jiných podkladů nebylo seznatelné, že charakter uvedeného areálu dostál změn, které by jednoznačně mohly indikovat stav, kdy areál podléhá zákonu o prevenci závažných havárií. Prvostupňový správní orgán se o charakteru provozovaných objektů dozvěděl po mimořádné události, která nastala, k marnému uplynutí subjektivní promlčecí lhůty nedošlo. Za počátek deliktního jednání lze označit okamžik od podpisu nájemních smluv, správní řízení bylo zahájeno do dvou let od okamžiku, kdy se orgán prvého stupně o deliktním jednání dozvěděl, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Správní řízení bylo zahájeno dne 29. 9. 2015, tj. do roku ode dne, kdy se o deliktním jednání správní orgán dozvěděl. Žalovaný také uvedl, že po dobu správního řízení byl zcela nepochybně ozřejměn skutečný charakter objektu v předmětném areálu. V rámci správního trestání za správní delikty podle zákona o prevenci závažných havárií není nezbytné zavinění konkrétních osob. Žalovaný rovněž odmítl důvodnost námitek týkajících se výše uložené pokuty a důvodnost námitek týkajících se procesních vad. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její důvodnost. IV. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”)], osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou. Dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, krajský soud se zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať již pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) je totiž vadou natolik závažnou, ke které krajský soud přihlíží z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno. Z úřední povinnosti je pak krajský soud povinen přistupovat také k otázce prekluze práva (srov. mnohé nálezy Ústavního soudu, např. ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. III.ÚS 1463/07, či ze dne 2. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 816/07). 6. V této souvislosti žalobce namítal, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí (stejně jako správní orgán I. stupně) přezkoumatelným způsobem nevypořádal s možným zánikem trestnosti a s otázkou, o jakou formu správního deliktu se jedná, a to i přes konstantní namítání této skutečnosti ze strany žalobce. Krajský soud na úvod připomíná, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů pak soud posuzuje, zda se žalovaný v rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými námitkami a zda srozumitelným způsobem uvedl, jaké skutečnosti vzal při svém rozhodování za prokázané a kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. 7. Krajský soud v Brně nejprve řešil námitku (uplatněnou v souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí) spočívající v tvrzení, že předmětný správní delikt není deliktem trvajícím, ani pokračujícím; na uvedenou námitku navazuje námitka nedostatečnosti výrokové části rozhodnutí a otázka zániku odpovědnosti za správní delikt (uplynutí subjektivní/objektivní promlčecí lhůty). 8. Pokud jde o předmětný delikt, pak výroková část prvostupňového správního rozhodnutí uvádí, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 36 odst. 2 písm. c) zákona o prevenci závažných havárií tím, že porušil povinnost provozovatele u provozovaných objektů č. 8, 12, 14, 16 a 20 v prostoru areálu Vojenského technického ústavu výzbroje a munice Slavičín ve správě Vojenského technického ústavu s.p., Praha v k. ú. Haluzice, Lipová u Slavičína, Vlachovice (dále jen „provozované objekty“), vyplývající z ust. § 5 odst. 1 zákona o prevenci závažných havárií, tzn. že nepředložil krajskému úřadu v písemné a elektronické podobě návrh na zařazení provozovaného objektu do skupiny A nebo skupiny B podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu. 9. Podle ust. § 36 odst. 2 písm. c) citovaného zákona platí, že provozovatel se dopustí právního deliktu tím, že nepředloží krajskému úřadu návrh na zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A, nebo skupiny