9 As 369/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 56/2018- 43 - text 7 30 A 56/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: Mgr. J. K. zastoupen advokátem Mgr. Filipem Svobodou sídlem Prvního pluku 347/12a, Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 26. 2. 2018, č. j. ÚOHS-R8/2018/IN-05771/2018/310/TFr takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 26. 2. 2018, č. j. ÚOHS-R8/2018/IN-05771/2018/310/TFr, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to k rukám jeho advokáta Mgr. Filipa Svobody, sídlem Prvního pluku 347/12a, Praha, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podáním ze dne 15. 12. 2017 požádal žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žalovaného o poskytnutí „prvostupňového rozhodnutí Úřadu ze dne 15. 12. 2017, jímž byla společnosti Globus udělena pokuta ve výši 183.187.559 Kč za porušení zákona o významné tržní síle“. 2. Rozhodnutím ze dne 22. 12. 2017, č. j. ÚOHS-V0254/2017/IN-36979/2017/130/JDa, žalovaný podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím žádost žalobce o poskytnutí informace odmítl, a to z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. 3. Předseda žalovaného napadeným rozhodnutím rozklad žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný nesprávně aplikoval § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. 5. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže nepředstavuje speciální ustanovení k zákonu o svobodném přístupu k informacím, neboť není formulováno jako důvod pro odmítnutí žádosti o informace. Účelem zákonné povinnosti žalovaného zveřejňovat pravomocná rozhodnutí podle uvedeného ustanovení je efektivní ochrana hospodářské soutěže prostřednictvím veřejné informovanosti. Účel zákona o svobodném přístupu k informacím je odlišný – jedná se o provedení práva na informace zakotveného v Listině základních práv a svobod. 6. Výklad provedený žalovaným, podle kterého z § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže a contrario vyplývá zákaz zveřejňování informací o nepravomocných rozhodnutích, je nesprávný. Výkladem uvedeného ustanovení lze dospět pouze k závěru, že žalovaný není ze zákona povinen zveřejňovat jiná než pravomocná rozhodnutí. Tento závěr však nevylučuje povinnost žalovaného poskytnout nepravomocné rozhodnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. 7. Žalovaný měl na projednávanou věc aplikovat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 55/2013 – 50, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 66/2015 - 30, vztahující se k § 123 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Toto ustanovení je shodné právě s § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže. 8. Nesprávná je argumentace žalovaného, že by poskytnutím požadované informace mohlo dojít k porušení ochrany citlivých informací a porušení práv uvedených v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nepřípadná je rovněž aplikace testu proporcionality a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. 5. 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise. Nařízení a směrnice nejsou ve věcech spadajících do působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím použitelným předpisem. Při rozhodování o poskytnutí informací se použije výlučně zákon o svobodném přístupu k informacím. 9. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dále požadoval, aby soud nařídil žalovanému poskytnout odmítnuté informace v rozsahu žádosti ze dne 15. 12. 2017. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je správné a v souladu se zákonem. Žalobcem uvedené rozsudky mají na projednávanou věc pouze omezený dopad. Žalovaný postupoval podle § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže, nikoliv podle § 123 zákona o veřejných zakázkách. Režim poskytování správních rozhodnutí v oblasti veřejných zakázek je velmi odlišný od poskytování správních rozhodnutí v dalších oblastech, nad kterými žalovaný dozoruje, tedy především v oblasti hospodářské soutěže a významné tržní síly. 11. Žalovaný si je vědom, že při vyřizování žádostí má obecně postupovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak při poskytování správních rozhodnutí musí respektovat podmínky a omezení obsažené v § 20 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Samotná úprava zákona o svobodném přístupu k informacím je velmi obecná a nemůže zohlednit všechny situace, které v praxi při poskytování informací nastanou. V takových případech je třeba zohlednit speciální úpravu obsaženou v jednotlivých zákonech. 12. Ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže je nutno vykládat v kontextu právního řádu jako celku. Jak uvádí sám žalobce, jiné osoby než účastník řízení mají do správního spisu přístup při splnění podmínek podle § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Dovozením, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže představuje lex specialis k § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nedochází k tomu, že by bylo ve věcech ochrany hospodářské soutěže či významné tržní síly paušálně vyloučeno zpřístupnění nepravomocného rozhodnutí. Při splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu bude požadované nepravomocné rozhodnutí zpřístupněno, a to v rámci nahlížení do spisu. 13. Žalovaný má za to, že pokud by žalobci nepravomocné rozhodnutí v dané věci poskytl, mohlo by se jednat o porušení práva na svobodné podnikání účastníka předmětného správního řízení podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kterému je třeba dát přednost před právem na svobodný přístup k informacím. 14. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 15. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 16. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). 17. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 18. V projednávané věci je stěžejní posoudit, zda § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže (podle kterého žalovaný kromě pravomocí podle jiných ustanovení tohoto zákona zveřejňuje návrhy na povolení spojení soutěžitelů a svá pravomocná rozhodnutí) představuje speciální právní normu, která bez dalšího vylučuje, aby žalovaný podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytl žadateli nepravomocné rozhodnutí týkající se ochrany hospodářské soutěže. 19. Shodnou právní otázkou se již komplexně zabýval Krajský soud v Brně v rozsudcích ze dne 29. 6. 2018, č. j. 29 A 219/2017 – 45, a ze dne 30. 5. 2019, č. j. 31 A 136/2017 – 42, a rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 1. 2020, č. j. 7 As 245/2019 - 28. Soudy shodně dospěly k závěru, že § 20 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně hospodářské soutěže neobsahuje výjimku z úpravy obsažené v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Naopak, zcela mimo režim zákona o svobodném přístupu k informacím rozšiřuje okruh informací, které žalovaný poskytuje. Postup žalovaného, který na základě tohoto ustanovení odmítá poskytnout nepravomocná rozhodnutí, nemá oporu v zákoně. 20. Soud v nyní projednávané věci neshledal důvod se od výše uvedených závěrů odchylovat. Ve stručnosti proto shrnuje, že na projednávanou věc lze vztáhnout obecné závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 55/2013 – 50, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. 3 As 66/2015 - 30. V nich soudy označily za nesprávný postup žalovaného, který s odkazem na specialitu § 123 zákona o veřejných zakázkách odmítl podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout své nepravomocné rozhodnutí. Závěry učiněné v těchto rozsudcích (vyjádřené dále i v rozsudcích Nejvyššího správního ze dne 8. 10. 2015, č. j. 10 As 126/2015 - 33, a ze dne 20. 9. 2017, č. j. 9 As 230/2016 - 37) lze s ohledem na podobnost obou zákonných ustanovení použít i na řízení podle zákona o ochraně ho