1 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 5/2018- 52 - text 9 30 Ad 5/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobkyně: REEHAP s. r. o. sídlem Barvy 598/2, Brno zastoupená advokátem JUDr. Jaroslavem Kopou sídlem Táborského nábřeží 790/3, Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2018, č. j. 1622/1.30/18-3, sp. zn. S9-2017-487 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 26. 1. 2018, č. j. 32431/9.30/17-10, sp. zn. S9-2017-487, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 2 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 28. 6. 2017 neměla v místě pracoviště „Masarykova univerzita“, na adrese Komenského 2, Brno, k dispozici kopii dokladu prokazujícího existenci pracovněprávního vztahu pro zaměstnankyni M. A., která vykonávala pro žalobkyni na předmětném pracovišti závislou práci uklízečky, čímž porušila § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (výrok I.). Za tento přestupek uložil správní orgán I. stupně žalobkyni pokutu ve výši 15 000 Kč (výrok II.) a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč (výrok III.). 2. Žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Správní orgány chybně aplikovaly zákon a nezohlednily míru společenské škodlivosti jednání žalobkyně. 4. Potvrdila, že v den a hodinu konání kontroly nebyla schopna doložit existenci dohody o provedení práce paní M. A. Do ukončení kontroly však správnímu orgánu I. stupně existenci dohody doložila s tím, že veškeré pracovněprávní smlouvy (i dohody) jsou uloženy v sídle společnosti a rovněž v místě provozovny na adrese Olomoucká 27, Brno, která byla místem výkonu práce paní A. 5. Je nutné zohlednit, že zaměstnanci žalobkyně vykonávají práci pro zákazníky na řadě míst. Tato pracoviště mají ve vztahu k zaměstnavateli charakter externích pracovišť. Nelze dovozovat, že se jedná o „místa obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby“ ve smyslu § 45 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Externí pracoviště u zákazníka se kdykoliv mohou změnit. Není rozhodné, zda jsou na nich práce konány opakovaně či nahodile. Ani skutečnost, že je na vrátnici pracoviště podle zaměstnankyně „evidována docházka“, trvalost pracoviště neprokazuje. Masarykova univerzita kontroluje vstup osob do svých objektů, neprovádí však kontrolu docházky zaměstnanců externích firem. Žalobkyně zajišťuje úklidové práce na řadě externích pracovišť. Zajištění odpovídajících míst pro uložení pracovních smluv, které by odpovídalo požadavku na ochranu osobních dat zaměstnanců, je velmi obtížné, v některých situacích (úklid exteriérů) téměř nemožné. Pracovníci jsou operativně vysíláni na externí pracoviště, proto by zajištění zákonného požadavku bylo spojeno s neúměrnou administrativní zátěží, kterou by byla žalobkyně nucena přenášet na své zákazníky. Interpretace žalovaného nepřihlíží k individuálním poměrům a okolnostem, k nimž v praxi dochází. 6. Žalobkyně odkázala na metodiku, kterou žalovaný vydal pro posuzování obdobných situací. Podle ní ke kontrole existence pracovněprávního vztahu postačí, je-li prokázáno, že se příslušný doklad nachází v místě tzv. řídícího pracoviště, tedy tam, kde sídlí osoba oprávněná ukládat zaměstnancům úkoly. Touto osobou je pan S. S., hlavní technik, který sídlí v provozovně na Olomoucké 27, Brno. Ten také dohodu o provedení práce do data ukončení kontroly předložil. Správní orgány tedy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nepřihlédly ke specifickým okolnostem případu. 7. Správní orgány nesprávně interpretovaly § 140 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Formální znaky přestupku sice byly naplněny (žalobkyně neměla na konkrétním pracovišti uloženou kopii dokladu osvědčujícího existenci pracovněprávního vztahu paní A.), nebyly však zohledněny individuální okolnosti případu, za nichž názor o naplnění skutkové podstaty přestupku neobstojí. V dohodě o provedení práce ze dne 2. 1. 2017 nebylo uvedeno místo výkonu práce. Podle razítka zaměstnavatele tímto místem měla být provozovna na Olomoucké 27, Brno, kde byla dohoda uložena. Naznačeným výkladem by nedošlo ani k naplnění formální stránky přestupku. Žalobkyně podle kontrolních orgánů měla svým jednáním ztížit kontrolní činnost. Takový závěr je absurdní, neboť žalobkyně do konce kontroly požadovanou dohodu předložila. Míra společenské škodlivosti jednání je tak v daném případě nepatrná. Byť tedy žalobkyně svým jednáním mohla naplnit formální znaky přestupku, neohrozila žádný právem chráněný zájem, neboť z dodatečně předložené dohody je zřejmé, že pracovněprávní vztah M. A. trval již v době kontroly. V podmínkách žalobkyně totiž mohou existovat okolnosti, jež odpovědnost obviněného vylučují podle § 36 odst. 3 zákona o inspekci práce. 8. Závěrem žalobkyně brojila proti výši uložené pokuty. Přestože byla pokuta uložena při spodní hranici zákonné sazby, podmínky pro její udělení nebyly dány, neboť jednání není přestupkem. Vzhledem ke specifickým okolnostem případu měly správní orgány od udělení sankce upustit. 9. Žalobkyně proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, je plně přezkoumatelné a správné. 11. Těžiště žalobní argumentace spočívá v tom, že pracoviště, kde byla provedena kontrola, bylo pracovištěm externím, příležitostným a nepravidelným, proto se k němu nemusela vztahovat povinnost vyplývající z § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Touto argumentací se žalovaný zabýval na straně 5 napadeného rozhodnutí. Z důkazů shromážděných ve správním řízení vyplynulo, že kontrolované pracoviště bylo ve vztahu ke konkrétní zaměstnankyni pracovištěm stálým, dlouhodobým a trvalým. Adresa na razítku v dohodě o provedení práce není v tomto směru relevantní. 12. Skutečnost, že dodatečně byla dohoda o provedení práce předložena, správní orgány nepominuly. Bylo to zohledněno jako polehčující okolnost, která však nemohla mít vliv na naplnění skutkové podstaty přestupku. Nepřípadná je proto úvaha žalobkyně o společenské škodlivosti skutku. Následným doložením dohody žalobkyně doložila existenci pracovněprávního vztahu; porušení této povinnosti jí však nebylo vyčítáno. K odůvodnění výše pokuty žalovaný odkázal na stranu 6 až 8 napadeného rozhodnutí. 13. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 14. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 15. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“). 16. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Nejprve se soud zabýval námitkou nenaplnění skutkové podstaty přestupku podle § 140 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti [bod IV. A) rozsudku]. Poté hodnotil námitku nepřiměřenosti uložené pokuty [bod IV. B) rozsudku]. IV. A) Naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 140 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti 18. Žalobkyně v podané žalobě namítá jak nedostatečné zjištění skutkového stavu, tak nesprávnou interpretaci § 140 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti správními orgány. V podstatě však míní, že správní orgány dostatečně nezohlednily skutkové okolnosti případu, pokud dospěly k závěru, že byla naplněna skutková podstata vytýkaného přestupku. 19. Podle § 140 odst. 2 písm. e) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 28. 7. 2017, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu podle § 136 odst. 1 nebo 2. 20. Z § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti vyplývá, že právnická nebo fyzická osoba je jako zaměstnavatel povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Splnění povinnosti podle věty první se nevyžaduje, splnil-li zaměstnavatel povinnost oznámit okresní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění. 21.