5 Azs 4/2004 — Nejvyšší správní soud

32 Az 11/2019- 36 - text pokračování 14 32 Az 11/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: M. S., nar. X, st. přísl. X, t. č. bytem X, zastoupen Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem nám. 28. října 1898/9, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne ze dne 8. 2. 2019, č. j. OAM-934/ZA-ZA11-K02-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. Dne 5. 11. 2018 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen „ČR“). V žádosti uvedl, že je státním příslušníkem Ukrajiny, ukrajinské národnosti, řeckokatolického vyznání, dorozumí se ukrajinsky a česky, nebyl politicky aktivní a je zdravý. Dále sdělil, že je rozvedený, bezdětný, ve vlasti žil naposledy v X. Z Ukrajiny vycestoval letecky a na území ČR vstoupil dne 11. 8. 2018. O udělení mezinárodní ochrany žádal poprvé. K důvodům žádosti žalobce uvedl, že ho chtějí povolat do armády, na Ukrajině nemá co dělat a vláda nemyslí na lidi. 3. V průběhu pohovoru k žádosti dne 8. 11. 2018 konstatoval, že ve vlasti pracoval jako traktorista a na stavbách. O mezinárodní ochranu nepožádal bezprostředně po příjezdu do ČR, protože přemýšlel o návratu do vlasti a následně si řekl, že ne. V návratu mu brání odvod do armády, na Ukrajině nemá co dělat a nemá ani ženu s dětmi. Povolání do armády neobdržel, nicméně policie s lidmi z armády jezdí vyhledávat služby schopné chlapce. V jednom případě byli u žalobce, nicméně doma byla jenom jeho matka. Základní vojenskou službu nevykonal, protože zaplatil úplatek a nepovolali ho. Nyní by se z odvodu vyplatit nemohl. Nástup do armády odmítá a nechce střílet, protože prezident z války bohatne a člověk musí riskovat vlastní život. Na dotaz, že konflikt vypukl v roce 2014 a žalobce nebyl povolán, uvedl, že se doma schovával a nelegálně pracoval. Předvolání do armády dostával, ale nepřebral je. Neví, kdy mu přišlo poslední předvolání. Ke sdělení žalovaného, že se od října 2016 armáda profesionalizovala a neodvádí se, žalobce konstatoval, že se de facto odvádí. Pokud člověk odmítne, může jít do vězení. Z Ukrajiny vycestoval bez problémů na svůj pas a o mezinárodní ochranu požádal kvůli událostem na Ukrajině. Jiným způsobem by si pobyt v ČR legalizovat nemohl a neví, kde by na to vzal dokumenty. V případě nuceného návratu do vlasti se může vrátit do matčina domu. V zemi jeho původu nejsou vyhlídky a práce. Do odchodu z vlasti neměl žádné problémy, a to ani se státními orgány, úřady, soudy, policií nebo armádou, ani kvůli rase, národnosti, pohlaví nebo náboženskému přesvědčení. Když by se změnila vláda, skončila válka a zlepšila ekonomická situace, vrátil by se do vlasti. 4. Žalovaným bylo v napadeném rozhodnutí objasněno, že důvodem žádosti žalobce je obava z povolání do armády, zhoršená ekonomická situace na Ukrajině a legalizace pobytu na území ČR. 5. Žalovaný při svém rozhodování vycházel především z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, tedy z informace OAMP Ukrajina – Situace v zemi z roku 2018, informace MZV ČR z 16. 5. 2018 a informace MZV ČR z 12. 6. 2018. 6. Žalobce následně nevyužil možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí a ani proti uvedeným zdrojům informací nevyslovil námitky. 7. Žalovaný neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod dle ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce výslovně uvedl, že nebyl politicky aktivní a neměl potíže spojené s uplatňováním politickým práv a svobod. 8. Žalovaný v případě žalobce rovněž neshledal při návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, když konstatoval, že jak postavení kurdské menšiny, tak podmínky výkonu povinné základní vojenské služby nedosahují v Turecku charakteru pronásledování či rizika reálné hrozby vážné újmy. 9. Žalovaný v případě žalobce rovněž neshledal při návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, když konstatoval, že žalobce neuvedl, že by vlast opustil nedobrovolně z důvodu jakéhokoliv pronásledování, naopak potvrdil, že bez potíží vycestoval na svůj biometrický pas a do odchodu z vlasti neměl žádné problémy. Žalovaný tak nedospěl k závěru o odůvodněné obavě žalobce z pronásledování na Ukrajině ve smyslu zákona o azylu, naopak o jeho snaze zajistit si podanou žádostí pobyt v zemi s vyšší životní úrovní a lepší ekonomickou situací, jak nepřímo vyplynulo z jím sdělených skutečností. Stran obav žalobce z odvodu do armády žalovaný konstatoval, že snaha vyhnout se nástupu do armády není sama o sobě důvodem k udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Branná povinnost je zcela legitimní občanskou povinností. Odvodní věk pro zdravotně způsobilé muže je mezi 18 až 27 lety, žalobce se za úplatek ze základní vojenské služby vyplatil a s ohledem na svůj věk nyní odvodovým limitům nepodléhá. Vyhýbání se převzetí povolávacího rozkazu není kvalifikováno jako trestný čin, přičemž žalobce údajně žádný z jemu doručených předvolání nepřezval, tudíž pro něj nemá žádné právní účinky. Žalovaný poukázal na účelovost tvrzení žalobce, který v rozporu s oficiálními informacemi z objektivních a obecně uznávaných zdrojů tvrdil, že na Ukrajině jsou muži stále odváděni, přestože byl žalovaným konfrontován s informací, že od října 2016 se armáda profesionalizovala a odvody neprobíhají. Dále si nevzpomněl, kdy mu naposledy bylo předvolání doručeno a podle svých tvrzení se od vypuknutí konfliktu skrýval, což žalovaný považoval za zjevně nepravděpodobné, zejména pokud se žalobce údajně ze základní vojenské služby za úplatek vykoupil a neobjasnil, z jakého důvodu tak neučinil po opakovaném zájmu vojenské správy o něj. Žalobce z vlasti vycestoval na svůj biometrický pas bez problémů, tedy i přes tvrzený zájem vojenské správy o něj a návštěvy u něj doma, která pro něj neměla žádné negativní důsledky. Z podkladů rovněž vyplývá, že po částečné mobilizaci, stabilizaci situace na východě Ukrajiny a zakonzervování ozbrojeného konfliktu výhradně na území Doněcké a Luhanské oblasti, nebyla v důsledku Minských dohod v roce 2016 a 2017 vyhlášena žádná další mobilizace a o mobilizaci se ani neuvažuje. Žalobce nadto nejprve tvrdil, že žádné předvolání do armády nedostal, následně svou výpověď opravil, že předvolání dostával, pouze je nepřebíral. Samotná povinnost každého občana Ukrajiny účastnit se základní vojenské služby nebo v rámci mobilizace jakéhokoliv dalšího výcviku či dokonce bojových operací, pokud je zaměřena na veškeré bojeschopné muže bez ohledu na jejich rasu, národnosti či náboženství, nemůže být chápána jako pronásledování jednotlivců ze strany ukrajinských státních orgánů, a to ani v případě následného nasazení vojáků do konfliktních oblastí. 10. Za důvod pro udělení azylu nelze dle žalovaného považovat ani zhoršenou bezpečnostní situaci na Ukrajině, která panuje pouze v Doněcké a Luhanské oblasti, kde se bezprostřední incidenty soustřeďují na tzv. linii dotyku. Žalovaný nepopřel, že na Ukrajině probíhá vnitřní ozbrojený konflikt, avšak je jím zasažena pouze malá část země a žalobci nic nebrání v tom, aby žil v některé z 22 z celkového počtu 24 oblastí, na které je Ukrajina administrativně rozdělena. Žalobce žil před odchodem z vlasti ve městě X v Ivanofrankivské oblasti, ve které nedocházelo k žádným bezpečnostním incidentům a oblast je pod plnou kontrolou ukrajinské centrální vlády. 11. Stran zhoršené ekonomické situace na Ukrajině žalovaný konstatoval, že důvody pro udělení azylu jsou vymezeny taxativně a nelze je rozšiřovat. Žalobce je zdravý, mladý muž v produktivním věku, není příslušníkem národností menšiny a neuvedl žádnou překážku, pro kterou by po návratu do vlasti opětovně nenašel uplatnění na ukrajinském pracovním trhu. Tvrzení žalobce proto žalovaný považoval za čistě účelová. 12. V případě žalobce neshledal žádné důvody, které by bylo možné označit za azylově významné a konstatuje, že nemá pochybnosti o skutečném důvodu jmenov