8 As 156/2016 — Nejvyšší správní soud

41 A 67/2018- 53 - text  26 41A 67/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou ve věci žalobce: V. K. bytem x zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2018, č. j. JMK 140751/2018, sp. zn. S-JMK 137546/2018/OD/VW, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí žalovaného vydané dne 5. 10. 2018 pod č. j. JMK 140751/2018, sp. zn. S-JMK 137546/2018/OD/VW, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 25. 6. 2018, č. j. ODSČ-62098/17-50, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“). Pokud jde o jednotlivé žalobní námitky, jsou následující. 2. I. Sankce – nesprávná úvaha (nezohledňující polehčující okolnosti). 3. Žalobce předně namítá, že správní orgán neprovedl řádnou úvahu o výši sankce, což náleží do diskrece správního orgánu. Správní orgán je povinen zvážit veškeré okolnosti, jak ve prospěch, tak v neprospěch žalobce a tyto řádně v odůvodnění rozhodnutí vyjevit, tedy sankci přezkoumatelně odůvodnit, což se v daném případě nestalo. Správní orgán výslovně konstatoval, že při ukládání sankce neshledal žádné přitěžující okolnosti. K polehčujícím okolnostem se nevyjádřil vůbec. Žalobce je však přesvědčen, že polehčující okolnosti dány byly, přičemž tyto jsou ze spisu zjevné. Jde zejména o skutečnost, že jednání nemělo žádný následek, nedošlo k dopravní nehodě, ke škodě na zdraví, ani škodě na majetku. Vozidlo, byť mělo stát v rozporu s právními předpisy, ve skutečnosti nikomu nepřekáželo, jednání tedy nemělo škodlivý následek, který by spočíval např. v tom, že jiné vozidlo nemůže projet, zaparkovat, či osoba nemůže projít. Přestupek byl spáchán nezaviněně. Nikdo nebyl jednáním žalobce ani přímo ohrožen (byť k odpovědnosti za přestupek postačí toliko „možnost“ ohrožení, je nutné vnímat jako polehčující okolnost, že k přímému ohrožení nedošlo, došlo pouze ke vzniku situace, která měla možný potenciál ohrožovací). Nebylo prokázáno, že by žalobce na jednání jakkoli sám participoval (naváděl k němu, dal k němu příkaz, atd.). Jednání dle výroku rozhodnutí trvalo jedinou minutu. Správní orgán měl tyto polehčující okolnosti, které byly zjevné, zhodnotit. Bylo by na správním orgánu, zda by řádná úvaha o sankci našla odraz např. v mimořádném snížení pokuty, nebo v upuštění od správního trestu. 4. II. Omezení na způsobu platby určené částky. 5. Žalobce je přesvědčen, že jej správní orgán omezil na způsobu úhrady určené částky. Správní orgán totiž žalobci určil, že určenou částku smí uhradit toliko převodem na účet. Už tato skutečnost by byla důvodem pro zrušení rozhodnutí. Výzva k úhradě určené částky byla nezákonná, neboť správní orgán nepřípustně omezil způsoby platby určené částky oproti právům, které má každý dle § 163 odst. 3 daňového řádu. K tomu je nutno připustit, že určená částka sice není přímo daní, ale v otázce způsobu její úhrady je nutné subsidiárně z daňového řádu vyjít; v opačném případě by totiž nastala naprostá anarchie, kdy by si správní orgány mohly samy určovat, kterak má být určená částka hrazena, a nic by nevylučovalo, aby správní orgán požadoval úhradu např. pouze šekem. 6. Druhou výtkou, kterou má žalobce k výzvě k úhradě určené částky je, že číslo účtu, na který má být placeno, není čitelné, neboť jej správní orgán škrtl, čímž jednoznačně projevil vůli, aby se na tento účet neplatilo. Co správní orgán k takovému postupu motivovalo, žalobce neví. Správní orgán však vyzval žalobce k úhradě určené částky, avšak nesdělil mu, kam je možné určenou částku uhradit, neboť konstatoval, že je možné ji hradit pouze převodem na účet, avšak platební údaje škrtl. 7. III. Nezákonná značka. 8. Dále namítá žalobce, že dopravní značka „zákaz zastavení“, která je údajně v ulici Vlhká umístěna, a kterou měl žalobce porušit, je v daném místě umístěna v rozporu s právními předpisy, a tedy její porušení nemůže být sankcionováno. Důvodem je, že žalobce ověřil na úřední desce, že k umístění této dopravní značky nebylo vydáno žádné opatření obecné povahy. Z bezpráví právo nevzniká. Byla-li dopravní značka v místě umístěna nezákonně, pak žalobce nemůže být trestán za její porušení. 9. IV. Není odložení věci. 10. Žalobce zastává názor, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. 11. Dle § 125f odst. 4 silničního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odst. 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložit, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. 12. Z citovaného ustanovení právního předpisu se tedy podává, že musí být alternativně splněna jedna ze dvou podmínek k tomu, aby mohlo být řízení o správním deliktu provozovatele vozidla vůbec zahájeno. 13. Podmínka b) přitom naplněna nebyla, a ani být nemohla - správní orgán totiž žádné řízení o přestupku ani nezahajoval, a tedy nemohlo být ani zastaveno. 14. Podmínka a) také nebyla splněna. Správní orgán totiž věc neodložil, ve spise není založeno žádné usnesení ani záznam, o odložení věci. 15. To je přitom obligatorním podkladem pro vedení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, jak dovodil Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 16. 1. 2018, č. j. 15A 129/2015-27. 16. I kdyby takové usnesení existovalo, bylo by protiprávní, že žalobce nebyl vyrozuměn o tom, že by správní orgán usnesením věc přestupku odložil. Dle § 66 odst. 4 (starého) zákona o přestupcích, O odložení věci podle odst. 1 až 3 se vydá usnesení, které se pouze poznamená do spisu. O odložení věci se vyrozumí osoby dotčené jednáním osoby podezřelé ze spáchání přestupku, jsou-li správnímu orgánu známy; správní orgán tyto osoby nevyrozumí, pokud by to bylo spojeno s neúměrnými obtížemi nebo náklady. 17. Odložil-li správní orgán věc přestupku, byl o tom povinen vyrozumět osoby dotčené jednáním osoby podezřelé. 18. Žalobce byl nepochybně dotčen jednáním osoby podezřelé (řidiče vozidla), když žalobci je dáváno za vinu, že nezajistil, aby tato podezřelá osoba dodržovala právní předpisy. Pokud by se podezřelá osoba (řidič vozidla) nedopustila svého jednání, pak by nebyl trestán ani žalobce. 19. Správní orgán tedy měl povinnost žalobce vyrozumět o tom, že věc přestupku odložil (pokud by věc vskutku odložil). Dle názoru žalobce se nepochybně jedná o vadu řízení; je však nutné posoudit, zda mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, tj. zda dosahovala intenzity předvídané ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Dle tohoto zákonného ustanovení soud zruší rozhodnutí pro vadu řízení, pokud tato mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Právní předpis tedy nevyžaduje, aby bylo postaveno najisto, že vytýkaná vada měla vliv na zákonnost rozhodnutí, postačí, že jej (potencionálně) mít mohla. 20. Dle názoru žalobce tato vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Proti odložení věci se totiž ten, kdo má na věci právní zájem, může domáhat ochrany zásahovou žalobou. Nemusí se přitom jednat ani o poškozeného. Pokud by žalobce věděl, že správní orgán odložil věc přestupku, využil by - v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod - svého práva na soudní ochranu proti usnesení o odložení věci, které ho krátilo na svých právech, neboť tím přešla odpovědnost za protiprávní jednání na základě § 10 odst. 3 silničního zákona, právě na žalobce. 21. Momentem, kdy správní orgán zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla proti žalobci, naopak tohoto práva žalobce pozbyl, neboť Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 125f, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích (§ 125g odst. 1 silničního zákona). 22. Jediným způsobem, kterak by mohla být zachována práva žalobce, by tedy byl případ, kdy by správní orgán vyrozuměl žalobce o odložení věci přestupku, aby žalobce mohl využít soudní ochrany a proti tomuto závěru se bránit. Proto byl žalobce krácen na svých právech, nebyl-li o odložení věci přestupku vyrozuměn. 23. Přestupek tedy nebyl odložen, a už vůbec ne v souladu s právním předpisem, a tedy nelze činit závěr, že by byla splněna podmínka pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla dle § 125f odst. 4 písm. a) silničního zákona, neboť ta vyžaduje, aby věc přestupku byla odložena. Tím je ovšem nutno rozumět, aby věc přestupku byla odložena v souladu s právními předpisy. Je