6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

31 A 55/2019- 130 - text 9 31 A 55/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Lidl Česká republika v. o. s., IČ 26178541 sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 právně zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Dejlem společníkem společnosti Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář s.r.o. sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019, č. j. SZPI/AL753-71/2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 4. 2019 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2019, č. j. SZPI/AL753-71/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2. Napadenému rozhodnutí předcházelo rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Brně (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 25. 9. 2018, č. j. SZPI/AL753-68/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným z celkově 12 přestupků (v prvostupňovém rozhodnutí tyto byly rozděleny do celkově 10 bodů) spáchaných v období od 12. 3. 2018 do 6. 6. 2018 dle § 17 odst. 2 písm. a), b), c) nebo f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném ke dni spáchání předmětných přestupků, resp. v jednom z případů se jednalo o přestupek dle § 39 odst. 2 písm. u) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání předmětného přestupku, za což byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 2 170 000 Kč. Prvostupňový orgán dále žalobci uložil povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč a náklady laboratorních rozborů potravin ve výši 20 700 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“) ohledně přestupku č. 1) prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení v této části zastavil; a dále podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že snížil výši uložené pokuty na částku 1 900 000 Kč a snížil výši nákladů laboratorních rozborů potravin na částku 20 450 Kč. Celkem tak měl žalobce uhradit částku 1 921 450 Kč. Ve zbytku pak žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jelikož odůvodnění rozhodnutí neodpovídá požadavkům na odůvodnění správních rozhodnutí dle správního řádu a konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, jakož i neodpovídá požadavkům vyplývajícím z principu jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu dle judikatury Ústavního soudu. 5. Obecné požadavky kladené na odůvodnění správních rozhodnutí jsou při ukládaní úhrnné pokuty na základě zásady absorpce vyšší. Stejně tak jsou požadavky na odůvodnění výše uložené pokuty zpřísněny při ukládání pokut, které jsou následně vymahatelné vůči třetím osobám ve formě náhrady škody. Správní orgán tudíž musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, jak velkou měrou přispělo spáchání jednotlivých přestupků k celkové výši pokuty, včetně uvedení, jakou měrou k celkové výši pokuty jednotlivě přispěly ty přestupky, které správní orgán posoudil jako méně závažné a zohlednil jako přitěžující okolnosti, a tuto míru vyjádřit konkrétní částkou. Při této úvaze žalobce vycházel z principů jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu. 6. Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu mělo být interpretováno v kontextu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o významné tržní síle“). 7. Pokuta uložená žalobci pro něj představuje škodu, kterou může vymáhat po dodavatelích, k čemuž je však nutné znát výši škody způsobené jednotlivými dodavateli, tj. musí vědět, jaká část pokuty odpovídá každému jednotlivému přestupku, za který mu je úhrnná pokuta dle zásady absorpce ukládána. Pokud ale obě rozhodnutí neobsahují odůvodnění výše uložené pokuty za jednotlivé přestupky, žalobce není schopen vyčíslit částku, kterou může po konkrétních dodavatelích požadovat. Správní orgány se však nijak nevypořádaly s určením podílu jednotlivých přestupků na výši uložené úhrnné pokuty, nekvantifikovaly tak podíl jednotlivých přestupků na uložené pokutě. Navíc v posuzovaném případě konkrétní částka za přestupek, ohledně něhož bylo řízení zastaveno, uvedena fakticky byla, jelikož k ní lze dospět prostým odečtením pokuty uložené napadeným rozhodnutím od pokuty uložené prvostupňovým rozhodnutím. 8. V důsledku těchto vad bylo porušeno žalobcovo právo na spravedlivý proces a právo na vlastnictví, resp. na pokojné užívání majetku. Uložením pokuty žalobci vznikla pohledávka vůči příslušným dodavatelům v podobě nároku na náhradu škody, která tvoří součást majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na nedostatečnost odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí je však jakákoliv dispozice s touto pohledávkou absolutně vyloučena, neboť tato je prakticky nevymahatelná vzhledem k nemožnosti zjištění rozdělení pokuty na konkrétní částky připadající na jednotlivé přestupky. Nesprávné je též tvrzení žalovaného o pravomoci žalobce stanovit a požadovat odpovídající částku náhrady sankce v rámci soukromoprávního vztahu, neboť toto je ve světle zákazu dle § 4 odst. 2 písm. h) zákona o významné tržní síle nemožné a nezákonné. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne 21. 6. 2019. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí dle žalovaného obsahuje náležitosti stanovené správním řádem a ustálenou judikaturou. Prvostupňový orgán se zabýval relevantními okolnostmi pro určení druhu a výměry správního trestu, uvedl, jaké okolnosti hodnotil k tíži a jaké ve prospěch žalobce a z jakého důvodu tak učinil. K absorpční zásadě žalovaný odkázal na s. 14 a 15 napadeného rozhodnutí, na kterých se zabýval obdobnou odvolací námitkou žalobce. Argumentace žalobce jde zcela proti smyslu absorpční zásady a obecně i proti pravidlům určení druhu a výměry trestu dle přestupkového zákona. Z hlediska správního řízení, v němž byla žalobci uložena pokuta, není zohlednění možnosti žalobce uplatňovat náhradu po svých dodavatelích relevantní. Dále je žalovaný přesvědčen, že k žádnému nelegitimnímu zásahu do majetkové sféry z jeho strany nedošlo, neboť pokuta byla žalobci uložena jako veřejnoprávní sankce a z pohledu správního trestání není důvod tuto pokutu přenášet na jiné subjekty (dodavatele žalobce). Výši uložené pokuty pokládá za souladnou se zákonem. Nad rámec uložené pokuty nedošlo ani k zásahu do vlastnictví žalobce. IV. Replika žalobce 10. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 30. 8. 2019, v níž rozporoval jednotlivá tvrzení žalovaného a zopakoval svou argumentaci obsaženou již v žalobním návrhu. Výši uložené pokuty pokládá za nepřezkoumatelnou, neboť v napadeném rozhodnutí nebylo uvedeno, jakou část z celkové pokuty tvoří pokuta za nejzávažnější přestupek a jak konkrétně se do celkové pokuty promítly ostatní přestupky. Nelze ani zjistit, proč žalovaný ohodnotil přestupek č. 1, ohledně kterého bylo správní řízení zastaveno z důvodu, že se nestal, částkou 270 000 Kč (rozdíl ve výši uložené pokuty v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí). Pokud by v daném případě nebylo vedeno společné řízení o všech přestupcích, ale byla by vedena samostatná řízení o každém přestupku zvlášť, měl by žalobce pro uplatnění regresních nároků vůči svým dodavatelům výhodnější postavení, než v případě jednoho řízení, jehož výsledkem je úhrnná pokuta. Proto by tato pokuta měla být stanovena zcela přezkoumatelným způsobem, aby následně žalobce mohl uplatňovat i své regresní nároky. Nemůže však ovlivnit, zda je o přestupcích vedeno společné řízení či řízení samostatné. Žalobce poukázal též na správní praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže týkající se absorpční zásady, který si pro stanovení výše pokut vypracoval vlastní metodiku. Závěrem své repliky zopakoval skutečnosti týkající se soukromoprávních a ústavněprávních aspektů projednávané věci. V. Duplika žalovaného 11. K replice žalobce se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 20. 9. 2019. Postup navrhovaný žalobcem není v souladu s absorpční zásadou, neboť není možné pokutu stanovit tak, že by se sečetla výše trestu za jednotlivé přestupky, když se dle přestupkového zákona ukládá trest společný v rámci jedné sazby pokuty. Odpovědnost žalobce v projednávané věci je