9 Afs 28/2010 — Nejvyšší správní soud

31 Af 19/2020- 108 - text 7 31 Af 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Dolor Consilium s.r.o., IČO 24764698 sídlem Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 3. 2020, č. j. ÚOHS-07761/2020/323/MPe takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. ÚOHS-03461/2020/532/MOn (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zastavil dle § 257 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (společnost KORID LK, spol. s r. o., sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2; dále jen „zadavatel“) veřejné zakázky s názvem „ODBAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ IDOL – MHD Jablonec nad Nisou“ (dále jen „veřejná zakázka“), a to z důvodu, že žalobce nedoručil žalovanému návrh na zahájení řízení ve lhůtě stanovené § 251 odst. 2 ZZVZ, tedy nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž žalobce obdržel rozhodnutí zadavatele o odmítnutí jeho námitek proti postupu zadavatele v zadávacím řízení. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 9. 3. 2020, č. j. ÚOHS-07761/2020/323/MPe (dále jen „napadené rozhodnutí“) dle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl, přičemž prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že žalovaný vztáhl nesprávně na lhůtu pro podání návrhu a zaslání jeho stejnopisu zadavateli pravidlo podle § 211 odst. 6 ZZVZ. Žalobce rozhodnutí o námitkách obdržel dne 6. 1. 2020, tj. dnem přihlášení oprávněné osoby do datové schránky. Podal-li návrh dne 15. 1. 2020, podal jej včas dle § 251 odst. 2 ZZVZ. Pravidlo stanovené v § 211 odst. 6 ZZVZ se v dané věci neuplatní. Měla být poskytnuta ochrana dobré víry žalobce, který se při podání řídil poučením uvedeným na doručence datové zprávy. Bylo-li poučení na doručence nesprávné, mělo by být postupováno jako při nesprávném poučení o lhůtě k opravnému prostředku. Napadené rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné, předseda žalovaného v bodě 30 napadeného rozhodnutí k námitce žalobce jen stroze konstatoval, že dobré víře žalobce nelze poskytnout ochranu, „neboť zákon hovoří jasně“. Výklad žalovaného umožňuje zadavateli neoprávněně ovlivňovat reálnou lhůtu pro podání návrhu. Uvádí-li předseda žalovaného, že nemůže dopustit postup směřující k umělému prodlužování lhůty pro podání návrhu, žalobce se táže, proč má být pokládáno za přípustné umělé zkracování této lhůty, které v rozkladu namítal. Rozhodnutí předsedy žalovaného je v rozporu s jeho rozhodovací praxí a porušuje zásadu legitimního očekávání žalobce a zákaz svévole. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na odůvodnění správních rozhodnutí obou stupňů a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Uvádí, že pokud bylo rozhodnutí o námitkách dodáno do datové schránky žalobce, a tedy v souladu s § 211 odst. 6 ZZVZ i doručeno, dne 30. 12. 2019, pak dnem následujícím v souladu s § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu počala běžet desetidenní lhůta pro podání návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumávání úkonů zadavatele stanovená v § 251 odst. 2 ZZVZ. Poslední den lhůty připadl na 9. 1. 2020, přičemž žalovaný obdržel návrh žalobce až 15. 1. 2020, tj. šest dní po marném uplynutí lhůty. Na podporu svého tvrzení odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 7 As 131/2019-31 (dále jen rozsudek č. j. 7 As 131/2019-31; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Dále uvádí, že ustanovení § 211 odst. 6 ZZVZ je pouze kritériem pro určení počátku běhu lhůty ve smyslu § 251 odst. 2 ZZVZ, a není tedy užíváno jako pravidlo dopadající i na komunikaci mezi žalobcem a žalovaným. Je-li předmětná situace upravena zákonem zcela jasně, nelze o existenci dobré víry žalobce hovořit. Doručenka datové zprávy není správním aktem, proto jejímu „poučení“ nelze přikládat obdobnou váhu jako poučení o opravném prostředku. Práva žalobce nebyla jakkoli krácena. Lhůta k podání návrhu je vždy stejná a je jen na žalobci, jak s její délkou naloží. S odkazem na sbírku rozhodnutí žalovaného uvádí, že rozhodovací praxe žalovaného je konstantní. Žalovaný rozhodl nepřekvapivě, v souladu se svou dosavadní praxí i judikaturou správních soudů. Předseda žalovaného se v napadeném rozhodnutí vypořádal se všemi relevantními námitkami, a to dostatečně, způsobem vyhovujícím požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí. Žalobcem není specifikováno, s jakými rozkladovými námitkami se předseda žalovaného nevyrovnal. Podstatou žalobní argumentace je spíše nesouhlas se způsobem vypořádání jeho rozkladových námitek. Napadené rozhodnutí nejeví známky nepřezkoumatelnosti. 4. V podané replice žalobce trvá na svém stanovisku uvedeném v žalobě a dodává, že v rozsudku č. j. 7 As 131/2019-31 byl podáván výklad jiné právní úpravy, § 211 odst. 6 ZZVZ byl zmíněn toliko podpůrně jako svou existencí v pozdější právní úpravě relevantní. V uvedeném rozhodnutí však nedošlo k posouzení všech rozhodných souvislostí a skutečností, z nichž žalobce poukazuje především na systematické zařazení § 211 odst. 6 v rámci vnitřního členění ZZVZ i na jazykovou odlišnost upravených situací (kdy lhůta pro podání návrhu plyne od „obdržení“, nikoliv doručení rozhodnutí o námitkách, oproti doručování námitek zadavateli, jehož se týkal citovaný rozsudek). S odkazem na bod 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. 8 As 116/2019-42 (dále jen „rozsudek č. j. 8 As 116/2019-42“) uvádí, že je významné, který „směr“ doručování je řešen. Systém datových schránek je informačním systémem veřejné správy, na který je třeba klást přinejmenším ten požadavek, aby jeho výstupy přispívaly k právní jistotě adresátů aktů veřejné správy a moci. Proto je žalobcovo srovnání s nesprávným poučením o opravném prostředku zcela namístě. Žalobce poukazuje na to, že žalovaný se v rozhodnutích, která se týkají návrhů jím zhodnocených jako včasných, jejich včasnosti nijak nevěnuje. Tím je dána nespolehlivost dojmu, který ze zveřejňovaných rozhodnutí žalovaného plyne, oproti skutečnému stavu rozhodovací praxe. 5. Při ústním jednání konaném dne 19. 10. 2021 žalovaný setrval na svém stanovisku. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 7. Předmětem sporu mezi stranami je otázka, zda žalobce doručil žalovanému návrh na přezkoumání úkonů zadavatele ve lhůtě stanovené v § 251 odst. 2 ZZVZ. 8. Dle § 251 odst. 2 ZZVZ platí, že „[n]ávrh [na přezkoumání úkonů zadavatele] musí být, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul“. 9. Dle § 257 písm. e) ZZVZ žalovaný „zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrh nebyl doručen Úřadu a zadavateli ve lhůtách podle § 251 odst. 2 nebo 3 nebo podle § 254 odst. 3“. 10. Pro posouzení včasnosti žalobcem podaného návrhu je stěžejní okamžik, kdy zadavatel doručil žalobci rozhodnutí, kterým odmítl žalobcovy námitky uplatněné proti postupu zadavatele v zadávacím řízení. 11. Dle § 245 odst. 1 ZZVZ je zadavatel povinen odeslat své rozhodnutí o námitkách stěžovateli do 15 dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny. 12. Dle § 211 ZZVZ, upravujícího některé aspekty týkající se komunikace mezi zadavatelem a dodavateli, konkrétně dle jeho odst. 6 platí, že „[p]ři komunikaci uskutečňované prostřednictvím datové schránky je dokument doručen dodáním do datové schránky adresáta“. 13. Posledně citované ustanovení je třeba podle názoru soudu chápat jako ustanovení speciální ve vztahu k úpravě obsažené v § 17 a § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“). 14. Již sama důvodová zpráva k ZZVZ (dostupná na www.psp.cz) uvádí, že „[z]ákon obsahuje speciální ustanovení ohledně doručová