1 As 116/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 41/2020- 62 - text  9 31 Af 41/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobkyně: M. N., nar. X trvale pobytem X t.č. umístěna: X zastoupena Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou sídlem Husova 242/9, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.6.2020, č.j. KUOK 62529/2020 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11.6.2020, č.j. KUOK 62529/2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky se sídlem Husova 242/9, Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Prostějova č. j. PVMU 114166/2019 70 ze dne 13. 9. 2019, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Prostějov ze dne 3. 4. 2003, č. j. FO/2772/2002/Šm, kterým byl žalobkyni dle § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, vyměřen nezaplacený místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů z trvalého pobytu, tak, že bylo podáno opožděně. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně nejprve shrnula skutkový stav, který předcházel vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a zdůraznila, že v době, kdy bylo žalobkyni necelých 6 měsíců, Okresní soud v Prostějově rozsudkem č. j. P 42/98-23 ze dne 28. 7. 1998 stanovil nad výchovou žalobkyně dohled, a následně usnesením Okresního soudu v Prostějově č. j. Nc 521/2004-6 ze dne 26. 1. 2004 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byla žalobkyně svěřena do péče D. d. B. a rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. P 42/98-316 ze dne 4. 10. 2006 byla nařízena ústavní výchova žalobkyně, která byla následně prodloužena rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. P 42/98-461 ze dne 31. 3. 2014, na základě kterého trvala ústavní výchova žalobkyně až do doby nabytí zletilosti. Zároveň uvedla, že naposledy byla v ústavní výchově D. d. P., v jehož plném přímém zaopatření byla i v době podání žaloby. K samotnému poplatku za komunální odpad za rok 2012 uvedla, že až v roce 2017 se dozvěděla, že je vůči ní vedena exekuce, když jí byly z jejího bankovního účtu sraženy peněžní prostředky (úspory ze sirotčího důchodu) v exekuci vedené vůči žalobkyni soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov vedené pod sp. zn. 137 EX 16354/16. O vyměření poplatku Magistrátem města Prostějov nevěděla, neboť jí žádné rozhodnutí nebylo doručeno. Po urgencích jí byly doručeny platební výměr Městského úřadu v Prostějově č. j. FO/7023007247/03/vy ze dne 9. 6. 2004 („platební výměr 2003“), kterým byl žalobkyni vyměřen místní poplatek za rok 2003 ve výši 300,- Kč, a platební výměr Městského úřadu v Prostějově č. j. FO 7023007247/04/vy ze dne 6. 12. 2004 („platební výměr 2004“), kterým byl žalobkyni vyměřen místní poplatek za rok 2004 vy výši 396,- Kč, a to až poté, co jejich doručení přikázal Krajský úřad Olomouckého kraje přípisem č. j. KUOK 59507/2019 ze dne 19. 6. 2019, který dospěl k závěru, že platební výměry 2003 a 2004 byly původně doručovány v rozporu se zákonem zákonné zástupkyni (matce) žalobkyně namísto stanoveného opatrovníka. 3. Platební výměr Městského úřadu v Prostějově č. j. FO/2772/2002/Šm ze dne 3. 4. 2003 („platební výměr 2002“) však ani ke dni podání této žaloby nebyl žalobkyni nikdy řádně doručen s tím, že Krajský úřad Olomouckého kraje ve výše uvedeném přípisu č. j. KUOK 59507/2019 ze dne 19. 6. 2019 ohledně platebního výměru 2002 uvedl, že tento platební výměr byl řádně doručen zákonné zástupkyni (matce) žalobkyně, protože matka byla zákonným zástupcem žalobkyně do 25. 1. 2004. Rozhodnutí krajského úřadu, jakož i jim předcházející rozhodnutí magistrátu o zamítnutí odvolání a jemu předcházející platební výměr 2002 byly přitom vydány v rozporu s právními předpisy, čímž bylo zasaženo do ústavně zaručených práv žalobkyně. Proto se žalobkyně touto žalobou domáhá, aby soud v celém rozsahu zrušil výše uvedené Rozhodnutí krajského úřadu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí magistrátu o zamítnutí odvolání a jemu předcházející platební výměr 2002. 4. V případě konkrétních námitek brojila žalobkyně předně proti absenci řádného zastoupení žalobkyně v řízení o místním poplatku za rok 2002 a namítla střet zájmů mezi žalobkyní a její matkou. Podle žalobkyně se žalovaný řádně nevypořádal (případně nesprávně právně posoudil) s detailně odůvodněnou argumentaci žalobkyně ohledně včasnosti podání odvolání proti platebnímu výměru 2002. Namítla, že odvolání proti platebnímu výměru 2002 bylo řádně podáno v zákonné třicetidenní lhůtě ve smyslu § 109 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, která dosud ani nezačala běžet a nemohla tedy ani skončit, neboť matka žalobkyně ji v řízení řádně nezastupovala a mezi žalobkyní a jeho matkou existoval střet zájmů, pro který matka žalobkyni ani zastupovat nemohla, a proto měl být žalobkyni ustanoven zástupce dle tehdy účinného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Žalovaný se podle jejího názoru s podrobnou argumentací žalobkyně ohledně střetu zájmů mezi žalobkyní a její matkou prakticky nijak nevypořádal a své rozhodnutí založil prakticky pouze na tom, že až do 25. 1. 2004 byla matka formálně zákonnou zástupkyní žalobkyně. 5. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 1 As 116/2014 – 29 ze dne 12. 11. 2014 a úpravu § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Namítla, že správce daně byl v takovém případě povinen zákonného zástupce z řízení vyloučit, ustanovit nezletilé osobě jiného zástupce a doručovat jemu. Případně doručit znovu a řádně všechny písemnosti, které byly takto nezákonně doručeny zákonnému zástupci, pokud tuto skutečnost správce daně zjistí až dodatečně. Zároveň odkázala i na to, že skutkově i právní obdobnou situaci řešil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v rozsudku č. j. 52 Af 26/2017-139 ze dne 21. 3. 2018, a dále i na názor Ústavního soudu obsažený v nálezu sp. zn. II. ÚS 3814/17 ze dne 17. 4. 2019. 6. Poukázala na to, že z jí citované judikatury plyne, že není rozhodné, zda magistrát o střetu zájmů mezi žalobkyní a její matkou věděl či nikoli (byť o něm ze své úřední činnosti vědět musel). Rozhodné je to, že střet zájmů zcela evidentně existoval, což podle ní bylo zřejmé z listinných důkazů, které byly mezi stranami nesporné, a z vedení exekuce v rozporu se zájmy tehdy nezletilé žalobkyně. Žalovaný se podle ní nevypořádal ani s namítaným zásahem do jejích základních práv dle čl. 36 odst. 1 a dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V té souvislosti namítla i vady procesního postupu magistrátu a žalovaného a protiústavnost a nezákonnost samotného vyměření místního poplatku tehdy nezletilé žalobkyni a jeho rozpor s judikaturou Ústavního soudu. 7. Závěrem k tomu shrnula, že matka žalobkyni nikdy řádně nezastupovala a nikdy se o ní řádně nestarala, což ve výše zjevné z výše uvedeného spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. P 42/98. Proto je žalobkyně je přesvědčena, ji její matka nemohla v řízeních o místním poplatku zastupovat vůbec, bez ohledu na existenci střetu zájmů mezi žalobkyní a její matkou, čímž byla naplněna podmínka pro ustanovení zástupce pro daňové řízení podle tehdy účinného § 10 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. 8. Následně brojila obecně proti nezákonnosti a protiústavnosti vyměření místního poplatku nezletilé osobě. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 9. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s tím, že by platební výměr za rok 2002 nebyl ke dni podání žaloby řádně doručen žalobkyni, neboť byl prokazatelně doručen její matce, která ještě byla v té době jejím zákonným zástupcem, a to až do dne 25. 1. 2004. Z toho podle žalovaného plyne, že byl platební výměr doručen v souladu s platnou legislativou a správní orgán prvního stupně při doručování platebního výměru nepochybil. K žalobkyní citovaným rozsudkům uvedl, že tyto vznikly až po vydání platebního výměru pro rok 2002 a nemohou působit retroaktivně, a zdůraznil, že v souladu s tehdy platným zněním § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích, byla poplatníkem místního poplatku za komunální odpad fyzická osoba, která měla v obci trvalý pobyt bez ohledu na to, zda se jednalo o zletilou nebo nezletilou osobu. Napadené rozhodnutí je podle něj zákonné a přezkoumatelné. K odkazu žalobkyně na nález Ústavního soudu ve věci Pl. ÚS 9/15 uvedl, že tento nález byl zveřejněn ve Sbírce zákonů dne 19. 10. 2017, nicméně v případě žalobkyně bylo exekuční řízní ukončeno dne 12. 10.