6 Azs 17/2011 — Nejvyšší správní soud

33 Az 34/2020- 52 - text pokračování 11 33 Az 34/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobci: A) R. K. e. č. X pobytem X B) K. K. e. č. X pobytem X oba st. přísl. Ázerbájdžán žalobce B) zast. Mgr. Pavlína Zámečníková, advokátka sídlem AK Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 5. 2020, č.j. OAM-164/ZA-ZA12-ZA22-2020 a ze dne 21. 5. 2020, č.j. OAM-165/ZA12-ZA22-2020 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2020, č.j. OAM-164/ZA-ZA12-ZA22-2020 a ze dne 21. 5. 2020, č.j. OAM-165/ZA12-ZA22-2020 se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Pavlíně Zámečníkové, advokátce, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, se přiznává odměna za zastupování ve výši 6800 Kč, která jí bude vyplacena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku, a to z účtu Krajského soudu v Brně. IV. Ustanovenému tlumočníku Mgr. Faganu Hamidovi, bytem X, se přiznává odměna za tlumočnický úkon a náhrady ve výši 4108 Kč, která mu bude vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Brně. I. Vymezení věcí 1. Žalobami ze dne 17. 6. 2020 podanými ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) byla zahájena řízení o přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2020, č.j. OAM-164/ZA-ZA12-ZA22-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí I“) a ze dne 21. 5. 2020, č.j. OAM-165/ZA12-ZA22-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí II“). 2. Napadenými rozhodnutími I a II žalovaný rozhodl o žádostech žalobců A) a B) o udělení mezinárodní ochrany tak, že se jim mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. II. Napadená rozhodnutí 3. V napadeném rozhodnutí I vydaném ve věci žádosti žalobkyně A) žalovaný vycházel z údajů, které žalobkyně A) uvedla při poskytnutí údajů k žádosti ze dne 25. 2. 2020. Žalobkyně A) nemá žádné politické přesvědčení, je ázerbajdžánské národnosti a je muslimka. Pracovala jako zdravotní sestra. Má dvě zletilé děti, syn M. (X) je též žadatelem o mezinárodní ochranu v ČR a dcera V. (X) žije v Ázerbájdžánu. Posledním bydlištěm ve vlasti bylo město X. Žalobkyně vycestovala přes Gruzii a Českou republiku až do SRN, kde si podala žádost o azyl. 4. Důvodem k opuštění vlasti se stala událost, kdy se žalobkyně v nemocnici zúčastnila ošetření dítěte v doprovodu rodičů. Stalo se, že otec dítěte byl vykázán z nemocnice, přičemž následně se před nemocnicí zapálil a přes poskytnutí zdravotnické pomoci druhý den zemřel. Poté, co byla tato událost vyšetřena policií, byli žalobkyně a ještě jeden lékař obviněni z podílu na smrti tohoto muže. Lékař byl propuštěn a žalobkyně se rozhodla sama odejít. 5. Při pohovoru upřesnila, že muž, který spáchal sebevraždu, se účastnil ve válce o Náhorní Karabach a měl z toho psychické problémy. Příčinou upálení byla podle jejího názoru hádka v nemocnici. Žalobkyně však nebyla oficiálně z ničeho obviněna. Poté však nastaly potíže s příbuznými zemřelého, kteří jí počali vyhrožovat. Žalobkyně se obrátila na policii, kde jí sdělili, že s touto rodinou měli již hlášené problémy, a naznačili jí, že si má poradit sama. Poté se žalobkyně začala chystat k opuštění vlasti. SRN si jako cílovou zemi s manželem zvolili proto, že on tam kdysi vykonával vojenskou službu. Odtud byli transferováni do ČR v dublinském řízení. 6. Žalobce B) při poskytnutí údajů k žádosti uvedl shodné údaje o rodině, politickém přesvědčení i náboženského vyznání. Vykonával vojenskou službu na území NDR. Do ČR byl vrácen na základě dublinského řízení ze SRN. Z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany zcela odkázal na azylový příběh své manželky (žalobkyně A). Jiné důvody k vycestování neměl. Při pohovoru upřesnil, že rodina zemřelého muže má v jeho vlasti vliv. Domnívají se, že by je mohli všude v Ázerbájdžánu najít. Proto vycestovali do zahraničí. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí I dospěl k závěru, že žalobkyně A) nebyla v zemi původu pronásledována ve smyslu ustanovení § 12 písm. a), a b) zákona o azylu. Stejně tak vyhodnotil, že nejsou dány podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny nebo z humanitárních důvodů (§ 14 zákona o azylu). 8. Ve vztahu k možnosti udělení doplňkové ochrany vycházel žalovaný v obou případech z týchž podkladů, jako ve vztahu k posouzení podmínek pro udělení azylu. Podle žalovaného však žalobkyně neuvedla a žalovaný ani nenalezl žádné skutečnosti, na základě nichž by mohla žalobcům hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením či vykonáním trestu smrti. Navíc podle Informace OAMP – Ázerbájdžán ze dne 18. 6. 2019 není v této zemi trest smrti zaveden. 9. Žalobcům nehrozí ani nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu. K důvodům pro opuštění vlasti žalovaný shrnul azylový příběh žalobců a konstatoval, že v zemi původu žalobci nebyli trestně stíhání. Ve vlasti zůstala také její rodina, zejm. provdaná dcera se svou rodinou. Na policii se žalobkyně A) obrátila pouze jedenkrát, a když se nedočkala uspokojivého řešení, rozhodla se svou situaci řešit vycestováním. 10. Žalobcům v případě návratu nehrozí ani postih za jejich azylovou žádost v zahraničí. Z Informace MZV ze dne 23. 7. 2019 je zřejmé, že k neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu je přistupováno stejně jako k jiným osobám navrátivším se do vlasti. Navrátilci však mohou mít problémy se sháněním zaměstnání. Také ze zprávy o Mezinárodní organizace pro migraci - Údaje o zemi Ázerbájdžán 2018 vyplývá, že pokud žalobkyně bude dbát na řádnou registraci a vyřízení dokladů, neměla by se její situace výrazně lišit v přístupu ke zdravotní péči, pracovnímu trhu, bydlení, sociální péči od jiných občanů Ázerbájdžánu. V zemi též neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadatelce za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný zmínil též již ukončený konflikt o Náhorní Karabach v dubnu 2016 a přetrvávající napětí, kterými však nemohou být žalobci nijak zasaženi, neboť naposledy pobývali ve městě X ve vnitrozemí. 11. Ve vztahu k žalobci B) navíc uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí II, že žalobce podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany pouze sleduje legalizaci pobytu na území ČR. 12. Žalovaný neshledal podmínky ani pro udělení doplňkové ochrany ani podle ustanovení § 14b odst. 1 zákona o azylu (za účelem sloučení rodiny). Případné vycestování žalobců také není v rozporu s mezinárodními závazky ČR. III. Žaloby 13. Žalobci v obou žalobách shodně uvedli, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to v rozsahu neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. 14. Konkrétně zdůraznili, že původcem vážné újmy (§ 14a odst. 2 zákona o azylu) může být i soukromá osoba. K otázce možnosti využití vnitřní ochrany dále uvedli, že žalovaný nedostatečně zkoumal možnost přestěhovat se na jiné místo v zemi původu. Žalobkyně A) uvedla, že jeho hodnocení stran vnitřní ochrany je nepřezkoumatelné. Žalovaný si totiž neobstaral žádné informace týkající se možnosti využití vnitřní ochrany. 15. Žalobce B) uvedl, že jeho cílem nemohla být legalizace pobytu v ČR (byl navrácen do ČR v rámci dublinského řízení). Podle názoru žalobců oba uvedli skutečnosti, které z pohledu zákona o azylu za splnění dalších podmínek mohou být relevantní pro udělení doplňkové ochrany. 16. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby byla napadená rozhodnutí zrušena a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 17. Žalovaný ve svých vyjádřeních ze dne 22. 7. 2020 a 23. 7. 2020 v obou věcech uvedl, že popírá oprávněnost podané žaloby a nesouhlasí s ní, neboť žalovaný v případě žalobkyně A) ani žalobkyně B) neshledal, že by byly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany jak podle § 12, § 13, § 14, tak ani podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Odkázal na obě napadená rozhodnutí, obsah správního spisu, zejména na údaje k podané žádosti o mezinárodní ochranu, které žalobkyně správnímu orgánu poskytla dne 25. 2. 2020, na protokol o pohovoru, který byl se žalobkyní proveden rovněž dne 25. 2. 2020, a dále na informace týkající se politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánské republice. 18. Dále žalovaný poukázal na to, že důkazní břemeno je následně rozloženo mezi žadatele a správní orgán. Správní orgán je povinen k tvrzením uvedeným v řízení o mezinárodní ochraně zajistit maximální možné množství důkazů a obstarat dostatečně přesné, aktuální a důvěryhodné informace o zemi původu žadatele (srov. rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 – 32, či usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 - 38, a ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možný