4 Ads 67/2010 — Nejvyšší správní soud

41 A 50/2019- 119 - text  14 41 A 50/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: H. Š. bytem …………. zastoupena Mgr. Petrem Juráněm advokátem se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje se sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2019, č. j. JMK 70181/2019, sp. zn. S-JMK 59026/2019/OD/Ša, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2019, č. j. JMK 70181/2019, sp. zn. S-JMK 59026/2019/OD/Ša, a rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ODSČ-45753/17-MI/PR, č. j. ODSČ-45753/17-109, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 37.395 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Juráně, advokáta se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobkyně způsobila dopravní nehodu. Dvakrát zezadu narazila do auta před ní. Zranila jeho řidičku. A ujela. V přestupkovém řízení poté namítala, že nebyla v daný moment příčetná. Správní orgány však na základě psychiatrického znaleckého posudku dospěly k opačnému názoru. Právě otázka příčetnosti žalobkyně v době nehody je jedinou otázkou, na níž se krajský soud musel v této věci zaměřit. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. V neděli 5. 11. 2017 před jednou hodinou odpolední žalobkyně řídila své vozidlo na ulici Srbské v Brně. Jela směrem k ulici Boženy Němcové, kde bydlí. Při jízdě dvakrát po sobě zezadu narazila do vozidla, které jelo před ní. Z místa nehody odjela a nedaleko odtamtud před svým domem poté zaparkovala. Řidičce vozidla jedoucího před ní („poškozená“) ublížila na zdraví. Poškozená utrpěla otřes mozku a poranění krční páteře. Po nehodě ji hospitalizovali. Byla v pracovní neschopnosti do půlky ledna 2018. Léčila se až do března daného roku. 3. Žalobkyně v přestupkovém řízení uváděla, že si dopravní nehodu nepamatuje. V minulosti mívala zdravotní obtíže, kvůli kterým po vypjatých událostech nebo bez zjištěných příčin na 10 až 15 minut ztratila paměť. Vybavuje si jen, jak zatočila na ulici Srbskou. Pak byla doma s manželem. Podívala se z okna a viděla svůj poškozený vůz. Zavolala proto policii. Řekli jí, že způsobila nehodu. Tu si ovšem nepamatovala. Nezpochybňovala, že k nehodě došlo a vůz řídila. V důsledku své zdravotní indispozice však nejednala úmyslně. 4. Z lékařských zpráv doložených žalobkyní vyplývalo, že obdobné zdravotní potíže, jaké uváděla při předmětné dopravní nehodě, měla již v minulosti. Ve svém vyjádření k věci žalobkyně opakovala, že si na průběh nehody a následný časový úsek nevzpomíná. Domnívala se, že ji nelze uznat odpovědnou za spáchané přestupky z důvodu její nepříčetnosti. Po nehodě podstoupila několik vyšetření. Zpráva z neurologie ze dne 24. 1. 2018 („neurologická zpráva“) u žalobkyně diagnostikuje recidivující transitorní ischemickou ataku („TIA“). Ta měla za následek krátkodobou poruchu mozkových funkcí v důsledku nedostatečného přísunu kyslíku. Tato porucha se vždy samovolně upraví. Žalobkyně čas od času těmito stavy trpí, což dokládají další doložené lékařské zprávy. Jde však o stavy naprosto nepředvídatelné. Nevyskytují se příliš často. 5. Magistrát města Brna („magistrát“) námitky žalobkyně nevyslyšel. V červnu 2018 shledal, že porušila několik povinností podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Konkrétně povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích [§ 5 odst. 1 písm. b)], povinnost neprodleně zastavit vozidlo při účasti na dopravní nehodě [§ 47 odst. 2 písm. a)], povinnost účastníka dopravní nehody oznámit nehodu policii v případech stanovených zákonem a došlo-li ke zranění, pak poskytnout podle svých schopností první pomoc a ke zraněné osobě přivolat poskytovatele zdravotnické záchranné služby [§ 47 odst. 3 písm. b)], a povinnosti neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, a setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody, pokud při nehodě došlo ke zranění osoby [§ 47 odst. 4 písm. a), b), c)]. Tím podle magistrátu spáchala nedbalostně přestupek podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu a úmyslně přestupky předvídané § 125c odst. 1 písm. i) bod 1, § 125c odst. 1 písm. i) bod 2, § 125c odst. 1 písm. i) bod 4 téhož zákona. 6. Žalobkyně se ovšem úspěšně odvolala. V odvolání opakovala, že v době střetu a následně po něm byla nepříčetná kvůli TIA. Žalovaný k tomu uvedl, že ze spisu opravdu jednoznačně nevyplývalo, v jakém stavu se nacházela v době dopravní nehody a po ní. Žalobkyně přitom založila pochybnost o své příčetnosti doložením lékařských zpráv, ze kterých vyplývá, že v minulosti již prodělala TIA a v tomto stavu neovládala své jednání. Podle žalovaného proto nešlo jednoznačně určit, zda se žalobkyně dopustila jednání, které jí magistrát dává za vinu. Žalovaný proto zrušil první rozhodnutí magistrátu a uložil mu, aby v dalším řízení pokračoval ve zjišťování skutkového stavu. Jako vhodné se žalovanému jevilo zadat vypracování znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 7. Magistrát tento pokyn v dalším řízení následoval a nechal vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie dětí a dospělých („psychiatrický posudek“). Jeho součástí bylo i konzultační psychologické vyšetření. V psychiatrickém posudku se uvádí, že žalobkyni opakovaně vyšetřovali na neurologii pro ztráty paměti, které začaly v jejích 32 letech. Pojily se s větší emoční zátěží, např. po okradení. Měla i stavy před spaním, během kterých si nepamatovala, jak se jmenuje. Psychiatrický posudek uzavírá stav jako TIA, ač nebylo zjevné, že by došlo ke změně vědomí nebo zmatenému či neúčelnému chování. Žalobkyně měla při zpracovávání psychiatrického posudku připouštět, že se dopustila přestupku. Měla pak bolesti na hrudníku od bezpečnostního pásu. Ale pocit viny si nepřipouštěla. 8. Psychiatrický posudek dodává, že žalobkyně netrpí duševní poruchou v užším smyslu (psychózou). Jediným udávaným příznakem je ztráta paměti na dobu nehody. Podle psychiatrického posudku u žalobkyně přichází v úvahu kvantitativní porucha vědomí při mozkové ischemii, kterou však tělesné vyšetření nepotvrdilo. Lehčí formu by přerušil podnět vyvolávající bolest. Při těžší formě poruchy by žalobkyně vůbec nereagovala na okolí. Další možností byla disociativní amnézie, u níž dominuje ztráta paměti a neschopnost vybavit si vzpomínky na traumatické či stresující události. V daném případě se psychiatrický posudek přiklonil právě k diagnóze disociativní amnézie. Došel k závěru, že žalobkyně měla plně zachovalé rozpoznávací schopnosti. Ovládací schopnosti měla jen nepodstatně snížené. Následná ztráta paměti způsobená emočním šokem má obranný charakter. Nebyla však určující pro jednání žalobkyně při nehodě a ujetí od ní. 9. Žalobkyně vznesla námitky proti psychiatrickému posudku. Nezohledňoval podle ní fakt, že v době nehody měla TIA. Tuto diagnózu konstatovala neurologická zpráva. Psychiatrický posudek se k ní nijak nevyjadřuje. Stav TIA v době nehody vůbec neakceptuje. Současně jej ale nikterak nevyvrací. Žalobkyně při nehodě narazila do poškozené dvakrát. To odporuje závěrům psychiatrického posudku, že rozpoznávala nebezpečnost svého jednání pro společnost. Závěr, že by se žalobkyně se zachovanými ovládacími a rozpoznávacími schopnostmi po prudké srážce znovu rozjela a narazila do auta podruhé, je velmi nepravděpodobný. Naopak by to odpovídalo absenci těchto schopností. Žalobkyně dále namítala nesprávnost zvoleného znaleckého odvětví. Zkoumané zdravotní problémy spadají do odvětví neurologie. V souvislosti se zpracováním psychiatrického posudku také znalec vyšetřil žalobkyni ve velkém časovém odstupu od dopravní nehody. V té době již zhruba rok užívala medikaci na zvýšený krevní tlak (hypertenzi). Z neurologické zprávy vyplývá, že se TIA u žalobkyně objevuje právě při kolísavé hypertenzi. Závěrům psychiatrického posudku proto chyběla průkaznost. 10. Magistrát ovšem rozhodnutím ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ODSČ-45753/17-MI/PR, č. j. ODSČ-45753/17-109, opět shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků pro porušení stejných povinností jako ve svém prvotním rozhodnutí („rozhodnutí magistrátu“). Kromě přestupků uvedených v bodě 5 výše přidal ještě přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu [nesplnění nebo porušení povinnosti stanovené v hlavě II tohoto zákona jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j)]. Uložil ji za to pokutu ve výši 29.000 Kč. A zákaz řízení motorových vozidel na 14 měsíců. 11. Magistrát měl na základě psychiatrického posudku za prokázané, že ž