2 Afs 22/2016 — Nejvyšší správní soud

62 A 71/2021- 53 - text 10 pokračování 62 A 71/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: AGRO 2000 s.r.o. sídlem M. Horákové 390, Třebíč zastoupen JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v postupu k odstranění pochybností na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2017 do 31.12.2017 zahájeném výzvou k odstranění pochybností ze dne 28.6.2021, č.j. 107791/21/4227-21793-604128, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 22.7.2021 domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který má spočívat v postupu žalovaného, jenž výzvou ze dne 28.6.2021, č.j. 107791/21/4227-21793-604128, která byla žalobci doručena dne 8.7.2021, zahájil a provádí postup k odstranění pochybností na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2017 do 31.12.2017. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že žalovaný bez jakékoli opory ve spisovém materiálu nepřípustně a nezákonně při posouzení procesního úkonu žalobce (prostého a ničím neodůvodněného oznámení o nepodání dodatečného daňového přiznání) tomuto úkonu přikládá jiný než žalobcem sledovaný smysl, jeho obsah „domýšlí“ a činí z něj závěry, které z něj nevyplývají. 3. Žalovaný tak nezákonným způsobem (výzvou ze dne 28.6.2021, č.j. 107791/21/4227-21793-604128) zahájil u žalobce daňové řízení ohledně daňové povinnosti, která mu již byla pravomocně stanovena v návaznosti na řádné daňové přiznání podané dne 29.6.2018 a zaevidované pod č.j. 112050/18/4227-24791-607756. O jeho pravdivosti, správnosti, průkaznosti nebo úplnosti žalovaný v rámci vyměřovacího řízení žádné pochybnosti neměl. 4. Dne 7.5.2021 vydal žalovaný výzvu č.j. 78175/21/4227-21793-603568 k podání dodatečného daňového tvrzení, v jejímž rámci žalobce poučil tak, že nebude-li výzvě vyhověno ve stanovené lhůtě, může správce daně stanovit daň dle pomůcek ve smyslu § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Na uvedenou výzvu žalobce reagoval sdělením, že dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2017 nepodá. Přesto vydal správce daně výzvu k odstranění pochybností. Žalobce rovněž namítá, že legitimně očekával, že žalovaný (pakliže bude chtít prověřit správnost, průkaznost nebo pravdivost údajů tvrzených v žalobcově řádném daňovém přiznání) zahájí u žalobce daňovou kontrolu. 5. Podle žalobce nelze z jeho reakce na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání dovozovat, že jím dal najevo přesvědčení o tom, že poslední známá daň jím vyčíslená v řádném daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017 je ve správné výši. Žalobci není zřejmé, jak k uvedenému názoru žalovaný dospěl. Nic takového totiž žalobce neuváděl a nadto to podle žalobce není předmětem tohoto řízení. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14.10.2005, č.j. 7 Afs 71/2005-74, žalobce namítá, že pokud měl žalovaný za to, že podání obsahuje vady, měl jej vyzvat k jejich odstranění (§ 74 daňového řádu). 6. Žalobce má za to, že pokud dodatečné daňové přiznání nepodal, nebylo možné, aby vyvstaly jakékoli pochybnosti, které by bylo z pohledu žalovaného třeba postupem k odstranění pochybností odstranit. Pokud se výzva týká řádného daňového přiznání, které žalobce podal dne 29.6.2018, tak k tomuto daňovému přiznání již správce daně nemůže mít jakékoli pochybnosti, neboť daň již byla pravomocně vyměřena a správce daně žádné pochybnosti neměl; uvedené žalobce opírá rovněž o „metodickou pomůcku k postupu k odstranění pochybností“, vydanou Generálním finančním ředitelstvím dne 10.1.2015 pod č.j. 65447/14/7100-40124-011654. 7. Žalobce dále namítá, že daňové řízení bylo zahájeno po uplynutí lhůty ke stanovení daně. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.6.2020, č.j. 2 Afs 388/2019, žalobce uvádí, že výzva k podání dodatečného daňového přiznání nemohla mít na běh prekluzivní lhůty žádný vliv a nemohla ji prodloužit. Žalobce má rovněž za to, že důvody, pro které správce daně vydal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, mu byly známy minimálně 1,5 roku před uplynutím lhůty pro stanovení daně (na základě výsledků daňové kontroly daně z příjmů za zdaňovací období roku 2013 a 2014, která skončila dne 12.1.2019). 8. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud rozhodl tak, že zásah žalovaného spočívající v postupu k odstranění pochybností na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2017 do 31.12.2017 zahájeném výzvou k odstranění pochybností ze dne 28.6.2021, č.j. 107791/21/4227-21793-604128, je nezákonný a že se žalovanému zakazuje, aby v tomto postupu k odstranění pochybností pokračoval. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 9. Žalovaný má za to, že postupoval v souladu se zákonem a s judikaturou Nejvyššího správního soudu s tím, že k prekluzi jeho práva daň stanovit nedošlo. 10. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, včetně jednání. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci 11. Zdejší soud nejprve posuzoval, zda je žaloba přípustná, zda byla splněna podmínka aktivní a pasivní legitimace a zda byla dodržena lhůta pro podání žaloby. 12. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 13. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. 14. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 15. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Přímé zkrácení na svých právech postupem žalovaného, spočívajícím v zahájení a vedení postupu k odstranění pochybností, je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provádí. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. 16. Smyslem zásahové žaloby není poskytovat ochranu proti procesním postupům (úkonům) správních orgánů, které vyústí ve vydání rozhodnutí, proti němuž lze podat žalobu podle § 65 a násl. s.ř.s., v jejímž rámci lze nezákonnost jednotlivých procesních úkonů a postupů namítat, nýbrž proti excesivním postupům, nebo jejich některým aspektům, jejichž negativní důsledky v právní sféře jejich adresátů by již nebylo možno zhojit v řízení o žalobě dle § 65 a násl. s.ř.s., kupř. i z toho důvodu, že by nezákonně vedený postup k odstranění pochybností ve smyslu § 89 odst. 1 daňového řádu v doměření daně nevyústil (mutatis mutandis usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2016, č.j. 1 Afs 183/2014-55, č. 3566/2017 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.8.2020, č.j. 10 Afs 447/2019-49). 17. Pokud jde v případě zápůrčí žaloby na ochranu před trvajícím zásahem o povinnost nejprve vyčerpat jiné právní prostředky ochrany nebo nápravy před správním orgánem ve smyslu § 85 s.ř.s., tak takovým prostředkem není stížnost ani žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 daňového řádu. Podání stížnosti není, ve srovnání s podáním zásahové žaloby ve lhůtě dle § 84 s.ř.s., časově omezeno, nejedná se ani o typicky procesní prostředek ochrany, nýbrž o obecný prostředek ochrany osob zúčastněných na správě daní, nikoli pouze daňového subjektu, který je posléze potenciálním účastníkem soudního řízení správního. Využití institutu stížnosti a prošetření způsobu vyřízení stížnosti tak nemá vliv na běh subjektivní lhůty pro podání zásahové žaloby (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5.12.2017, č.j. 1 Afs 58/2017-42, č. 3686/2018 Sb. NSS). 18. Ani další prostředky ochrany práv ve smyslu daňového řádu nelze považovat za právní prostře