7 As 97/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 64/2021- 30 - text  7 22 A 64/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobce: D. O. bytem X zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem sídlem Palackého 151/10, Prostějov proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2021, č. j. KUOK 82188/2021, sp. zn. KÚOK/73583/2021/OMPSČ-P7430, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Komise pro projednávání přestupků města Prostějova (dále jen „přestupková komise“) rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021, č. j. PVMU 65447/2021 16a, uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 29. 12. 2020 v 11:30 h v supermarketu Albert na Plumlovské ulici v Prostějově neuposlechl opakované výzvy strážníka městské policie, aby předložil doklad totožnosti, čímž úmyslně porušil výzvu úřední osoby při výkonu její pravomoci. Za spáchání přestupku uložila přestupková komise žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný k odvolání žalobce napadeným rozhodnutím změnil výrok rozhodnutí prvního stupně tak, že v jeho návětí nahradil text „Magistrát města Prostějova, odbor občanských záležitostí – přestupkové oddělení“ textem „Statutární město Prostějov, Komise pro projednávání přestupků“, výrok drobně formulačně upravil, a ve zbytku odvolání zamítl a rozhodnutí prvního stupně potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Uvádí, že v odvolání namítal věcnou nepříslušnost správního orgánu I. stupně, neboť rozhodnutí bylo vydáno přestupkovým oddělením Magistrátu města Prostějova, přičemž z protokolu o ústním jednání je zřejmé, že přestupek projednávala přestupková komise. Žalovaný věc vyřešil změnou výroku rozhodnutí. Takový postup je však dle žalobce nesprávný, neboť změnou rozhodnutí nelze napravit faktickou věcnou nepříslušnost správního orgánu, která má za následek nicotnost rozhodnutí. Tím spíše, pokud tímto postupem žalovaný připravil žalobce o druhou instanci. Žalovaný se tak mimo nezákonnosti dopustil také porušení zásady, že z bezpráví právo nevzniká, a žalobcova legitimního očekávání, že o přestupku bude rozhodovat správní orgán, který jej projednával. 3. Prvostupňový správní orgán dle žalobce pochybil také tím, že v odůvodnění rozhodnutí neuvedl právní normu, ze které dovodil oprávnění strážníků městské policie vyzvat žalobce ke splnění některé z povinností. Touto normou je § 7 odst. 4 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), podle něhož strážník je při provádění zákroku povinen, pokud to povaha a okolnosti zákroku dovolují, použít odpovídající výzvy. Pokud to povaha zákroku dovoluje, použije strážník před výzvou slov „Jménem zákona!“. Základní podmínkou jakékoli zákonné výzvy, kterou je strážník obecní policie oprávněn učinit, je užití slov „Jménem zákona!“. Jelikož v nynějším případě strážník tato slova neužil, nejednalo se o zákonnou výzvu ve smyslu § 7 odst. 4 zákona o obecní policii a § 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích. 4. Vedle toho byla výzva strážníka dle žalobce nejednoznačná. Strážník městské policie má sice oprávnění vyzvat žalobce k prokázání totožnosti, ale nemá oprávnění požadovat předložení občanského průkazu. Strážník není oprávněn určit, jakým konkrétním způsobem má osoba splnit svou povinnost prokázat totožnost. Není tak důvodu se domnívat, jak oba správní orgány činí, že nadiktování osobních údajů, které by strážník ověřil skrz centrálu, není přípustný způsob prokázání totožnosti. K tomu žalobce ani nebyl tázán. Žalobce navíc občanský průkaz strážníkům předložil. Je sice pravdou, že jim občanský průkaz nepředal do rukou, ale takovou povinnost ze zákona nemá. Ze strany strážníků navíc nezazněl důvod jejich požadavku na prokázání totožnosti a následek neuposlechnutí takové „výzvy“. 5. Žalobce dále namítá nedostatek subjektivní stránky přestupku ve formě úmyslu. Žalobce měl za to, že svou povinnost splnil předložením občanského průkazu (byť ne předáním do rukou strážníkům) a případně svou navazující ochotou sdělit zasahujícím strážníkům své osobní údaje. Žalobci proto není možné přičítat úmysl ve vztahu k neuposlechnutí pochybné výzvy. 6. Správní orgány dále pochybily tím, že ani přes námitku žalobce, že strážníci městské nebyli řádně ustrojeni a nebylo možné určit, zda s žalobcem vedou soukromý rozhovor, nevedly dokazování k objasnění, zda strážníci prokázali svou příslušnost k orgánu obce, a tedy zda jednali jako úřední osoby. Žalobce proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že řízení provedl a o přestupku rozhodl věcně, místně i funkčně příslušný správní orgán, a to přestupková komise. Vadu prvostupňového rozhodnutí spočívající v nesprávném označení správního orgánu žalovaný v napadeném rozhodnutí napravil. Namítaná vada se také týká nikoli věcné, nýbrž funkční nepříslušnosti, která není způsobilá zapříčinit nicotnost rozhodnutí. Ve vztahu k ostatním námitkám žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 9. Žaloba není důvodná. 10. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno věcně nepříslušným správním orgánem. V prvé řadě je třeba posoudit, který správní orgán rozhodnutí vydal. 11. Jak uvádí i žalobce, není pochyb o tom, že řízení (včetně ústního jednání) bylo s žalobcem vedeno přestupkovou komisí, nikoliv Magistrátem města Prostějova. V návětí rozhodnutí prvního stupně je pak skutečně správní orgán označen jako „Magistrát města Prostějova, odbor občanských záležitostí – přestupkové oddělení“. S žalovaným se však lze ztotožnit v závěru, že toto označení má povahu zřejmé nesprávnosti ve smyslu § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Z obsahu rozhodnutí totiž jednoznačně plyne, že správním orgánem, který ve věci rozhodl, byla přestupková komise. 12. Přestupková komise je označena v hlavičce rozhodnutí, v odůvodnění rozhodnutí na str. 2 je uvedeno, že komise vedla jednání (odst. 7) a poté hodnotila důkazy (odst. 8) a povahu výzvy k prokázání totožnosti (tj. věc i právně hodnotila). Rozhodnutí je označeno úředním razítkem přestupkové komise a podepsáno předsedkyní přestupkové komise. Ve správním spise je založen protokol o hlasování s označením členů přestupkové komise. Není tedy sebemenší pochybnosti o tom, že Magistrát města Prostějova ve věci nerozhodl. Jeho uvedení v návětí rozhodnutí tedy bylo nesprávností, kterou žalovaný mohl napravit v odvolacím řízení (přičemž pokud by odvolání podáno nebylo, lze takovou nesprávnost zhojit vydáním opravného rozhodnutí dle § 70 správního řádu). 13. Pouze na okraj lze dodat, že nepřípadné jsou úvahy žalobce o nicotnosti rozhodnutí z důvodu věcné nepříslušnosti. Otázka, který orgán obce má být příslušný k projednání přestupku, představuje určení tzv. funkční příslušnosti, nikoliv věcné příslušnosti. Zákon totiž určuje, který orgán má uvnitř věcně příslušného správního orgánu (obce) rozhodovat. Přitom platí, že pokud by ve věci rozhodoval funkčně nepříslušný správní orgán, jedná se o vadu, která má zpravidla za následek toliko nezákonnost rozhodnutí, nikoliv jeho nicotnost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 4 Ads 153/2011 – 75, ze dne 18. 8. 2017, č. j. 5 As 204/2016 – 27, nebo ze dne 20. 9. 2017, č. j. 6 As 32/2017 – 38). Jak však bylo uvedeno výše, v nynějším případě rozhodovala věcně i funkčně příslušná přestupková komise. 14. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Základními podmínkami naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku je skutečnost, že ze strany úřední osoby byla učiněna výzva, tato výzva byla učiněna při výkonu její pravomoci, a obviněný výzvu neuposlechl. 15. Žalobce předně namítá, že v odůvodnění rozhodnutí přestupková komise neuvedla právní normu, která umožňuje strážníkům obecní policie vyzvat osobu ke splnění povinnosti. Tím mělo dojít k porušení § 68 odst. 3 správního řádu, podle něhož v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výr