9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

29 Af 109/2019- 152 - text  14 29 Af 109/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. V. Č. bytem X proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2019, č. j. 43083/19/5300-22441-701848 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se dne 1. 4. 2011 registroval k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“). Dne 22. 7. 2015 doručil Finančnímu úřadu pro Kraj Vysočina (dále též „správce daně“) žádost o zrušení registrace k DPH, daně z příjmů fyzických osob a daně silniční. Jako důvod uvedl „skončení podnikání“ a svůj obrat za předchozích 12 měsíců ve výši 100 000 Kč, resp. 0 Kč za poslední 3 měsíce. Dne 29. 7. 2015 vydal správce daně pod č. j. 1305670/15/2914-00510-711444 rozhodnutí, jímž zrušil registraci žalobce coby plátce DPH (pozn. soudu: rozhodnutí je opatřeno datem jeho podpisu oprávněnou osobou dne 28. 7. 2015, jak však plyne ze správního spisu, ve smyslu § 101 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, bylo vydáno dne 29. 7. 2015). Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 5. 8. 2015 a následujícím dnem žalobce přestal být plátcem DPH. 2. Dne 20. 12. 2015 podal žalobce přiznání k DPH za třetí čtvrtletí roku 2015. Dne 4. 2. 2016 doručil správce daně žalobci výzvu k odstranění pochybností ohledně korekce odpočtů daně podle § 79a a § 78d odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „zákon o DPH“). Správce daně totiž zjistil, že žalobce vykázal v rámci režimu přenesené daňové povinnosti v podaných daňových přiznáních za zdaňovací období 2., 3. a 4. čtvrtletí 2012 přijatá zdanitelná plnění v celkové hodnotě základu daně 9 759 735 Kč. Jednalo se o stavební úpravy Lhotského rybníka, který je součástí evidovaného hmotného majetku žalobce. Správce daně tak měl za to, že žalobce měl při zrušení registrace k DPH snížit uplatněný nárok na odpočet daně z tohoto majetku. 3. Žalobce obratem dne 5. 2. 2016 doručil správci daně přihlášku k registraci k DPH s datem rozhodného dne pro povinnost zákonné registrace 5. 8. 2015, přičemž jako důvod registrace uvedl „§ 6e“ a jako důvod zrušení předchozí registrace k DPH „omyl“. Správce daně doručil žalobci dne 24. 2. 2016 výzvu k odstranění pochybností s tím, aby žalobce prokázal, že ke dni 5. 8. 2015 byl osobou povinnou k dani a dále že je zde dán důvod registrace ve smyslu § 6e zákona o DPH, tj. že žalobce je dědicem, který nabyl majetek po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností. Podáním doručeným správci daně dne 24. 2. 2016 vzal žalobce přihlášku k registraci k DPH zpět z důvodu „chybně uvedeného paragrafu“ a správce daně rozhodnutím ze dne 25. 2. 2016 registrační řízení zastavil. 4. Žalobce současně dne 24. 2. 2016 doručil správci daně další přihlášku k registraci k DPH podle § 6f odst. 1 zákona o DPH. Jako důvod dobrovolné registrace k DPH uvedl „zachování kontinuity plátce DPH a pokračování v podnikání zemědělského podnikatele a zachování hmotného majetku, který vznikl přenesením daňové povinnosti při opravě rybníku v roce 2012“. Jako důvod předchozího zrušení registrace k DPH žalobce uvedl „omyl z důvodu obavy před neustálými změnami a zvyšování náročnosti na agendu a elektronickou evidenci DPH“. Správce daně rozhodnutím ze dne 8. 3. 2016 zaregistroval žalobce jako plátce DPH; rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2016 a dnem následujícím se žalobce opět stal plátcem DPH. 5. Dne 12. 4. 2016 doručil správce daně žalobci výsledky postupu k odstranění pochybností. Dle správce daně žalobce v rámci režimu přenesené daňové povinnosti – odběratel vykázal v podaných daňových přiznáních za zdaňovací období 2., 3. a 4. čtvrtletí roku 2012 přijatá zdanitelná plnění v celkové hodnotě základu daně 9 759 735 Kč, z nichž uplatnil nárok na odpočet v celkové výši 1 951 947 Kč. Jednalo se o technické zhodnocení Lhotského rybníka ve vlastnictví žalobce, které při zrušení registrace k DPH podléhá povinnosti snížení odpočtu daně podle § 79a zákona o DPH. Žalobci tak vznikla povinnost vrácení částky DPH ve výši 1 561 558 Kč. Dne 5. 6. 2016 pak správce daně z těchto důvodů zahájil u žalobce daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2015. 6. Dne 10. 8. 2016 doručil žalobce správci daně dopis, v němž požádal o zneplatnění rozhodnutí o zrušení registrace plátce daně ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1305670/15/2914-00510-711444. O zrušení registrace totiž požádal omylem, jelikož dne 1. 7. 2015 uzavřel smlouvu o společném užívání a ekonomickém hospodaření s majetkem, který je v jeho podnikání. Obrat společnosti, s níž žalobce uzavřel tuto smlouvu, překročil za období od 1. 11. 2014 do 31. 7. 2015 částku 1 000 000 Kč. Z tohoto důvodu byl žalobce po celou dobu plátcem DPH a do současné doby rovněž podával daňová přiznání. K žádosti o zrušení registrace tedy došlo omylem pramenícím „zřejmě ze snížené koncentrace a paměti pro prodělané klíšťové encefalitidě“. Žalobce k žádosti připojil smlouvu o společném užívání majetku ze dne 1. 7. 2015 uzavřenou mezi ním a korporací Leryz s. r. o. 7. Správce daně podání žalobce postoupil žalovanému jako podnět k přezkumnému řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 2. 2017, č. j. 8819/17/5300-22441-701848, nařídil přezkoumání rozhodnutí správce daně ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1305670/15/2914-00510-711444, neboť toto rozhodnutí by mohlo být v rozporu s právními předpisy. Smlouvu ze dne 1. 7. 2015 žalovaný posoudil jako smlouvu o společnosti ve smyslu § 2716 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zrušení registrace žalobce k DPH by tak bylo možné pouze v případě, pokud by žalobci zaniklo členství ve společnosti (§ 106c odst. 1 zákona o DPH). Současně žalovaný vyslovil domněnku, že se může jednat o předstíraný úkon žalobce, a uložil proto správci daně, aby v přezkumném řízení ověřil, zda společnost od svého vzniku skutečně reálně vykonávala ekonomickou činnost a plnila povinnosti vyplývající ze zákona o DPH. Správce daně následně provedl přezkumné řízení a rozhodnutím ze dne 14. 2. 2018, č. j. 223263/18/2914/00065-711795, přezkumné řízení zastavil. Podle správce daně nebylo prokázáno, že společnost od svého vzniku reálně vykonávala ekonomickou činnost a kdo je určeným společníkem pro účely DPH a že plní povinnosti vyplývající ze zákona. Smlouvu o společném užívání majetku ze dne 1. 7. 2015 pak správce daně vyhodnotil jako předstíraný (simulovaný) úkon. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 10. 2019, č. j. 43083/19/5300-22441-701848, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správce daně. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 8. Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou žalobu. Namítl, že žádost o zrušení registrace k DPH ze dne 22. 7. 2015 podal nedopatřením. Jelikož byl ke dni podání této žádosti společníkem společnosti, ke zrušení jeho registrace k DPH nikdy nemělo dojít. Žalobce po celou dobu také podával daňová přiznání k DPH. Dle smlouvy o společnosti byly pozemky v katastrálních územích Podchýšská Lhota, Rohozov a Laziště převáděny do režimu společného užívání; žalovaný však zaměňuje užívání pozemků za jejich cílené hospodaření za účelem zisku. Hlavním cílem společníků byla vzájemná spolupráce, neboť žalobce měl ve svém majetku pozemky a rybníky a druhý společník – korporace Leryz s. r. o. – měla technické prostředky k rybářskému hospodaření (auto, přívěs, bedny na přepravu živých ryb, sítě, kádě, aerátory, kesery a jiné rybářské náčiní). 9. Správce daně i žalovaný provedli chybnou intepretaci § 2716 občanského zákoníku a § 100 zákona o DPH. Žalobce splnil předmět smlouvy o společnosti v odst. 3 smlouvy stejně jako další podmínky v odst. 4 smlouvy. Uvedená ustanovení byla naplněna i před písemným vyhotovením smlouvy dne 1. 7. 2015. Společník Leryz s. r. o. využíval pozemky žalobce v k. ú. Podchýšská Lhota a Rohozov – rybník Lhotský již před 28. 7. 2015 především za účelem uskladnění ryb (už v roce 2013). Avšak teprve po vypuštění rybníka, výlovu ryb a jejich vytřídění v dubnu 2016 bylo možno provést vyhodnocení společného užívání tohoto rybníka. Ekonomické využití rybníka tak bylo možno zjistit až v roce 2016 a nikoliv v roce 2015, jak mylně uvádí správce daně. 10. Skutečnost, že žalobce byl v době podání žádosti o zrušení registrace k DPH společníkem společnosti, byla osvědčena vícero důkazy, které správce daně a žalovaný nevzali v potaz nebo na jejich základě dospěli k nesprávným závěrům. Jedná se zejména o dodací lístky vystavené korporací ORLÍK NAD VLTAVOU s. r. o. ze dne 21. 4. 2015 a 23. 4. 2015, zkušební protokol ze dne 16. 5. 2015, faktury, fotografie a další dokumenty prokazující přepravu a umístění ryb společníkem Leryz s. r. o. do rybníků žalobce nebo skutečnost, že společník Lery