2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

29 Af 44/2020- 69 - text  23 29 Af 44/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobkyně: Na Pořadí 314 s.r.o., IČO 27735257 sídlem Oponešice 47, 675 32 Oponešice zastoupená advokátem JUDr. Ivo Panákem sídlem Kounicova 39, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2020, č. j. 18218/20/5300-21444-712211, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) ve věci zahájil u žalobkyně dne 26. 9. 2016 daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla mj. DPH za zdaňovací období září až prosinec 2013, leden až prosinec 2014, leden až prosinec 2015 a leden a únor 2016 v neomezeném rozsahu. Následně správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala mj. u přijatých zdanitelných plnění od společnosti LES - KOMPLEX, s.r.o. v likvidaci (dále jen „Les - Komplex“), společnosti PROJEKT MISSION s.r.o. (dále jen „Projekt Mission), J. Ž., R. J., společnosti Crazy Wheels s.r.o. (dále jen „Crazy Wheels“), společnosti Green Chance s.r.o. (dále jen „Green Chance“), společnosti Shaking Group s.r.o. (dále jen „Shaking Group“) a společnosti LESY CHALUPA s.r.o. (dále jen „Lesy Chalupa“) splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty ve smyslu § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Dle správce daně žalobkyně neprokázala, že od uvedených subjektů přijala zdanitelná plnění tak, jak bylo deklarováno v daňových dokladech. S ohledem na toto neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně správce daně neuznal nárok na odpočet DPH od uvedených subjektů. 2. Správce daně tak na základě výše uvedeného vydal ve dnech 7. 12. 2018 a 18. 4. 2019 dodatečné platební výměry, jimiž žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty a zároveň stanovil zákonnou povinnost uhradit penále, a to za shora specifikovaná zdaňovací období měsíců září 2013 až únor 2016. 3. Ve věci podala žalobkyně odvolání, která žalovaný zamítl a zároveň potvrdil předmětné dodatečné platební výměry, a to rozhodnutím ze dne 18. 5. 2020, č. j. 18218/20/5300-21444-712211, které nyní žalobkyně napadá žalobou. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. V žalobě žalobkyně navrhla, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak předmětné dodatečné platební výměry. Tato rozhodnutí považuje za protiprávní a nezákonná (a také rozporná s judikaturou Soudního dvora EU a unijním právem), popř. nepřezkoumatelná, přičemž vadami bylo poznamenáno i jim předcházející řízení. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je přitom dána u takových rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se správce daně řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení. 5. V konkrétní rovině žalobkyně namítá, že byla zkrácena na svých právech i tím, že daňové orgány mj. nevyhověly jejímu návrhu na provedení svědecké výpovědi R. J. Žalovaný totiž shledal, že provedení svědecké výpovědi R. J. by k věci nic relevantního, resp. nového nepřineslo, a proto předmětný návrh žalobkyně na doplnění dokazování vyhodnotil jako nedůvodný. Takový závěr je ovšem v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, dle níž lze hodnotit důkazy až poté, co byly provedeny. Odkazy žalovaného na zásadu volného hodnocení důkazů v té části rozhodnutí, v níž zdůvodňoval, proč neprovedl výslechy všech stěžovatelkou navržených svědků, stejně jako úvahy správce daně o ekonomické závislosti navržených svědků na žalobkyni a jejich nedůvěryhodnosti, lze proto považovat nesprávné. 6. Žalobkyně také opakovaně navrhovala správci daně zpracování znaleckého posudku z oboru dřevozpracování, kterým chtěla prokázat, že výrobní materiál na vstupu a výstupu vzájemně odpovídá (samozřejmě při odpočtu průřezu apod.), na toto správce daně nereagoval. Bohužel byla žalobkyně zajišťovacími a exekučními příkazy připravena o všechny disponibilní částky, proto nemohla nechat znalecký posudek zpracovat sama. 7. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) se správou daní rozumí postup, jehož cílem a výsledkem má být správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Z tohoto ustanovení vyplývá správci daně nejen povinnost stanovit daň, ale stanovit daň ve správné výši. Z judikatury Ústavního soudu pak plyne, že při vybírání daní nelze vycházet pouze z fiskálního zájmu státu, ale cílem musí být vybrání daně ve výši správně stanovené. Při realizaci tohoto práva státu je nutno respektovat práva a právem chráněné zájmy daňového subjektu, včetně požadavku na objektivně provedené dokazování vedoucího k řádně zjištěnému skutkovému stavu. 8. Správce daně dle žalobkyně dále neprovedl veškeré důkazy; důkazy poskytnuté dožádanými správci daně jednak poskytl žalobkyni v nezákonně omezené míře, jednak jeden totožný případ dodání (tedy skutkovou otázku) dva správci daně posoudili pokaždé jinak, a pokaždé tak, jak je to pro ně výhodnější. To je v rozporu se zákazem libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení, plynoucím z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Správce daně tak měl z vlastní činnosti poznatky o tom, že stejné dodávky, jejichž uskutečnění zpochybňoval, považoval jiný správce daně (příslušný pro jednotlivé dodavatele) za řádně uskutečněné ve věci vyměření DPH subjektu, který měl žalobkyni ony dodávky dřeva dodat (viz dožádání ve věci Projekt Mission, Shaking Group, Green Chance a Crazy Wheels). Přesto správce daně v tomto směru postupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119, publikovaným pod č. 1572/2008 Sb. NSS (všechna zde uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Výsledky takto úzce skutkově souvisejícího řízení ve věci daňové povinnosti nemůže příslušný správce daně ignorovat, jsou-li mu jejich souvislosti známy z jeho vlastní činnosti (dožádání). 9. Žalobkyně má také za to, že jí nebylo umožněno do daných podkladů správce daně vyplývajících z jednotlivých dožádání nahlédnout v rozsahu, v jakém to plyne z § 23 odst. 2 věty druhé daňového řádu. 10. Dle žalobkyně daňové orgány porušily rovněž zásadu volného hodnocení důkazů. Ta neumožňuje, aby závěry správce daně byly výsledkem libovůle, naopak je třeba, aby takové závěry vyplynuly z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vyjádřena. 11. Pokud jde o dodávky od jednotlivých dodavatelů, v souvislosti s nimiž žalobkyni daňové orgány neuznaly odpočet DPH, uvádí žalobkyně detailně jednotlivé okolnosti a námitky, které mají svědčit o nesprávnosti napadeného rozhodnutí a jemu předcházejících dodatečných platebních výměrů. 12. Předně se žalobkyně domnívá, že správce daně nevznesl dostatečně relevantní pochybnosti, na jejichž základě by bylo možné uvažovat o tom, že žalobkynino účetnictví, resp. předložené účetní doklady, je nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Indicie, které žalovaný označil v případě některých dodavatelů za varovné, nedosahovaly potřebné intenzity a významu, a to zejména v kontextu bezproblémové spolupráce s danými dodavateli. Samo o sobě nelze nic vyvozovat např. ani z toho, pokud některý dodavatel nezveřejňuje účetní závěrky ve sbírce listin v obchodním rejstříku či neuzavírá písemné smlouvy. Obdobné se týká plateb v hotovosti, přičemž v případě některých dodavatelů správce daně vnímá platby v hotovosti jako „negativum“, pokud však v jiných případech probíhaly platby na účet, nijak to nezohledňuje. V této souvislosti daňové orgány nebraly ohled na běžnou obchodní praxi týkající se dodávek dřeva v posuzovaném období, kam patřila např. právě úhrada v hotovosti a další skutečnosti, které správce daně žalobkyni klade k tíži. 13. Provedené svědecké výpovědi daňové orgány nehodnotily objektivně, což se týká např. výpovědi pana R. B., který měl dle svědka pana Z. D. (nákupčího žalobkyně) výlučně vůči žalobkyni jednat za společnost Les - Komplex. Žalobkyně tak např. nemohla vědět, že společnost Les - Komplex v rozhodném období nevykazovala žádné příjmy; naopak daná skutečnost mohla svědčit o nevěrohodnosti výpovědi pana R. B., který mohl být na věci zainteresován z důvodů své trestní odpovědnosti. 14. Podobně, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, nelze po daňovém subjektu, který uplatňuje nárok na odpočet DPH, požadovat ověřování např. toho, zda vystavitel příslušné faktury je v postavení osoby povinné k dani, má k dispozici dotčené zboží a je s to jej dodat apod. Právě pochybnostm