1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

29 Af 75/2019- 61 - text  20 29 Af 75/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: cyrilek.net z.s., IČO: 26671875 sídlem Spáčilova 3194/38, 767 01 Kroměříž zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 6. 2019, č. j. 25323/19/5200-11433-706599, a ze dne 3. 12. 2020, č. j. 45022/20/5300-22443-712892, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2019, č. j. 25323/19/5200-11433-706599, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2020, č. j. 45022/20/5300-22443-712892, se zamítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) vydal vůči žalobci následující rozhodnutí: - platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 ze dne 4. 12. 2017, č. j. 2047207/17/3304-50522-706921, kterým žalobci dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a dle § 147 a § 139 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) z moci úřední vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 569 050 Kč, - platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ze dne 4. 12. 2017, č. j. 2047263/17/3304-50522-706921, kterým žalobci dle ZDP a dle § 147 a § 139 odst. 1 daňového řádu z moci úřední vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 612 370 Kč, - platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ze dne 4. 12. 2017, č. j. 2047340/17/3304-50522-706921, kterým žalobci dle ZDP a dle § 147 a § 139 odst. 1 daňového řádu z moci úřední vyměřil daň z příjmů právnických osob ve výši 791 540 Kč. 2. Proti shora uvedeným platebním výměrům podal žalobce odvolání. O těchto odvoláních rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2019, č. j. 25323/19/5200-11433-706599 (dále také jen „rozhodnutí o dani z příjmů“), tak, že odvolání zamítl a napadené platební výměry potvrdil. Toto rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, která byla u zdejšího soudu původně vedena samostatně pod sp. zn. 29 Af 75/2019. 3. Správce daně vydal rozhodnutí ze dne 7. 6. 2016, č. j. 1322010/16/3304-00510-706693, kterým ve věci registrace k dani z přidané hodnoty rozhodl tak, že rozhodl o registraci žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty. 4. Proti předmětnému rozhodnutí správce daně ze dne 7. 6. 2016 podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 12. 2020, č. j. 45022/20/5300-22443-712892 (dále jen „rozhodnutí o registraci“), tak, že odvolání zamítl a dané rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, která byla u zdejšího soudu původně vedena samostatně pod sp. zn. 29 Af 11/2011. 5. Jelikož soud dospěl k závěru, že předmětné žaloby spolu věcně a právně souvisejí, rozhodl usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 29 Af 75/2019-51, tak, že dané samostatné žaloby spojil ke společnému projednání, přičemž takto spojená věc je vedena pod spisovou značkou 29 Af 75/2019, pod níž byla vedena ta z věcí, v níž žaloba soudu napadla nejdříve. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách 6. Ve včas podaných žalobách žalobce navrhl soudu, aby obě rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. II. a) Žaloba ve věci rozhodnutí o dani z příjmů 7. V případě rozhodnutí o dani z příjmů žalobce po skutkové stránce vymezil, že podal daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012, 2013 a 2014. Ve všech obdobích vykázal žalobce příjmy ve smyslu § 19 ZDP na řádku 110 jako příjmy osvobozené od daně, pročež se základ daně i samotná daň rovnaly nule. Poté správce daně zahájil dne 5. 10. 2015 daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla otázka, zda žalobcovy příjmy deklarované jako členské příspěvky, jsou skutečně příjmy osvobozenými od daně z příjmů právnických osob dle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP, nebo se v tomto případě jedná o příjmy za služby plynoucí z poskytování internetového připojení, tedy o příjmy z podnikání, které jsou dle § 18 odst. 1 ZDP předmětem daně z příjmů právnických osob. Po vyhodnocení důkazů dospěl správce daně k závěru, že veškeré přijaté členské příspěvky jsou zdanitelnými příjmy a nejedná se o příjmy osvobozené od daně z příjmů právnických osob. Na základě provedené daňové kontroly vydal správce daně dne 4. 12. 2017 shora specifikované platební výměry. Dle názoru žalovaného přitom žalobce vyvíjí ekonomickou činnost, když poskytuje svým členům službu přístupu k internetu za úplatu ve formě členského příspěvku. Na podporu svých tvrzení žalovaný odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. 29 Af 18/2017-43 (všechna níže uvedená rozhodnutí správních soudů dostupná na www.nssoud.cz), jímž zdejší soud rozhodoval ve věci registraci žalobce k dani z přidané hodnoty a konstatoval, že byla naplněna podmínka přímé souvislosti mezi poskytnutou službou a získanou protihodnotou. K tomu žalobce uvedl, co je jádrem jeho žalobní argumentace, že nadále trvá na tom, že členské příspěvky nejsou úplatou za protiplnění ve formě přístupu k síti internet, v důsledku čehož u něj není možné hovořit o ekonomické činnosti. 8. Dle žalobce je členství ve spolku dobrovolné a možnost přístupu k internetu není přímo závislá na zaplaceném členském příspěvku. Daný nenárokový benefit může při rozhodování o vstupu do spolku hrát roli, jde však o individuální rozhodnutí vstupující osoby a její vnitřní motivaci nelze přičítat k tíži žalobce a zaměňovat ji s účelem spolku uvedeným ve stanovách (dle žalobce „sdružování zájemců o problematiku počítačových sítí, IT technologií, programování a internetu, především z důvodu výměny zkušeností a informací, a zajištění rozvoje poznatků o tomto oboru. Naplnění tohoto účelu dosahuje spolek vybudování počítačové sítě a umožnění přístupu do sítě všem členům spolku a připojením sítě k internetu“.). Jedná se výsostné právo žalobce, zda benefit ve formě přístupu k internetu řádně platícímu členovi přizná či nikoliv. Člen pak nemá možnost se svého nároku vůči žalobci domoci soudní cestou. Stejně tak žalobce nemá právní nárok na zaplacení členského příspěvku. 9. Žalobce má dle svých slov rovněž nastavena stejná pravidla pro všechny členy, bez ohledu na to, v jaké míře, či zda vůbec využívají připojení k síti internet a v případě kladného hospodářského výsledku je tento převeden do dalšího účetního období, aby mohl být použit k hrazení provozních a investičních výdajů spolku. Jakýkoli podnikatelský záměr žalobce je tak vyloučen. V případě, že by žalobce takový záměr měl, bylo by jeho jednání odlišné. Aby mohl žalobce být považován za podnikatele ve smyslu § 420 a 421 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), musel by jednat s cílem dosažení a maximalizace zisku (např. zachováním přímé úměry mezi cenou a kvalitou poskytovaného připojení k internetu) a vyplácet případný zisk svým členům. To se však v případě žalobce neděje. Žalobce nejen že žádné kroky k maximalizaci zisku nečiní, nýbrž naopak uskutečňuje v souladu se svými stanovami prospěšnou činnost, která je z ekonomického hlediska ztrátová, jelikož v případě zavádění internetového připojení svým členům do míst s nízkou hustotou osídlení nelze očekávat žádnou ekonomickou návratnost. V případě žalobce neexistuje ani žádná korelace mezi rychlostí připojení k internetu (jeden ze zásadních kvalitativních parametrů služby) a výší členského příspěvku. Není tedy možné dospět k jinému závěru, než že členský příspěvek není cena za službu, ale je skutečně členským příspěvkem (tedy podílem na nákladech), neboť na trhu jsou ceny za služby různých kvalit zcela běžně diferencovány. Stejně tak žalobce neposkytuje telekomunikační služby. 10. Věc také dle žalobce není možné posuzovat izolovaně pouze z hlediska současné tržní situace. V době založení žalobce nebyla v oblasti poskytování služeb internetu žádná konkurence a taková podnikatelská oblast v podstatě ani neexistovala. Žalobce nemůže za to, že se obor činnosti, který je příbuzný s jeho vlastní činností, postupně zkomercionalizoval; samotný účel spolku totiž zůstává stejný a nekomerční. 11. Žalobce také poukazuje na to, že žalovaný pochybil při samotném doměření daně – vycházel totiž z toho, že „cena za službu“ je již navýšena o DPH (přitom žalobce s ohledem na to, že jej správce daně od 1. 1. 2013 registroval k DPH, nuceně dodanil veškeré členské příspěvky); jeho postup se tak ocitl v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2018, č. j. 7 Afs 4/2017-31. 12. Žalovaný dospěl k závěru, že se žalobce dopouští dissi