1 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

29 Af 92/2019- 408 - text  16 29 Af 92/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: hlavní město Praha, IČ: 00064581 sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 29. 8. 2019, č. j. ÚOHS-R0116/2019/VZ-23824/2019/323/JKt, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozkladem napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2019, č. j. ÚOHS-S0186/2019/VZ-16810/2019/522/JKr (dále také jen „rozhodnutí žalovaného“). 2. Žalovaný přitom svým rozhodnutím rozhodl jednotlivými výroky takto: I. Obviněný (žalobce) se dopustil přestupku podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) tím, že nedodržel postup stanovený v § 13 odst. 3 ZVZ, když rozdělil předmět jedné podlimitní veřejné zakázky, kterým bylo dodání vozidel pro odchyt zvířat a odvoz uhynulých zvířat a pro odvoz osob pod vlivem návykové látky, na veřejnou zakázku „Obměna speciálních vozidel pro odchytové služby pro Útulky pro opuštěná zvířata Městské policie hl. m. Prahy“, jejíž plnění bylo poptáváno na základě výzvy k podání nabídky ze dne 19. 2. 2014, která byla uveřejněna téhož dne na profilu zadavatele (dále jen „veřejná zakázka 1“), a na veřejnou zakázku „Obměna speciálního automobilu pro odvoz osob pod vlivem návykové látky“, jejíž plnění bylo poptáváno na základě výzvy k podání nabídky ze dne 9. 6. 2014, která byla téhož dne uveřejněna na profilu zadavatele (dále jen „veřejná zakázka 2“), čímž došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 odst. 2ZVZ, v důsledku čehož obviněný nezadal veřejnou zakázku v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle § 21 odst. 1 ZVZ, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a obviněný dne 9. 5. 2014 uzavřel na plnění veřejné zakázky 1 smlouvu s vybraným dodavatelem JÍŠA s.r.o. a dne 12. 9. 2014 uzavřel na plnění veřejné zakázky 2 smlouvu s vybraným dodavatelem JÍŠA s.r.o. II. Obviněný (žalobce) se dopustil přestupku podle § 269 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) tím, že v rozporu s § 219 odst. 1 ZZVZ neuveřejnil na profilu zadavatele kupní smlouvu č. 06/14 uzavřenou dne 12. 9. 2014 s vybraným dodavatelem JÍŠA s.r.o. na veřejnou zakázku 2 do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději dne 29. 9. 2014, ale učinil tak až dne 30. 9. 2014. III. Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. rozhodnutí žalovaného se obviněnému (žalobci) podle § 269 odst. 3 písm. a) ZZVZ ukládá pokuta ve výši 35 000 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě, 3. Žalobce v úvodu žaloby uvedl, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na právu garantovaném čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), přičemž žalobní body specifikoval tak, že a) jednání žalobce, které není správním deliktem, bylo sankcionováno jako správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ, čímž žalovaný překročil meze výkonu státní správy stanovené v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy b) žalovaný postupoval v rozporu s § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když bez zjevného důvodu nedodržel zásadu přiměřenosti a hospodárnosti řízení c) žalovaný nedodržel zásady správního trestání a tím způsobil nezákonnost uložené pokuty. 4. V podrobnostech žalobce rozvedl, že postup žalovaného (resp. předsedy Úřadu) se ocitá v rozporu se základními zásadami správního řízení (resp. základními zásadami činnosti správních orgánů), neboť žalovaný z moci úřední zahájil celkem 23 přestupkových řízení pro porušení ZVZ, v nichž byla žalobci prostřednictvím příkazů uložena pokuta v celkové výši 391 500 Kč, přičemž žalobce má za to, že žalovaný měl o těchto přestupcích vést společné řízení. Nikoli sice ve smyslu § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť dle § 270 odst. 11 ZZVZ se § 88 odst. 1 a odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky na postup žalovaného nevztahuje – žalobce je však toho názoru, že žalovaný měl postupovat dle § 140 odst. 1 správního řádu, který upravuje problematiku společného řízení, neboť takový postup by byl vzhledem k okolnostem věci nanejvýš účelný a naplňující požadavky plynoucí ze základních zásad činnosti správních orgánů. To ovšem žalovaný neučinil a nezohlednil relevantní skutečnosti, resp. nezabránil vzniku všech negativních důsledků vyvolaných tímto postupem pro žalobce (obtížnost vést takové množství řízení, znemožnění nahlížení do správních spisů, nadměrné náklady aj.), včetně ztížení možnosti efektivní procesní ochrany. 5. K samotnému přestupku dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ žalobce uvedl, že vyhlásil veřejnou zakázku 1 dne 19. 2. 2014. Po více než dvou měsících od vyhlášení veřejné zakázky 1 došlo k potřebě obnovy vozidla zajišťujícího převoz osob pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, které již z důvodu poruch nebylo schopné zajišťovat danou činnost. Dne 24. 4. 2014 obvodní ředitel pro Prahu 1 vznesl požadavek na zajištění nového vozidla pro výkon služby. Tento požadavek vzešel neočekávaně a žalobce jakožto zadavatel ho v okamžiku vypsání veřejné zakázky 1 nepředpokládal a ani předpokládat nemohl. V této souvislosti žalobce zmiňuje § 38 ZVZ, který upravuje postup ve zjednodušeném podlimitním řízení. Přitom postup do okamžiku podání nabídek uchazečů odpovídal postupu ve zjednodušeném podlimitním řízení dle ZVZ (byť veřejné zakázky 1 a 2 představovaly veřejné zakázky malého rozsahu). Žalobce uvádí, že jeho postup postup neměl a nemohl mít žádný vliv na počet obdržených nabídek, jelikož se neodchýlil od postupu ve zjednodušeném podlimitním řízení. V rámci dalšího postupu žalobce jakožto zadavatele lze konstatovat, že příslušné komise provedly hodnocení a zadavatel až po výběr nejvhodnější nabídky postupoval zcela transparentně. Žalobce má za to, že jeho jednáním nemohlo dojít k ovlivnění výběru ve veřejné zakázce a tedy spáchání přestupku dle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ. 6. V neposlední řadě žalobce namítá nezákonnost postupu správních orgánů při uložení pokut za předmětné přestupky, přičemž tento argument úzce souvisí s výše uvedeným. Pokud totiž žalovaný a předseda Úřadu nepřistoupili ke společnému řízení o všech přestupcích žalobce, ačkoliv tak učinit měli, neboť k tomu byly splněny zákonné podmínky, při ukládání sankce za uvedené přestupky nebyli nucen aplikovat zásadu absorpce, která se úzce pojí s ukládáním pokut za přestupky projednávané ve společném řízení. Výše pokuty se tak dle žalobce stala nepřezkoumatelnou, neboť žalovaný a předseda Úřadu nejenže nevedli o všech sbíhajících se přestupcích společné řízení, ale ani neaplikovali zásadu absorpce. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. V případě žalobního bodu a) uvedeného v odstavci 3. tohoto rozsudku žalovaný uvedl, že se žalobce předmětného přestupku dopustil. Veřejné zakázky 1 a 2 bylo třeba považovat za materiálně jedinou veřejnou zakázku. Je tomu tak i s ohledem na závěry judikatury. Byly totiž naplněny podmínky věcné, místní a časové souvislosti obou veřejných zakázek. Žalobce si v době zadávání veřejné zakázky 2 mohl a měl být vědom, že obě veřejné zakázky tvoří jeden funkční celek a bude nezbytné při jejich zadávání zvolit příslušný zákonný režim stanovený pro zadávání veřejných zakázek. V součtu pak obě zakázky převýšily zákonnou horní hranici pro veřejné zakázky malého rozsahu. Postupem žalobce tedy došlo k naplnění příslušné skutkové podstaty přestupku, přičemž tato právní úprava má bránit tomu, kdy by účelové nebo nesprávné stanovení výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky vedlo k neoprávněnému užití výjimek souvisejících s mírnějším režimem pro zadávání veřejných zakázek. Kromě toho, že žalovaný nemůže odsvědčit žalobcovo tvrzení týkající se nevědomosti či nepředvídatelnosti potřeby obměny vozidel v rámci veřejné zakázky 2, tak je třeba vzít v potaz také to, že žalobce měl možnost zrušit zadávací řízení na veřejnou zakázku 1 a spojit předmět jejího plnění s veřejnou zakázkou 2 a zadat ji jako jednu podlimitní veřejnou zakázku, a nikoli jako dvě veřejné zakázky malého rozsahu. Žalobcovo pochybení nelze zhojit ani tím, že při zadávání veřejných zakázek 1 a 2, byť v režimu zakázek malého rozsahu, postupoval obdobně jako při zadávání podlimitních veřejných zakázek. K tomu