6 As 171/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 123/2021- 216 - text 17 30 A 123/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobců: a) Ing. P. K. b) Ing. T. K. oba zastoupeni advokátem JUDr. Vojtěchem Dolinou sídlem Lešetín IV/777, Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: 1. MUDr. S. P. 2. Z. P. oba zastoupeni advokátem JUDr. Bc. Michalem Březovjákem sídlem Školní 3362/11, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2021, č. j. KUZL 24835/2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci vlastní rodinný dům se zahradou na ulici H. v L. postavený v roce 2011. Osoby zúčastněné na řízení (dále též „sousedé“ nebo „stavebníci“) mají na svém pozemku taktéž zahradu a rodinný dům, který postavili už kolem roku 2008. Jeho součástí je i jednopodlažní garáž. V roce 2019 se stavebníci rozhodli zvětšit svůj dům tak, že provedou nástavbou na střeše stávající garáže. Jejich záměr schválil Městský úřad Luhačovice (dále též „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 22. 10. 2020 (dále též „společné povolení“), a to navzdory řadě námitek, které žalobci proti nástavbě vznesli. Týkaly se zejména možného zřícení stavby, její nedostatečné vzdálenosti od společné hranice, přehnané výšky stavby s ohledem na charakter okolní zástavby, zastínění pozemku žalobců a snížení doby oslunění jejich nízkoenergetického domu, nedostatečného řešení zasakování dešťových vod a konečně i nesrovnalostí v předložených výkresech. 2. Odvolání žalobců proti společnému povolení zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Jejich námitky označil za nedůvodné. Proti tomu brojí žalobci u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 7. 10. 2021. II. Argumentace žalobců 3. V první řadě žalobci správním orgánům vytýkají procesní pochybení. Stavební úřad jim znemožnil vyjádřit se k podkladům řízení, neboť je před vydáním svého rozhodnutí neseznámil s vyjádřením stavebníků ze dne 27. 4. 2020 a s hodnocením architektonické a urbanistické stránky záměru Ing. arch. D. N. ze dne 18. 9. 2020 (porušení § 36 odst. 3 správního řádu). Stavební úřad také navzdory požadavkům žalobců neprovedl místní šetření. Pokud stavební úřad hovoří ve svém rozhodnutí o jakémsi šetření, na němž se měla zjišťovat příčina trhlin ve zdivu garáže, tak k němu žalobce nepřizval (rozpor s § 49 odst. 1 správního řádu). Konečně žalobci namítají, že stavební úřad umožnil stavebníkům doplňovat projektovou dokumentaci a podklady bez ohledu na to, že stanovením lhůty pro návrhy zkoncentroval řízení. K doplňování podkladů docházelo dokonce ještě i v odvolacím řízení těsně před vydáním napadeného rozhodnutí (rozpor s § 36 odst. 1 správního řádu). 4. Za druhé je napadené rozhodnutí podle žalobců nepřezkoumatelné. Z hlediska statiky vůbec nevysvětluje, proč se má provést podbetonování základů pouze pod západní stěnou garáže, když u ostatních stěn se žádné sondy nedělaly a hloubka základů se neověřovala, a proč pouze do hloubky 1,2 m, když geolog doporučil hloubku 1,4 m. Dále se v rozhodnutí neřeší trhliny ve fasádě garáže ani není jasné, jakým šetřením byla stanovena jejich údajná příčina  teplotní dilatace. Konečně žalovaný nevysvětluje, proč akceptoval záměr stavebníků použít na stavbu keramické cihly, ačkoliv statický posudek dodaný samotnými stavebníky doporučoval nahradit je lehčími pórobetonovými tvárnicemi. Z hlediska nebezpečí požáru se žalovaný spokojil pouze se zprávou o požární bezpečnosti Ing. S. z května 2019, která se ovšem v důsledku dalších úprav projektu jeví neaktuální. Žalovaný si měl k námitkám žalobců vyžádat odborné stanovisko Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje. Žalovaný obecně tvrdil, že není oprávněn zpochybňovat závěry odborníků, ačkoliv podle judikatury správních soudů měl povinnost autonomně posoudit dopady záměru na kvalitu prostředí a pohodu bydlení žalobců. 5. Žalobci dále tvrdí, že správní orgány nezjistily řádně skutkový stav. Obdobně jako v předchozím žalobním bodě poukazují z hlediska statiky na to, že žalovaný nevysvětlil, proč se spokojil s omezeným podbetonováním základů a proč připustil použití těžších stavebních materiálů. Nevzal také v potaz statický posudek a odborné stanovisko Ing. A. H., které žalobci nechali na své náklady vypracovat a stavebnímu úřadu je předložili. V reakci na vyjádření žalovaného žalobci poukázali též na to, že si až nyní povšimli, že na dodatku č. 1 ke statickému výpočtu dodanému stavebníky chybí autorizační razítko oprávněné osoby, která jej měla zpracovat (Ing. G.). 6. Pokud jde o vzdálenost stavby od společné hranice, sami stavebníci v původní projektové dokumentaci přiznávali, že tato činí 1,75 m. Pozdější úpravu této dokumentace tak, aby „vyšla“ požadovaná vzdálenost 2 m, hodnotí žalobci jako nepřípustnou. Společnou hranici tvoří podle nich léta zaužívaný plot a skutečná vzdálenost stavby od něj je menší než 2 m, jak se mohl stavební úřad přesvědčit, kdyby nařídil požadované místní šetření. V odvolání žalobci dokonce upozorňovali, že část jejich pozemku podle katastru leží až za plotem, takže vzdálenost stavby od ní je ještě kratší, což dokládali odborným posouzením Ing. J. P., oprávněného zeměměřiče. Pokud měli naopak stavebníci nebo stavební úřad za to, že hranice se nachází dál (až za plotem na straně žalobců), měli možnost vyvolat řízení o určení vlastnického práva či hranice pozemku před civilním soudem. V reakci na vyjádření žalovaného žalobci doplnili, že zde byl spor o vlastnické právo, proto měl stavební úřad řízení přerušit a vyzvat strany k podání soukromoprávní žaloby. Navíc stavebníci hodlali ještě zkrátit již nyní nevyhovující vzdálenost plánovaným zateplením stavby tloušťky 10  20 cm (rozpor s § 25 odst. 5 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území). Nyní sice chtějí obvodovou stěnu nástavby posunout o 15 až 20 cm od pozemku žalobců, to je ale zase problematické z hlediska statiky, neboť objekt garáže má již nyní popraskané zdi. 7. Konečně namítají žalobci též nesprávné právní posouzení. Vedle nedostatečného posouzení statiky stavby a její vzdálenosti od společné hranice žalobci dále poukazují též na rozpor stavby s urbanistickými a architektonickými požadavky. Tuto otázku hodnotil luhačovický městský architekt, Ing. arch. H., který se však vyjadřoval k původní, podstatně odlišné podobě nástavby (o 1 m nižší a s pergolou). Aktuální podobu hodnotila městská architektka, Ing. arch. N., s jejím vyjádřením však stavební úřad žalobce neseznámil (jak namítají výše). Stavba podle žalobců svým objemem nezapadá do terénu a narušuje okolí. Pokud se v okolí nacházejí podobné stavby, tak pocházejí z minulého režimu, neodpovídají současným trendům a ani nenavazují na řadu domů, v níž se nacházejí domy stavebníků a žalobců. To, že stavba nerespektuje stávající pohledy, průhledy a výškovou hladinu, vyplývá podle žalobců i z dokumentu Principy a zásady urbanistické kompozice vydaného Ústavem územního rozvoje, kde je totožná situace zpodobněna jako ukázkový nešvar, který znehodnocuje území. Koordinované stanovisko Městského úřadu Luhačovice k této otázce je podle žalobců nepřezkoumatelné. 8. Nesprávné právní hodnocení se týká i dopadu záměru na oslunění a denní osvětlení domu a zahrady žalobců. To, že budou splněny technické normy, ještě nezaručuje, že bude zachována kvalita prostředí a pohoda bydlení (zde žalobci odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu). Žalobci svůj rodinný dům navrhli jako nízkoenergetický, jeho tepelná bilance je tak silně závislá na zisku tepla ze slunce. Již nyní jim v prosinci dům stavebníků zastiňuje okna kuchyně po dobu tří hodin kolem poledne. Nástavbou, jejíž výsledná výška má být přes 10 m, se období stínění prodlouží o několik měsíců. Tím žalobcům vzrostou náklady na vytápění a sníží se tepelná pohoda v domě. Žalovaný vyšel při svém hodnocení ze studie zastínění předložené stavebníky, ta však má tři vady. Za prvé, pochází z dubna 2019, takže je vzhledem k následným úpravám záměru neaktuální. Za druhé, dům žalobců v ní autor namodeloval podle fotografií a svých odhadů, namísto aby si od žalobců vyžádal projektovou dokumentaci. Tím pádem nezohledňuje využití jednotlivých místností a množství světla, které vyžadují. Za třetí, vůbec neřeší zastínění zahrady žalobců. Žalobci ji osázeli světlomilnou vegetací, která může uhynout a žalobcům tím vznikne v hodnotě desetitisíců korun. Žalovaný se osluněním pozemku nezabýval s tím, že žádná právní norma takový požadavek neobsahuje. Pominul však čl. 4.3.5 ČSN 73 4301 upravující oslunění pozemků v okolí obytných budov. Závěrem žalobci připomínají, že lokalita, kde se nachází jejich dům, je evidována v katastru nemovi