9 Afs 58/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 14/2021- 82 - text 12 30 Ad 14/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: AM INTERIÉR, a. s. sídlem Záhumení V 322, Zlín zastoupeného advokátem JUDr. Vítem Kučerou sídlem Obrovského 2407, Praha proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2021, čj. 2485/1.30/214 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2021, čj. 2485/1.30/214 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 23. 2. 2021, čj. 24646/9.30/2016 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 466,50 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Víta Kučery, advokáta, sídlem Obrovského 2407, Praha, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V řešené věci je spor o vznik ručení za úhradu pokuty v souvislosti s nelegální prací. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále též „inspektorát“) rozhodl dne 23. 2. 2021, čj. 24646/9.30/2016 (dále též „rozhodnutí o ručení“) tak, že žalobce ručí za úhradu pokuty ve výši 710 000 Kč, která byla uložena společnosti STAVRSPOL, s. r. o., sídlem Novákových 970/41, Praha, za přestupek podle § 140 odst. 1 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Společnosti STAVRSPOL byl uložen trest za to, že umožnila výkon nelegální práce třem osobám ukrajinské státní příslušnosti na pracovišti žalobce, aniž by měly oprávnění k pobytu. 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí o ručení zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 25. 11. 2021. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nezákonné. V řízení vůbec nedošlo k naplnění podmínek vzniku ručení dle § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, jelikož žalobce o nelegální práci nemohl vědět [§ 5 písm. e) bod 3 téhož zákona]. Žalobce si od společnosti STAVRSPOL aktivně vyžádal doklady totožnosti všech zaměstnanců této společnosti, což společnost STAVRSPOL dodala  na všech dokladech bylo rumunské státní občanství a místa narození na Ukrajině. Proto žalobci nepřišlo podezřelé, že zaměstnanci mluvili rusky/ukrajinsky. Je běžné, že i cizinci s českým státním občanstvím se mezi sebou dorozumívají v jiném jazyce, než česky. Rumunští občané nepotřebují žádné speciální povolení ani víza. To, že šlo o doklady padělané, se žalobce dozvěděl až na základě specializovaného odborného zkoumání. S těmito důkazy se přitom správní orgány vůbec nevypořádaly. 4. Napadené rozhodnutí chybně používá závěry z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2021, čj. 31 Ad 2/2019  87, neboť v tam řešené věci byl stěžovatel zcela pasivní při kontrole zaměstnanců. Nyní žalobce vynakládal soustavnou a náležitou péči a zájem o zaměstnance společnosti STAVRSPOL. Ani rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, čj. 15 A 152/2019  55 nedopadá na tuto věc. Žalobce znovu zdůrazňuje, že si k zaměstnancům vyžádal doklady a ty kontroloval. Zajímal se také o to, zda probíhají povinné platby státu na zaměstnance. Společnost STAVRSPOL dále žalobce ujišťovala tím, že zaměstnanci mají řádně zajištěno ubytování na ubytovně, která ze zákona ohlašuje ubytování cizinecké policii. 5. Správní orgány dále žalobci vyčítají, že nevynaložil veškerou péči, a proto musel o nelegálním zaměstnávání vědět. Ustanovení § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti však mluví o vynaložení náležité péče. Správní orgány se tak dožadují stavu ideálního, a to evidentně nad rámec zákona. 6. Žalobce ručí za pokutu v plné výši, ačkoliv byla společnost STAVRSPOL uznána vinnou i za jiné přestupky, než podle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Ručení žalobce totiž fakticky mohlo vzniknout pouze za jeden ze tří přestupků, za něž byla společnost STAVRSPOL uznána vinnou. Je proto nesprávný názor žalovaného, který použil absorpční zásadu pro ručení za více přestupků. Takový postup narušuje i právní jistotu, protože by (dle výkladu žalovaného) postačovalo, aby jeden z přestupků byl přestupek podle § 140 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Pak by byly splněny podmínky pro vznik ručení za celou pokutu. Takové závěry však mají velmi tvrdý dopad na žalobce. 7. Žalobce pochopitelně není účastníkem řízení, ve kterém se rozhodovalo o ukládání pokuty a nemohl tak do tohoto řízení zasáhnout. Výsledkem však je, že žalobce ručí za pokutu za tři přestupky. Navíc v situaci, kdy je žalobce v likvidaci  což žalovaný nezohlednil. Veškerý zisk tak jde na úhradu splátek reorganizačního plánu. V případě vymáhání pokuty by žalobce nemohl plnit splátky reorganizačního plánu, realizovat řádně zakázky a nést nezbytné náklady na zaměstnance. Žalovaný se měl proto zabývat stejnými hledisky, jako při ukládání pokuty samotné (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008  133). III. Argumentace žalovaného 8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a převážně jen odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí prvního stupně, případně tato odůvodnění parafrázuje. Pouze v souvislosti s námitkami týkajícími se toho, že žalobce ručí za pokutu uloženou podle zásady absorpce i za jiné přestupky, než za něž by měl ručit podle zákona a že ručení má na něj likvidační dopad žalovaný doplnil, že výběr obchodního partnera je žalobcovou volbou a že se na něm může domáhat náhrady pokuty, kterou za něj uhradil jako ručitel. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 10. Žaloba je důvodná. 11. Pro přehlednost soud již na úvod uvádí, že žalobu shledal důvodnou jen zčásti. Nedal za pravdu žalobci v tom, že ani při vynaložení náležité péče o nelegální práci zaměstnanců společnosti STAVRSPOL nemohl vědět. Podmínky pro vznik ručení tedy podle soudu byly splněny. Žalobce však podle soudu správně poukázal na to, že správní orgány měly vzít v úvahu, že žalobce by měl ručit pouze za jeden ze tří „odstíhaných“ přestupků a že výše ručení je pro něj likvidační. Zde soud svým výkladem dotvořil právo. Dospěl k závěru, že správní orgán, který o ručení rozhoduje, může jeho výši oproti uložené pokutě snížit, jsouli pro to vážné důvody. Skutková zjištění 12. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu (v němž soud ověřoval skutečnosti, které byly podle žalobce sporné), a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 13. Žalobce a společnost STAVRSPOL spolu uzavřeli v roce 2018 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly práce spojené s expedicí výrobků, kompletační činnosti, asistence při manipulaci s materiálem a nakládce hotových výrobků, další práce dle pokynu mistra výroby. 14. Společnosti STAVRSPOL uložil Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (rozhodnutím ze dne 19. 6. 2020, čj. 39648/9.30/199) pokutu ve výši 710 000 Kč za tři přestupky podle § 140 odst. 1 písm. c), e) a g) zákona o zaměstnanosti. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 8. 2020 a do 90 dnů k úhradě pokuty ze strany společnosti STAVRSPOL nedošlo. 15. Pokud jde o podstatu přestupků společnosti STAVRSPOL, je skutkový stav následující. Na pracovišti žalobce pracovalo sedm zaměstnanců společnosti STAVRSPOL na základě výše označené smlouvy o dílo. Ve spise jsou založeny fotokopie rumunských dokladů, ze kterých plyne, že šest zaměstnanců předložilo při kontrole rumunský doklad totožnosti s místem narození na Ukrajině. Ani jeden ze sedmi zaměstnanců neměl povolení k zaměstnání. Později se ukázalo, že předložené doklady jsou falešné a zaměstnanci jsou ukrajinské státní příslušnosti. Pro tuto věc je důležité, že mezi těmito zaměstnanci byli i: (i) R. M., v období od 20. 10. 2018 do 5. 12. 2018, (ii) S. B., v období od 1. 10. 2018 do 5. 12. 2018, a (iii) D. K., v období od 12. 11. 2018 do 5. 12. 2018. Tito tři navíc neměli ani povolení k pobytu. 16. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 7. 12. 2018, čj. KRPZ1372501/ČJ2018150026SV plyne, že v době kontroly byl na místě přítomen (kromě výše označených zaměstnanců) M. B., vedoucí výroby žalobce. Ke všem uvedeným zaměstnancům pan B. uvedl, že práci jim zadává a kontroluje on, jejich pracovní doba je podřízena potřebám žalobce a fakturace probíhá na základě odvedené práce. Odpracované hodiny schvaluje pan B. po konzultaci se zástupcem společnosti STAVRSPOL. Nářadí a používané nástroje patří žalobci. K firmě STAVRSPOL pan B. uvedl, že žádný zástupce uvedené firmy se výrobního procesu neúčastní a od podpisu smlouvy o dílo viděl zástupce této společnosti v sídle žalobce asi dvakr