3 As 112/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 85/2020- 143 - text 15 31 A 85/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Václava Štencla, MA a JUDr. Radka Malenovského v právní věci žalobce: L. D., nar. X bytem X právně zastoupen advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 42, 615 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti: E.ON Česká republika, s.r.o., IČ 25733591 sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č. j. JMK 44360/2020, sp. zn. S–JMK 175770/2019 OÚPSŘ takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 26. 5. 2020 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č. j. JMK 44360/2020, sp. zn. S–JMK 175770/2019 OÚPSŘ (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Hodonín (dále jen „stavební úřad“) ze dne 9. 10. 2019, č. j. MUHOCJ 69407/2019, sp. zn. MUHO 11406/2018 (dále jen „územní rozhodnutí“), jímž na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení stavební úřad rozhodl o umístění stavby nazvané „Hodonín VN62, rozš. k VN, Zonzita“ (dále jen „stavba“) na pozemku parc. č. XD (zahrada), parc. č. XA (ostatní plocha), parc. č. XB (ostatní plocha), parc. č. XC (ostatní plocha) v katastrálním území X a současně stanovil podmínky pro umístění této stavby. Důvodem podání žádosti o vydání územního rozhodnutí byl požadavek společnosti POCTIVÁ MORAVSKÁ a.s. připojit objekt ve svém vlastnictví na veřejnou distribuční síť elektrické energie. II. Obsah žaloby 2. Žalobce pokládá napadené rozhodnutí za nezákonné z důvodu nesprávných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení. 3. Prvně poukázal na vlastnické právo k trafostanici a kabelovému vedení (3 kabely vedení ANKTOYPV s240), které je v jeho výlučném vlastnictví, nikoliv ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení jakožto majitele distribuční sítě. Trafostanice byla součástí objektu Masokombinát Hodonín, pro jehož účely byla vybudována a následně užívána (její samostatné zkolaudování na věci ničeho nemění). Žalobce následně vlastnické právo k trafostanici nabyl od právních předchůdců. Naopak rozporuje to, že by vlastnickým právem disponovali právní předchůdci osoby zúčastněné na řízení. Žádná osoba navíc ani netvrdí, že by trafostanice byla vlastnictvím jiné osoby, osoba zúčastněná na řízení se prohlašuje toliko vlastníkem přívodních kabelů. Za této situace by však osoba zúčastněná na řízení neměla právo připojovat nové kabelové vedení. Napadené i prvostupňové rozhodnutí přitom neobsahují žádný závěr stran toho, ve vlastnictví jaké osoby je samotná trafostanice. V tomto ohledu je rozhodnutí neurčité a nepřezkoumatelné. Lze tolik dovozovat, že dle správních orgánů je vlastníkem rovněž osoba zúčastněná na řízení. K tomu stavební úřad popírá tvrzení žalobce, že bez užití trafostanice není oprávněna osoba zúčastněná na řízení zamyšlenou přípojku vybudovat, avšak přívodní kabely jsou vlastnictvím žalobce, a i kdyby tomu tak nebylo, musí osoba zúčastněná na řízení trafostanici využít. S těmito námitkami se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal. 4. V souvislosti s touto námitkou argumentuje též zásadní procesní vadou spočívající v doložení dalších důkazních prostředků ze strany stavebního úřadu až v rámci stanoviska k odvolání. Tuto vadu však žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevytkl. 5. Závěry správních orgánů jsou dle žalobce také zjevně v rozporu s podklady pro rozhodnutí i žalobcem předloženými důkazy, zejména rozporuje skutečnosti související s hospodářskou smlouvou. Tvrzení o postupném převodu vlastnictví ke kabelovému vedení ANKTOYPVs240, resp. všech 3 kabelových přívodů do trafostanice vedoucích prokázáno není. Hospodářská smlouva totiž uvádí kabelové přívody, které se ani jeden neshodují označením s vedením ANKTOYPVs240. I pokud by ale tomu tak bylo, hospodářská smlouva je neúčinná, neboť je na tiskopise, u něhož není zaškrtnuto, zda se jednalo o převod vlastnického práva nebo pouhé správy majetku. Z textu smlouvy pak plyne, že jí došlo pouze k převodu správy majetku. Stavební úřad však přesto dospěl k závěru o vlastnictví osoby zúčastněné na řízení k předmětnému kabelovému vedení. Nesprávné je rovněž jeho tvrzení, že nebylo rozhodné, zda se jednalo o převod správy nebo vlastnictví, neboť se v obou případech jednalo o státní vlastnictví a stát si sám sobě vlastnictví převádět nemohl. Jde opět o tvrzení nesprávné a neodůvodněné. 6. Žalobce rozporuje rovněž závěry žalovaného ohledně vlastnictví předmětných kabelů v důsledku rozhodnutí ministra paliv a energetiky ČSFR č. 34/1990 ze dne 26. 6. 1990, č. j. 718/03 (dále jen „rozhodnutí ministra paliv a energetiky“) a rozhodnutí Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky ze dne 6. 10. 1993, č. j. 630/2115/93, o privatizaci státního subjektu (nebo jeho části) a to subjektu Jihomoravské energetické závody s.p. metodou založení a.s. Jihomoravská energetika a vypořádáním oprávněných restitučních nároků (dále jen „rozhodnutí ministerstva pro správu národního majetku“), na základě nichž mělo na právního předchůdce osoby zúčastněné na řízení přejít „nemovitosti, věci movité, finanční prostředky a majetková práva a závazky, které držel, užíval a hospodařil s nimi dosavadní státní podnik České energetické závody, Praha, odštěpný závod Jihomoravské energetické závody, Brno.“ Jde o nepoužitelné důkazy, jelikož stavební úřad neuvedl, jakým způsobem byly provedeny a jak byly opatřeny. Citace žalovaného je neověřitelná. S těmito důkazy nebylo žalobci ani umožněno se seznámit a vyjádřit se k nim. Dané listiny nejspíš ani nejsou součástí spisu, a pokud by byly, nelze zjistit, kdy se součástí spisu staly. Tím došlo k porušení procesních práv žalobce. Nadto ani individuálním právním aktem ministerstva nemohlo dojít k platnému převodu majetku. 7. Plánovaný záměr je také v rozporu s územně plánovací dokumentací města Hodonín, neboť nespadá pod regulativy přípustného využití ploch, v nichž jsou předmětné pozemky, na nichž se stavba nachází, zahrnuty. 8. Osoba zúčastněná na řízení neměla k žádosti o předmětné územní rozhodnutí relevantní důvod, jelikož stavba je zcela bezpředmětná. Napojení daného pozemku a souvisejících nemovitostí na elektrické vedení bylo již v minulosti dosaženo. Žalobce poukázal na smluvní vztahy mezi ním a společností POCTIVA MORAVSKÁ, v jejímž zájmu by měla být stavba navržená osobou zúčastněnou na řízení vybudována. Závěr žalovaného o nemožnosti přihlédnutí ke smluvnímu vztahu je nesprávný. 9. Napadené rozhodnutí se nezabývalo tím, zda je či není k záměru třeba souhlas vlastníka pozemku ve smyslu § 184a odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). S ohledem na závěr, že jde o stavbu distribuční soustavy ve veřejném zájmu ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 25 odst. 3 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), tento souhlas dle správních orgánů není třeba. Takový závěr je však dle žalobce nesprávný. Jednak jde o napojení jediného odběratele, není tak naplněna podmínka zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky, jednak je toto nové vedení napojováno na vedení, které součástí distribuční sítě není, neboť je soukromým majetkem žalobce. Stavebním úřadem byla otázka posouzena nesprávně, neboť není naplněna podmínka dle § 184a odst. 3 stavebního zákona. To platí i za situace, že by měla osoba zúčastněná na řízení vlastnické právo k trafostanici a vedení, na něž hodlá nový kabel připojit, pročež byla povinna souhlas žalobce doložit. S námitkami žalobce se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil podáním ze dne 7. 7. 2020. Připomněl, že rozhodnutí obou správních orgánů tvoří jeden celek. Vlastnické právo nemohlo přejít ze státu na žalobce, jak uvedl na s. 12 až 15 napadeného rozhodnutí. Žalobce tvrzení o existenci svého vlastnického práva nedoložil. Pokud jde o trafostanici, její část není ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení (žadatele), nicméně z projektové dokumentace je zřejmé, že nové kabelové vedení nevyužívá k napojení trafostanici, ale má být naspojkováno na stávající kabelové vedení ANKTOYPV s240 mimo trafostanici a nezávisle na ni. Otázka po