— Nejvyšší správní soud

31 Af 59/2020- 159 - text 15 31 Af 59/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: Bc. K. K. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Ing. Radanem Tesařem sídlem Chodská 1366/9, 120 00 Praha proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 7, 117 22 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2020, č. j. 27410/20/7100-30121-013876, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. O povinnosti žalobkyně nahradit náklady řízení České republice bude rozhodnuto samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Středočeský kraj platebním výměrem ze dne 9. 5. 2017, č. j. 2695461/17/2120-70462-201958, vyměřil žalobkyni darovací daň ve výši 6 498 000 Kč z daru ve výši celkem 50 000 000 Kč poskytnutého po částech ve dnech 27. 10. 2011 a 15. 11. 2011 žalobkyni Mgr. D. K. Odvolací finanční ředitelství následně rozhodnutím ze dne 15. 5. 2018, č. j. 21292/18/5100-31461-702147 (dále jen „původní rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství“), podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zamítl odvolání žalobkyně podané proti uvedenému platebnímu výměru a platební výměr potvrdil. 2. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 3. 5. 2019, č. j. 43576/19/7100-30121-013876, nařídil přezkoumání původního rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, a to z důvodu zjištěného procesního pochybení spočívajícího v neseznámení žalobkyně s nově zjištěnými skutečnostmi a důkazy v odvolacím řízení před vydáním rozhodnutí. Po provedeném přezkumném řízení Odvolací finanční ředitelství vydalo rozhodnutí ze dne 6. 11. 2019, č. j. 44946/19/5100-31461-709097, kterým přezkumné řízení zastavilo. Žalovaný následně na základě odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 17. 7. 2020, č. j. 27410/20/7100-30121-013876 (dále jen „napadené rozhodnutí“) toto rozhodnutí změnil tak, že výrok o zastavení řízení nahradil výrokem o změně některých odstavců v odůvodnění původního rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství s tím, že jeho výrok zůstává beze změny. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Rozsah přezkumného řízení je třeba chápat v materiálním slova smyslu. Aby bylo žalobkyni zachováno právo na seznámení se se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a právo vyjádřit se k nim, musí přezkumné řízení simulovat stav, jaký by tu byl, pakliže by Odvolací finanční ředitelství nepostupovalo nezákonně. V totožné věci se žalovaný vyjadřoval k námitkám směřujícím ke společné domácnosti či k návrhu důkazů. Není důvod pro odlišný postup. Žalovaný se nevyjádřil k tomu, že Mgr. K. dala žalobkyni a Ing. P. k dispozici svoji platební kartu, a to za účelem mimo jiné hrazení osobních potřeb a nákladů žalobkyně. Žalovaný nesdělil žalobkyni řádné důvody, pro které by neměl být proveden výslech Ing. P. Byla porušena zásada bezprostřednosti dokazování, neboť výslech paní K. nebyl nikdy proveden. Žalovaný pominul odvolací námitky a jeho hodnocení věrohodnosti Mgr. K. je nezákonné pro nedostatek důvodů. Nevyjádřil se ani k námitce, že přispívání na úhrady potřeb společné domácnosti jejími členy může mít rozdílnou výši. Pominul i námitku, že mělo být nejprve postaveno najisto, zda se v dané věci jednalo o dar či půjčku. Pominul i námitku nezákonnosti z důvodu, že k doměření daně došlo bez zahájení kontrolního postupu. Předložené a navržené důkazy prokazují, že žalobkyně tvořila s Mgr. K. společnou domácnost. Šest svědků to potvrdilo, pouze Mgr. K. zpochybnila. Lze oprávněně uvažovat o jejím úmyslu poškodit žalobkyni. Žalovaný upřednostnil jeden důkaz, aniž by to řádně odůvodnil. Již z důvodu, že Mgr. K. podala proti žalobkyni žalobu, měl mít správce daně pochybnosti o věrohodnosti její výpovědi. Fakt, že Mgr. K. na společnou domácnost hradila v porovnání s ostatními více, neznamená, že by tím byl vyloučen vznik společné domácnosti. Svědci potvrdili i spotřební ráz společné domácnosti. Mgr. K. měla dokonce přání, aby poručníkem jejích dětí byla právě žalobkyně. Svědci potvrdili existenci společné kasy. Mgr. K. dala žalobkyni a Ing. P. k dispozici platební kartu. V širším slova smyslu tak skutečně přispívala na výživu žalobkyně. Žalovaný hodnotí důkazy izolovaně, nikoliv ve vzájemné souvislosti. V daňovém řízení nebylo postaveno najisto, zda poskytnutí finančních prostředků Mgr. K. žalobkyni bylo skutečně darem a zda zde vůbec je předmět daně. Hodnocení důkazů před jeho provedením je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Také Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že výslech svědků J., K. a K. měl by v dané věci proveden. 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že žalobkyni byla dána možnost vyjádřit se ke zjištěným skutečnostem a důkazům. Další výslechy svědků nemohly mít žádný vliv na zpochybnění závěrů Odvolacího finančního ředitelství. Žalobkyně neprokázala skutečnosti týkající se společné domácnosti mezi ní a Mgr. K. v období nejméně 1 roku před darem. Námitky žalobkyně žalovaný vypořádal a neprovedení výslechu Ing. P. odůvodnil. Výslech Mgr. K. byl proveden a ta potvrdila, že se žalobkyní společnou domácnost netvořila. Správce daně měl dostatečné důkazy, aby mohl stanovit daň dokazováním. Přestože nebyl podán tiskopis daňového přiznání, lze reakci žalobkyně chápat jako podání daňového přiznání v materiálním pojetí, proto nelze aplikovat institut vymezený v § 89 daňového řádu. Sama žalobkyně uvedla, že šlo o dar. Mgr. K. jako jediná vystupovala jako protistrana ve vztahu k poskytovatelům energií a vody. Ve svědeckých výpovědích nezaznělo, jakým způsobem spolu žalobkyně a Mgr. K. společně uhrazovaly náklady na své potřeby. Dárce byl zároveň v pozici ručitele, proto nebylo výjimkou, že dárci projevili zájem o sdělení, zda byla daň uhrazena. Výpovědi svědků prokazují pouze společné zájmy a bližší mezilidské vztahy zúčastněných osob. Důkazy k prokázání tvrzení, že jí byla dána Mgr. K. k dispozici platební karta, žalobkyně nepředložila. Opětovný výslech svědkyně J. nemohl přinést nové skutečnosti. Výslech by navíc nevedl k relevantním informacím, neboť by informace mohly nést nádech příkoří. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 5. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Nad rámec žaloby pak zástupkyně žalobkyně uplatnila námitku uplynutí desetileté prekluzivní lhůty pro stanovení daně. 6. Po ústním jednání a jeho odročení pouze za účelem vyhlášení rozsudku žalobkyně soudu zaslala další podání, v němž převážně hodnotila provedené výslechy svědků. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Při rozhodování soud nepřihlížel k obsahu podání žalobkyně ze dne 19. 4. 2022, neboť bylo učiněno po konečných návrzích učiněných při jednání dne 13. 4. 2022. Veškerá vyjádření k provedeným důkazům, jakož i návrhy na provedení dalšího dokazování měly být učiněny při tomto jednání, neboť po přednesení konečných návrhů bylo již jednání odročeno pouze a jen za účelem vyhlášení rozsudku. Žalobkyně měla reálný prostor pro hodnocení důkazů v rámci ústního jednání a tohoto prostoru také její zástupkyně využila. 9. Před tím, než soud přistoupí k vypořádání jednotlivých žalobních bodů, považuje za potřebné přiblížit charakter napadeného rozhodnutí. S ním je totiž fakticky spojen také rozsah soudního přezkumu. Napadeným rozhodnutím bylo přezkoumáváno rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení. Pro takové rozhodnutí je přitom charakteristické, že správce daně je při jeho vydávání vázán důvody, pro které bylo přezkoumání rozhodnutí nařízeno (§ 123 odst. 3 daňového řádu). Ve zbytku tedy není oprávněn z tohoto vymezeného rozsahu jakkoliv vybočit, ať už ve prospěch či v neprospěch daňového subjektu, a musí převzít výsledky původního řízení tak, jak byly vyjádřeny v přezkoumávaném rozhodnutí. Obecně proto nelze v žalobě proti takovému rozhodnutí namítat nezákonnost spočívající v úkonech či závěrech, které správce daně musel akceptovat na základě § 123 odst. 3 daňového řádu. Tento druh nezákonnosti měl daňový subjekt namítat ve vztahu k původnímu meritornímu rozhodnutí, proti němuž mohl brojit žalobou ve správním soudnictví. Jestliže tak neučinil, lze po něm obecně s ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt spravedlivě žádat, aby nesl negativ