5 Afs 60/2017 — Nejvyšší správní soud

31 Af 67/2020- 126 - text 23 31 Af 67/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: TWARDZIK CZ, s.r.o., IČO 26238501 sídlem Panská 25, 686 04 Kunovice zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2020, č. j. 30971/20/5300-22444-707622, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 6. 8. 2019 na základě výsledků provedené daňové kontroly u žalobce na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) následující dodatečné platební výměry na DPH (dále jen „platební výměry“): - č. j. 1687035/19/3309-51522-701957 za zdaňovací období měsíce března roku 2015, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 523 413 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 104 682 Kč; - č. j. 1687063/19/3309-51522-701957 za zdaňovací období měsíce dubna roku 2015, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 254 202 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 50 840 Kč; - č. j. 1687082/19/3309-51522-701957 za zdaňovací období měsíce května roku 2015, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 506 050 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 101 210 Kč; - č. j. 1687098/19/3309-51522-701957 za zdaňovací období měsíce června roku 2015, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 283 940 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 56 788 Kč; - č. j. 1687109/19/3309-51522-701957 za zdaňovací období měsíce ledna roku 2016, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 254 678 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 50 935 Kč; - č. j. 1687116/19/3309-51522-701957 za zdaňovací období měsíce února roku 2016, kterým byla žalobci doměřena daň ve výši 126 244 Kč a současně vznikla povinnost uhradit penále ve výši 25 244 Kč. 2. Správce daně neuznal žalobci nárok na odpočet DPH uplatněný z přijatých plnění dle daňových dokladů vystavených obchodními společnostmi Conflans Energy, s.r.o. (dále jen „Conflans“), FAST Planet s.r.o. (dále jen „FAST Planet“) a UFB Stock s.r.o. (dále jen „UFB“), neboť dospěl k závěru, že obchodní transakce byly zasaženy podvodem na DPH, do kterého byl žalobce vědomě zapojen. 3. Proti platebním výměrům brojil žalobce odvoláními, která žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2020, č. j. 30971/20/5300-22444-707622 (dále jen „napadené rozhodnutí“), dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“) zamítl, přičemž platební výměry potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Rozporuje existenci podvodu na DPH – žalovaný neprokázal daňovou ztrátu, ani příčinnou souvislost mezi údajně nezaplacenými daňovými povinnostmi a nárokem žalobce na odpočet, resp. spácháním podvodu na DPH a povědomím žalobce o tomto údajném podvodu. Správce daně nezpřístupnil dokumenty, podle kterých by mohl žalobce ověřit závěr o existenci dlužné daně, a k existenci dlužné daně neprovedl dostatečné dokazování. Nestandardnosti uváděné žalovaným jsou vysvětlitelné i jinak. Ve vztahu k obchodům za zdaňovací období březen až květen 2015 nebylo snížení ceny u zboží od Conflans prokázáno a u ostatních dodavatelů nebylo vůbec identifikováno. Ze spisu nevyplývá, jak správce daně nedoplatek řešil. 5. Žalobce dále podrobněji rozporuje jednotlivé objektivní okolnosti, z nichž žalovaný dovozoval účast žalobce na daňovém podvodu – virtuální sídlo dodavatele, provozovna dodavatele, nepatrná historie společnosti, neexistence sebereprezentační stopy, neplnění si zákonných povinností, neexistence registrace u Státní veterinární správy, typ obchodů. Tvrdí zejména, že tyto okolnosti nejsou indikátorem podvodného jednání, jsou standardní, případně zjištěné až ex post, jejich uplatnění je diskriminační, nesouvisejí s daňovým podvodem, nebo že žalobce nebyl povinen je zjišťovat. Správce daně, resp. žalovaný naopak neunesl důkazní břemeno ve vztahu ke standardnímu fungování trhu s mraženým masem. 6. Žalobce byl oprávněn důvěřovat legalitě předmětných obchodů, navíc dostál obecným požadavkům na dostatečnou obezřetnost. Žalobce prověřil společnost v obchodním rejstříku, živnostenském rejstříku, insolvenčním rejstříku a registru plátců DPH. V případě dlouhodobější spolupráce se jednatelka setkávala s osobami oprávněnými jednat za dodavatele. Vedl dostatečně podrobnou dokumentaci k obchodům. Bezpečně znal původ zboží a kontroloval je při odběru. Kontroloval je zároveň skladovatel a krajská veterinární správa. Platby probíhaly transparentně převodem na zveřejněný účet, především až po převzetí a kontrole. Žalobce pořizoval zboží za ceny obvyklé na českém trhu, které mapoval. Obchody probíhaly standardně a bez nesrovnalostí. Žalobce přitom u zboží realizoval výběrová řízení. Otázka materiálního a personálního zabezpečení obchodů je interní záležitostí dodavatele, kterou lze ověřit jen stěží. Otázka smluvního zabezpečení se pak týká výlučně obchodních rizik. Požadavky správce daně spadají spíše pod kontrolní činnost státu. Žalovaný relevantně nezpochybnil dobrou víru žalobce. 7. Žalobce dále namítá porušení zásady proporcionality, neboť sám stát neučinil veškerá opatření pro to, aby ke spáchání podvodů nedošlo. Obchody neprobíhaly za neobvyklých podmínek a byly řízeny jasnou ekonomickou logikou. Žalobce s kuřecím masem (a to nikoliv pouze) obchodoval již dávno a prověřovaní dodavatelé nebyli jedinými dodavateli. Obchodní marže byla obvyklá a zboží bylo dodáváno mnoha různým odběratelům. V kontextu žalobce šlo o méně významné obchody. Se správcem daně žalobce spolupracoval. Účast na obchodech mu nepřinesla žádnou nepřiměřenou výhodu. S touto argumentací se žalovaný adekvátně nevypořádal. Žalobce má za to, že daňové orgány měly aplikovat institut ručení dle § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Zvoleným postupem bylo žalobci nezákonně předepsáno penále a úrok z prodlení v nesprávné výši. 8. Na závěr žalobce namítá procesní vady daňového řízení, respektive nedostatečné vypořádání těchto námitek žalovaným. Procesní vady měly spočívat v nepřiměřené lhůtě pro vyjádření k výsledku kontrolního zjištění, neseznámení se stanoviskem správce daně k vyjádření žalobce, resp. hodnocením nově doložených důkazů před projednáním zprávy, nevyřízení stížnosti před ukončením kontroly, nesplněním předpokladů pro doručení zprávy o daňové kontrole do datové schránky, doměření daně před řádným ukončením daňové kontroly, nepřezkoumatelnosti zprávy o daňové kontrole, nezákonném vedení spisu (přeřazení důkazních prostředků do veřejné části až po seznámení s výsledkem kontrolního zjištění) a uplynutí lhůty pro stanovení daně. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a správní spis a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Uvádí, že v řetězcích zjistil chybějící daň a vymezil skutečnosti svědčící o nestandardnosti transakcí. Jasně popsal a vyhodnotil i objektivní okolnosti svědčící o vědomém zapojení žalobce do podvodu na DPH. S ohledem na nestandardnosti musel žalobce zcela ignorovat do očí bijící skutečnosti. Mohl a měl mít minimálně pochybnosti o reálné ekonomické činnosti svých dodavatelů nebo o jejich solidnosti. Způsob obchodování nebyl běžný. Přijetí opatření bránících riziku zapojení do daňového podvodu musí vylíčit daňový subjekt. Nejde o přenesení důkazního břemene, nýbrž o institut vyvinění se. Žalobci se nepodařilo prokázat, že si počínal dostatečně opatrně a přijal rozumná opatření. Blíže se nezajímal o povahu a činnost svých obchodních partnerů. Žalovaný přitom vycházel z údajů, které tu byly v době realizace transakcí. Výtka, že stát selhal a neodhalil podvod před tím, než do něj žalobce vstoupil, je irelevantní. Výběr a prověření partnerů je na rozhodnutí každého podnikatelského subjektu. Někdy je nezbytné po prověření obchod neuzavřít nebo např. využít § 109a zákona o DPH. Argumentaci stran upřednostnění institutu ručení nelze přisvědčit. Na námitky týkající se procesních vad žalovaný v napadeném rozhodnutí adekvátně reagoval. Z ničeho nelze usuzovat, že ukončení daňové kontroly bylo krokem učiněným čistě nebo převážně za účelem prodloužení lhůty pro stanovení daně. V. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze sk