5 Afs 131/2007 — Nejvyšší správní soud

31 Af 82/2016- 322 - text  15 31 Af 82/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i., IČ 68378271 sídlem Na Slovance 1999/2, 182 21 Praha 8 právně zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Sirovátkem sídlem Helénská 1799/4, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, č. j. ÚOHS-R403/2015/VZ-37535/2016/321/Oho, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou Krajskému soudu v Brně dne 14. 11. 2016 žalobce brojí proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 9. 2016, č. j. ÚOHS-R403/2015/VZ-37535/2016/321/Oho (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2015, č. j. ÚOHS-SO617/2015/VZ-39438/2015/532/ZČa (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a zamítnut rozklad žalobce. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tím, že v příslušných částech veřejné zakázky s názvem „DODÁVKA VÝPOČETNÍ TECHNIKY NA ROKY 2012 AŽ 2015“, zadávané ve formě otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 12. 2011 a uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 6. 12. 2011, pod ev. č. 102433, ve znění opravy uveřejněné dne 9. 12. 2011 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 17. 12. 2011 pod ev. č. 2011/S 243-394116, ve znění opravy uveřejněné dne 1. 9. 2012, změnil technické podmínky konkrétních dílčích plnění veřejné zakázky, přičemž po provedených změnách neprodloužil lhůtu pro podání nabídek. Za uvedené mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Toto rozhodnutí žalovaný potvrdil napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby 3. Žalobce má za to, že ani v jedné z označených částí veřejné zakázky nedošlo k naplnění znaků správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb. Předně namítl, že závěr žalovaného ohledně údajné změny podmínek dodatečnými informacemi k zadávacím podmínkám č. 5 ze dne 19. 1. 2012 a č. 9 ze dne 31. 1. 2012 je nesprávný a nezákonný, neboť byl učiněn na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že těmito informacemi pouze postavil najisto, že v rámci škály technických parametrů, které byly nastaveny jako minimální, akceptuje i kvalitativně a technicky obdobné či plně srovnatelné řešení dílčího a zcela marginálního technického prvku, což doložil ve správním řízení posudkem znaleckého ústavu APOGEO Esteem, a.s. 4. Podle žalobce žalovaný nijak nezohlednil, že žalobce není IT odborníkem, a proto jeho požadavkem bylo zajištění dodávky kompletní IT technologie. Rozhodující tedy bylo, aby dodané zboží fungovalo jako celek. Právě z toho důvodu stanovil technické parametry jako minimální tak, aby potenciální dodavatelé, kteří nedodávají pouze dílčí prvky výpočetní techniky, ale vytváří a připravují celé řešení poptávané výpočetní techniky, měli prostor navrhnout a nabídnout zadavateli řešení v souladu s jím nastavenými minimálními technickými požadavky na kvalitu a funkcionalitu. Žalovaný se přitom nezabýval charakterem poptávaného plnění, reálným významem jednotlivých marginálních technických prvků na předmět veřejné zakázky ani vlivem (byť i potencionálním) na rozsah okruhu potencionálních dodavatelů. Závěry znaleckého ústavu žalovaný reinterpretoval laickým způsobem. Nesouhlasil ani s tím, jakým způsobem žalovaný srovnával jednotlivé technické parametry a jaké závěry z tohoto srovnání vyvodil. 5. Za nesprávný označil žalobce i závěr žalovaného ohledně porušení § 39 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb. neprodloužením lhůty pro podání nabídek. Podle žalobce se žalovaný nedostatečně zabýval charakterem, obsahem a složitostí předmětu veřejné zakázky, neboť prokázal, že dodatečnými informacemi dotčené technické parametry byly zcela srovnatelné nebo obdobné a nebyla jimi jakkoliv zvýšena složitost nebo dotčen charakter původní veřejné zakázky. V důsledku toho nepotřebovali potencionální zájemci prodloužit dobu nezbytnou pro zpracování a předložení nabídek. 6. V další části námitek žalobce postavil napadené rozhodnutí do širších souvislostí rozhodování o případném porušení rozpočtové kázně. Následně shrnul konkrétní výtky vztahujíc se k samotnému průběhu zadávacího řízení. 7. Žalovaný žalobci podle jeho názoru nesprávně vytýká údajné zmírnění požadavků na technické parametry a potenciální podstatný dopad do výběru nevhodnější nabídky, aniž by jakkoliv skutečně zohlednil charakter poptávaného plnění. Uvedené doložil na příkladu požadovaného jasu monitoru. Dále brojil proti nepřípustné paušalizaci a bagatelizaci svého postupu žalovaným a proti neprokázání naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu, především pak proti absenci možnosti podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť jednotlivé dílčí technické parametry nemohly žádným způsobem výběr nejvhodnější nabídky ovlivnit. Neobstojí ani odkaz žalovaného na ohrožovací charakter správního deliktu, neboť i v takových případech je nutná kvalifikovaná úvaha ohledně reálného ohrožení právem chráněného zájmu. Na příkladu přípustnosti použití přístupu SSL pro WEB GUI namísto přístupu SSH brojil proti zavádějícím nepravdivostem uváděným v žádostech o dodatečné informace samotnými dodavateli. Namítl i to, že ve správním řízení nebylo doloženo, že by okruh potenciálních dodavatelů byl před vydáním dodatečných informací nějakým způsobem odlišný od okruhu potenciálních dodavatelů po vydání dodatečných informací. Navíc časová a administrativní náročnost zpracování nabídky, vč. nutnosti aktualizovat nabídku v důsledku vydání dodatečných informací mohla stěží přesáhnout několik desítek minut. 8. Dále žalobce poukázal na znění § 99 zákona č. 134/2016 Sb., podle kterého je žalobce povinen přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek pouze za předpokladu, že by to povaha takové eventuální změny zadávacích podmínek vyžadovala, oproti předchozímu zákonu č. 137/2006 Sb., za jehož účinnosti by měla být příslušná lhůta zadavatelem prodloužena v každém případě změny podmínek. Žalobce má za to, že ve smyslu čl. 40 odst. 6 listiny základních práv a svobod měla být aplikována pro žalobce příznivější právní úprava, která pro daný případ nevyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek. 9. Zcela závěrem brojil žalobce proti tendenčnímu pojetí ohrožovacích deliktů žalovaným, který podle názoru žalobce rozhodl v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 10. Dne 9. 1. 2017 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření žalovaného, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobce zanesl do zadávací dokumentace pravidla, která neodpovídají jeho výkladu, podle kterého prostřednictvím dodatečných informací jen postavil najisto, že v souladu se zadávací dokumentací akceptuje i kvalitativně a technicky obdobná řešení. Z čl. 17.1 zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá, v jakých případech mohl přistoupit k akceptaci kvalitativně a technicky obdobných řešení, přičemž takovým případem není nabízení vzorku, jenž nesplňuje obecná konkrétní minimální technická kritéria. Snaží se tedy popřít, že prostřednictvím dodatečných informací vůbec došlo ke změně zadávacích podmínek, avšak tato skutečnost je dle žalovaného evidentní a rozsáhle v obou stupních správního řízení odůvodněná a vyplývá i z předloženého znaleckého posudku s tím, že hodnocení právního rámce zadávání veřejných zakázek nepřísluší znalci a dílčí odůvodnění znaleckého posudku jen podtrhlo správnost závěrů žalovaného. 11. Dále žalovaný vyjádřil své přesvědčení, že v žalobě předestřená argumentace je spíše zavádějící než fakticky relevantní. Není pravdou, že žalobce poptával komplexní IT řešení s nějakými „minimálními technickými požadavky na kvalitu a funkcionalitu“, neboť součástí zadávacích podmínek byly minimální technické požadavky na konkrétní parametry konkrétních vzorků, které musely být dodrženy, aby výrobek splňoval zadávací podmínky žalobce. Postupem žalobce byly zmírněny zadávací podmínky, což mohlo vyústit v rozšíření okruhu dodavatelů, kteří by mohli plnit předmět veřejné zakázky, přičemž podle žalovaného je klíčová teze prokázaná i znaleckým posudkem, že výrobky které splňují „přísnější“ požadavek automaticky splňují i požadavek „mírnější“, což však již neplatí vice versa. V důsledku toho, že došlo ke zmírnění zadávacích podmínek tak byl žalobce povinen stanovit lhůtu pro podání nabídek tak, aby měli dodavatelé možnost adekvátně reagovat na změny v požadavcích. K tomu však nedošlo, přestože zadávací podmínky byly žalobcem změněny jen