9 Ads 213/2022 — Nejvyšší správní soud

22 A 80/2021- 88 - text  9 22 A 80/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobkyně: Mgr. J. Ž. bytem X zastoupena Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou sídlem Jaselská 14, Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 10. 2021, č. j. MPSV-2021/172359-921 č. j. MPSV-2021/172367-921, č. j. MPSV-2021/172181-921, a č. j. MPSV-2021/172186-921, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. 10. 2021, č. j. MPSV-2021/172359-921, č. j. MPSV-2021/172367-921, č. j. MPSV-2021/172181-921, a č. j. MPSV-2021/172186-921, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 37 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, advokátky Mgr. Evy Kantoříkové. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem přezkumu jsou čtyři rozhodnutí, kterými žalovaný zamítl odvolání žalobkyně podané ve věcech (1) odnětí příspěvku na úhradu potřeb dítěte (rozhodnutí č. j. MPSV-2021/172359-921); (2) vzniku přeplatku na příspěvku na úhradu potřeb dítěte (rozhodnutí č. j. MPSV-2021/172367-921); (3) snížení odměny pěstouna (rozhodnutí č. j. MPSV-2021/172181-921) a (4) vniku přeplatku na odměně pěstouna (rozhodnutí č. j. MPSV-2021/172186-921). Žalobkyně namítá jejich nezákonnost. Má za to, že žalovaný pochybil při výkladu aplikovaných právních norem, zejména pokud jde o posouzení titulu umístění svěřeného dítěte do krizového centra a toho, zda bylo dítě v plném přímém zaopatření krizového centra. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobkyni byl v roce 2014 do dlouhodobé pěstounské péče spolu se svou mladší sestrou svěřen nezletilý L. V., nar. X. Z důvodu jeho agresivního chování a dalších výchovných problémů se žalobkyně ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Vyškov (dále jen „OSPOD“) s nezletilým L. domluvila na jeho umístění v Krizovém centru pro děti a dospívající v Brně (dále jen „krizové centrum“). K umístění L. do krizového centra došlo na základě jeho vlastní žádosti, se souhlasem žalobkyně ode dne 9. 3. 2021. OSPOD podal dne 15. 3. 2021 návrh na předběžné opatření, jímž měl být nezletilý svěřen do krizového centra. Okresní soud ve Vyškově však tento návrh zamítl. Protože ani po několika měsících nedošlo ke zlepšení vztahu mezi L. a žalobkyní, byl podán návrh na zrušení pěstounské péče. Okresní soud ve Vyškově mu vyhověl rozsudkem, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2021. 3. V meziobdobí zahájil Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Brně (dále jen „úřad práce“) řízení o odnětí dávky pěstounské péče – příspěvku na úhradu potřeb dítěte a také řízení o snížení dávky pěstounské péče – odměny pěstouna. Důvodem bylo to, že nezletilý L. byl v plném přímém zaopatření zařízení pro děti a mládež. 4. Rozhodnutím ze dne 6. 9. 2021, č. j. 85593/21/VY, úřad práce rozhodl o odnětí příspěvku na úhradu potřeb dítěte s tím, že nárok na tuto dávku zanikl dne 8. 3. 2021 umístěním nezletilého L. do krizového centra. Odkázal na § 47g odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), podle kterého příspěvek na úhradu potřeb dítěte nenáleží po dobu, po kterou je dítě v plném přímém zaopatření zařízení pro péče o děti nebo mládež. Za plné přímé zaopatření se v souladu s § 7 odst. 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), považuje zaopatření v zařízení pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li toto zařízení dětem stravování, ubytování a ošacení. Krizové centrum přitom potvrdilo, že nezletilému L. poskytuje plné přímé zaopatření. 5. Druhým rozhodnutím ze dne 7. 9. 2021, č. j. 85592/21/VY, úřad práce rozhodl o vzniku přeplatku na příspěvku na úhradu potřeb dítěte a žalobkyni uložil povinnost vrátit přeplatek ve výši 20 955 Kč. Ze stejného důvodu úřad práce třetím rozhodnutím ze dne 7. 9. 2021, č. j. 85578/21/VY, rozhodl o snížení odměny pěstouna z 18 000 Kč na 12 000 Kč ode dne 1. 10. 2021. Zároveň čtvrtým rozhodnutím ze dne 8. 9. 2021, č. j. 85474/21/VY, úřad práce rozhodl o vzniku přeplatku na odměně pěstouna ve výši 13 320 Kč a uložil žalobkyni povinnost tento přeplatek vrátit. 6. Žalobkyně se proti všem rozhodnutím úřadu práce neúspěšně odvolala. Žalovaný napadenými rozhodnutími odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. III. Obsah žaloby 7. Proti napadeným rozhodnutím podala žalobkyně žalobu. Namítá, že úřad práce i žalovaný nesprávně vyložili aplikovanou právní úpravu. Žalobkyně má za to, že aby zanikl nárok na obě dávky pěstounské péče, musí být kumulativně splněny dvě podmínky – dítě musí být v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež a zároveň musí být dítě v tomto zařízení umístěno na základě rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu. Nezletilý L. však nebyl do krizového centra umístěn na základě rozhodnutí soudu ani jiného orgánu, ale na základě vlastní žádosti. Žalobkyně po celou dobu zůstala jeho pěstounkou a byla povinna mu zajišťovat životní potřeby a hradit za něj náklady, což také celou dobu dělala. 8. Podle žalobkyně nebyla splněna ani podmínka, že by nezletilý L. byl v plném přímém zaopatření krizového centra. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí u zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kterým je i krizové centrum, vůbec nepředpokládá, že by dětem poskytovalo plné přímé zaopatření. Rozsah zabezpečení poskytovaného krizovým centrem podle § 47 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí neodpovídá rozsahu plného přímého zaopatření, které se dětem poskytuje ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy podle zákona č. 109/2002 Sb. Tento zákon je podle žalobkyně třeba považovat za základní právní předpis upravující plné přímé zaopatření dětí nacházejících se v ústavních zařízeních. Co zahrnuje plné přímé zaopatření, uvádí § 7 odst. 2 tohoto zákona. Ochrana a pomoc v krizovém centru je v případě, že dítě je zde umístěno na vlastní žádost, poskytovaná za úplatu podle smlouvy o poskytování ochrany a pomoci, kterou musí hradit osoba odpovědná za výchovu dítěte, tj. i pěstoun. Tato úhrada se liší od příspěvku na úhradu péče poskytované dětem ve školních zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí výslovně definuje ústavní zařízení jako zařízení pro péči o děti nebo mládež poskytující plné přímé zaopatření. U zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (mezi něž patří i krizové centrum) však výslovně neuvádí, že dětem poskytují plné přímé zaopatření, vyjmenovává pouze druhy služeb a pomoci, co dětem zajišťují. 9. Nezletilý L. v krizovém centru bydlel a dostával od něj stravu. Náklady na tyto služby však nebyly hrazeny z rozpočtu krizového centra. Hradila je žalobkyně. Ta mu obstarávala i oblečení. Smyslem § 47g odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je podle žalobkyně zamezit tomu, aby pěstoun čerpal příspěvek na úhradu potřeb dítěte, pokud tyto potřeby zajišťuje zařízení, ve kterém je dítě umístěno. Pokud ale pěstoun i nadále tyto náklady hradí, měl by mít nárok na ponechání příspěvku. Nelze od něj spravedlivě žádat, aby z vlastních prostředků hradil náklady na úhradu potřeb dítěte 10. Dále žalobkyně odkazuje na § 47a odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, který upravuje právo pečující osoby na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě. Protože žalobkyně nezvládala výchovné problémy nezletilého, souhlasila s jeho umístěním v krizovém centru. Tím realizovala své právo na poskytnutí pomoci ve smyslu § 47a odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Podle tohoto ustanovení spočívá pomoc „zejména“ v zajištění krátkodobé péče v určitých sociálních situacích vymezených v hypotéze této právní normy. Žalobkyně má za to, že se jedná o demonstrativní výčet. Délka pobytu v krizovém centru může trvat nejdéle šest měsíců. Jedná se tedy o dočasné opatření, které neřeší situaci dlouhodobě. Stejně i § 47a odst. 2 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí zakotvuje právo osoby pečující na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě starší dvou let, která je přiměřená věku dítěte, v rozsahu alespoň 14 dnů v roce. Nezletilý měl v době umístění do krizového centra 13 let. Zákon přitom nestanovuje maximální počet dnů, po které má pěstoun právo na zajištění celodenní péče. 11. Správní orgány podle žalobkyně také pochybily při dokazování. Vycházely totiž výhradně z potvrzení krizového centra o tom, že nezletilému zajišťuje stravu, ubytování a ošacení. Žalobkyně přitom dokládala, že náklady na život nezletilého hradila ona sama. Správní orgány k těmto důkazům nepřihlédly, čímž porušily zásadu volného hodnocení důkazů. V důsledku tohoto p