8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

29 Af 8/2021- 330 - text  14 29 Af 8/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Petra Pospíšila ve věci žalobce: OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., IČ: 6383997 sídlem Čs. armády 786/20, 160 00 Praha zastoupený advokátem JUDr. Robertem Nerudou, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 605 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0002/2020/HS, č. j. ÚOHS-37341/2020/310/AŠi, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 11. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0002/2020/HS, č. j. ÚOHS-37341/2020/310/AŠi, je nicotné. II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0249/2018/DP-35137/2019/830/DKl, je nicotné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 300 Kč, a to k rukám jeho advokáta, JUDr. Roberta Nerudy, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud v Brně se v tomto rozsudku zabývá rozhodnutími, dle nichž žalobce v rozhodném období zneužil své dominantní postavení a porušil zákaz stanovený v § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „ZOHS“), a tím spáchal správní delikt dle § 22a odst. 1 písm. c) ZOHS, a zároveň porušil zákaz stanovený v čl. 102 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). 2. Žalovaný rozhodnutím z 18. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0249/2018/DP-35137/2019/830/DKl (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl výrokem I., že žalobce tím, že za poskytování licencí poskytovatelům ubytovacích služeb na území České republiky k zpřístupňování díla pomocí přístrojů technicky způsobilých k příjmu rozhlasového a televizního vysílání a k zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí technického přístroje ubytovaným v prostorách určených k soukromému užívání ubytovanými osobami v rámci poskytování služeb spojených s ubytováním uplatňoval bez objektivně ospravedlnitelných důvodů v období od 19. 5. 2008 do 6. 11. 2014 sazby odměn stanovené ve svém sazebníku autorských odměn za provozování děl hudebních, literárních, dramatických, hudebně dramatických, choreografických, pantomimických, audiovizuálních, děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, aniž by v nich zohlednil četnost využití ubytovacích prostor (obsazenost ubytovacích zařízení), a tedy požadoval od poskytovatelů ubytovacích služeb platby autorských odměn i z neobsazených pokojů, v nichž nedošlo k užití díla prostřednictvím jeho zpřístupnění, zneužil své dominantní postavení vynucováním nepřiměřené obchodní podmínky v období od 19. 5. 2008 do 6. 11. 2014 na trhu poskytování licence k užití autorských práv k dílům hudebním prostřednictvím zvukových a zvukově obrazových přístrojů včetně přístrojů umožňujících rozhlasové a televizní vysílání v pokojích ubytovacích zařízení v České republice a na trhu poskytování licence k užití autorských práv k dílům literárním, dramatickým, hudebně dramatickým, choreografickým, pantomimickým a audiovizuálním prostřednictvím přístrojů umožňujících rozhlasové a televizní vysílání v pokojích ubytovacích zařízení v České republice a v období od 12. 11. 2008 do 6. 11. 2014 na trhu poskytování licence k užití autorských práv k dílům výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl prostřednictvím přístrojů umožňujících televizní vysílání v pokojích ubytovacích zařízení v České republice k újmě poskytovatelů ubytovacích služeb a současně potenciálně ovlivnil obchod mezi členskými státy v oblasti výkonu autorských práv, čímž porušil v období od 19. 5. 2008 do 6. 11. 2014 zákaz stanovený v § 11 odst. 1 písm. a) ZOHS a spáchal správní delikt dle § 22a odst. 1 písm. c) ZOHS a rovněž porušil zákaz stanovený v čl. 102 písm. a) SFEU. 3. Ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí žalovaný žalobci zakázal jednání popsané ve výroku I. Dále ve výroku III. žalovaný rozhodl, že žalobci ukládá dle § 22a odst. 2 ve spojení s § 21h odst. 5 ZOHS pokutu ve výši 10 676 000 Kč. Ve výroku IV. prvostupňového rozhodnutí pak žalovaný uložil žalobci uhradit náklady řízení paušální částkou 3 500 Kč. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad. O něm rozhodl předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku tak, že rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Právě toto rozhodnutí nyní žalobce napadá žalobou. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobce v podrobně odůvodněné žalobě uvedl, že rozhodnutí předsedy Úřadu považuje za nicotné, popř. za nepřezkoumatelné a nezákonné. 6. Podle žalobce je rozhodnutí předsedy Úřadu předně nicotné pro nedostatek věcné příslušnosti žalovaného. Na posuzované jednání se nesporně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Přitom věcná působnost autorského zákona zakládá výluku z dozorové pravomoci žalovaného ve prospěch Ministerstva kultury (dále jen „ministerstvo“) a jeho dohledových pravomocí. Žalovaný neměl pravomoc vést správní řízení, v jehož rámci bylo vydáno napadeného rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí. 7. Pokud by uvedená rozhodnutí nebyla nicotná, bylo by dle žalobce třeba rozhodnutí předsedy Úřadu hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť je vnitřně rozporné. Stejně jako z prvostupňového rozhodnutí z něj není zřejmé, jaké jednání je žalobci ze strany žalovaného vytýkáno. Rozhodnutí předsedy Úřadu je dále nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nahrazuje chybějící odůvodnění týkající se naplnění materiálního znaku přestupku v prvostupňovém rozhodnutí nesprávným a nezákonným posouzením. 8. Pakliže by neplatilo výše uvedené, je podle žalobce rozhodnutí předsedy Úřadu nezákonné, neboť v prvé řadě měl žalovaný posuzované jednání (spočívající ve způsobu stanovení ceny) hodnotit z pohledu standardu uplatňování excesivních cen, nikoli nepřiměřené obchodní podmínky. Postup žalovaného je snahou o obejití judikatury Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“). Pokud by žalovaný postupoval správně, zjistil by, že sporné sazby autorských odměn nebyly excesivní. Musel by pak uzavřít, že žalobce se nedopustil zneužití svého dominantního postavení. 9. Další důvod nezákonnosti napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že žalovaný neprokázal naplnění materiálního znaku přestupku, kterým je zde narušení hospodářské soutěže. Rezignoval na naplnění důkazního standardu, který je na něj v tomto ohledu kladen judikaturou SDEU. Žalovaným prezentovaná teorie újmy není relevantní ani kredibilní. Žalovaný navíc neprokázal jakýkoli negativní dopad na spotřebitelský blahobyt. 10. Žalobce je také toho názoru, že žalovaný nesprávně stanovil a aplikoval test pro posouzení nepřiměřených obchodních podmínek. V rámci správního řízení se zabýval pouze tím, zda je jím tvrzená obchodní podmínka přiměřená, či nikoli. Navíc, pokud by žalovaný správně zohlednil skutkový stav, musel by zjistit, že jednání žalobce bylo v celkovém kontextu přiměřené protiplnění, které provozovatelům ubytovacích zařízení jako uživatelům děl bylo poskytováno. 11. Žalovaný rovněž nesprávně posoudil skutkový a právní rámec posuzovaného jednání. Sporný způsob výpočtu autorských odměn byl legitimní reakcí žalobce na změnu právní úpravy, která poškozovala autory děl. Žalobce přitom důsledně zohledňoval zájmy provozovatelů ubytovacích zařízení a snažil se nalézt kompromis, který by pro ně byl co nejméně zatěžující. 12. Dále žalovaný neprokázal podstatný vliv na obchod mezi členskými státy. Autorům děl z jiných členských států mohly z posuzovaného jednání plynout (pokud vůbec) jen zanedbatelné autorské odměny (v řádu desítek korun ročně). Toto jednání tedy nemělo na vnitřní trh významný dopad. Žalovaný tedy neprokázal použitelnost čl. 102 písm. a) SFEU. 13. Žalovaný taktéž jednal nesprávně a nezákonně při výpočtu uložené pokuty. V rozporu s principy demokratického právního státu postupoval zcela libovolně, neboť účelově vyčkával na vydání nové interní metodiky, která mu umožnila uložit žalobci řádově vyšší pokutu. 14. Podle názoru žalobce celé proběhlé správní řízení trpí závažnými procesními nedostatky, když zejména předseda Úřadu podstatným způsobem doplnil dokazování, aniž by o tom ve správním spise zanechal jakoukoli procesní stopu. 15. Žalobce se také domníval, že v rámci soudního řízení může vyvstat potřeba předložit SDEU předběžné otázky a přerušit řízení. Žalobce je přesvědčen, že soud může sporné otázky vyřešit snadnou aplikací dosavadní judikatury SDEU. Pokud by se však s tímto názorem soud neztotožnil, musel by konstatovat, že SDEU praktiku obdobnou posuzovanému jednání dosud výslovně ne