4 As 165/2016 — Nejvyšší správní soud

30 A 59/2022- 69 - text 14 30 A 59/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: VVINE import s. r. o. sídlem Branická 213/53, Praha zastoupeného advokátkou JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D. sídlem Drobného 324/72, Brno proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2022, čj. SZPI/BS77466/2019 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2022, čj. SZPI/BS77466/2019 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladů řízení částku 9 800 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Nikoly Jílkové, Ph.D., advokátky, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v nynější věci zabýval několika přestupky žalobce spočívajícími v nesprávném označování vína. Šlo o (i) chybějící údaj o provenienci, (ii) chybějící údaj o státu, kde se nachází provozovna nebo ústředí stáčírny, a (iii) neoprávněné použití výrazu „jakostní odrůdové víno“. 2. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, rozhodnutím ze dne 28. 6. 2021, čj. SZPI/BS77453/2019 (dále též „rozhodnutí o pokutě“) uznala žalobce vinným a uložila mu pokutu 60 000 Kč. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 23. 5. 2022. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Absentuje materiální stránka přestupku, neboť žalobce měl předmětná vína v neprodejním skladu a nemohl ohrožovat spotřebitele nepřesnými údaji. Takové klamavé působení původně inspektorát tvrdil, následně však od toho sám ustoupil. Odůvodnění společenské škodlivosti přestupků je tak zcela nedostatečné a nepřesvědčivé. K novému výroku III rozhodnutí o přestupku pak žalobce navrhoval dodatečné dokazování, neboť žalovaný neunesl důkazní břemeno, aby prokázal žalobcovu vinu. Žalobce ještě zmiňuje, že žalovaný nezákonně provedl další jím navržené důkazy – protokoly o zkouškách, protokoly LAB, výslech svědka, protokoly o kontrolách apod. 4. Podle žalovaného spáchal žalobce v jednočinném souběhu tři přestupky. Přitom dva z těchto tří přestupků naplňují skutkovou podstatu téhož přestupku podle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Žalobce se nemohl v jednočinném souběhu dopustit jedním jednáním dvou různých opomenutí. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007135. Výklad žalovaného je v rozporu s principy trestního práva. 5. Žalovaný dále špatně interpretoval evropské právo. Žalobce se měl přestupku dopustit uváděním vína do oběhu v rozporu s čl. 119 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Evropské právo však rozlišuje několik odlišných pojmů, které žalovaný libovolně zaměňuje. Evropské právo používá pojmy „placing on the market“ (uvádět na trh), „put into circulation“ (uvádět do oběhu) a „marketed/commercialisés“ (prodávat/nabízet k prodeji). Právě poslední variantu používá čl. 119 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 a myslí tím obchodování, nikoliv uvádění na trh, jak si chybně myslí žalovaný. V případě přímé aplikace evropského práva je potřeba dát přednost právu evropskému, které je nadřazené. Navíc je výklad žalovaného v rozporu s čl. 10a Ústavy, dle kterého je nutné respektovat evropské primární právo. Navíc český překlad nařízení neodpovídá anglickému a francouzskému překladu, které v čl. 119 používají pojem obchodovat (marketed) a nikoliv uvádět na trh. Z procesní opatrnosti žalobce žádá o předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru za účelem vyjasnění obsahu aplikovaného nařízení. 6. Uložený trest je z několika důvodů nezákonný a nepřiměřený. Za prvé, žalobce v řízení navrhoval upuštění od potrestání, případně žádal maximálně o uložení napomenutí. Odůvodnění správních orgánů k těmto návrhům je zcela nedostatečné, neboť správní orgány se nezabývaly splněním kritérií § 17i zákona o potravinách, § 42, § 43 a § 45 přestupkového zákona. Přitom u tak bagatelního jednání se tento postup nabízel. Za druhé, žalovaný nezohlednil polehčující okolnosti. Přitom žalobce na několik takových poukázal – nižší škoda, přičinění se o odstranění škodlivých následků, napomáhání při objasňování činu a upřímná lítost. Nelze akceptovat praxi, že správní orgán záměrně uloží příkazem vysokou pokutu, a pak ji v rozhodnutí sníží s tím, že další snižování už není namístě. Za třetí, uložená pokuta neodpovídá srovnatelným případům. Konkrétně žalobce poukazuje na dva příkazy a jedno rozhodnutí, v němž žalovaný uložil pokuty v rozsahu 1250 tisíc Kč, ačkoliv šlo o přímé ohrožení zdraví spotřebitelů. Stejně tak se tyto nižší pokuty objevovaly v kauzách řešených krajskými soudy. Za čtvrté, s ohledem na délku řízení navrhoval žalobce snížení výměry trestu s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. I tento návrh zůstal nevyslyšen. 7. Správní orgány pak zatížily proces dalšími vadami, které měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný sice potvrdil rozhodnutí o pokutě, ale zároveň změnil způsob úhrady, neboť do výrokové části svého rozhodnutí uvedl, že žalobce je povinen uloženou pokutu ve výši 60 000 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč (celkem 61 000 Kč) uhradit na účet žalovaného. Tím žalovaný de facto vytvořil druhý exekuční titul pro tutéž povinnost. Dále žalovaný opětovně odmítl provést ústní jednání, ačkoliv o to žalobce žádal. A konečně žalobce namítá, že v průběhu celého řízení se setkával s různými nestandardními postupy a selektivním hodnocením důkazů. 8. Nezrušíli soud napadené rozhodnutí, navrhl žalobce moderaci uložené pokuty. III. Argumentace žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 11. Žaloba je důvodná. Skutková zjištění 12. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu (v němž soud ověřoval skutečnosti, které byly podle žalobce sporné), a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 13. Celá věc začala kontrolou dodržování povinností při uvádění vinařských produktů na trh v žalobcově provozovně na adrese Třída Maršála Malinovského v Uherském Hradišti ve dnech 5. 2. 2019 a 10. 4. 2019. Obě strany se shodují, že nešlo o prodejnu vína, nýbrž o neprodejní sklad. K provedeným kontrolám se vážou mnohé doklady obsažené ve správním spise – fotodokumentace, záznamy o odběru vzorků, protokoly o zkouškách apod. Při tom prvostupňový kontrolní orgán zjistil, že žalobce uváděl v období od 12. 9. 2018 minimálně do 5. 2. 2019 do oběhu celkem 7 druhů vín, která nebyla řádně označena. Při kontrole ovšem sám inspektorát objevil pouze dva špatně označené druhy vína, na zbylých pět jej upozornil sám žalobce. Konkrétně šlo o následující chybějící údaje a jejich kvalifikaci. 14. Chyběl údaj o provenienci, tedy o zeměpisném původu vína, jak to požaduje čl. 119 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Vína obsahovala tento geografický údaj: „Nitranská vinařská oblast“. Nebylo uvedeno, že jde o Slovensko. 15. Dále absentoval údaj o členském státu, kde se nachází provozovna nebo ústředí stáčírny. Ten vyžaduje čl. 46 odst. 1 písm. f) a čl. 46 odst. 2 nařízení Komise (EU) č. 2019/33. Všechna vína obsahovala označení, že stáčírnou je společnost K&L Real Krakovany spol., s. r. o., sídlem Staničná 1, 821 04 Bratislava. Chyběl ovšem údaj o státu, kde se stáčírna nachází – opět Slovensko. 16. A konečně žalobce na etiketách neoprávněně používal tradiční výraz „jakostní odrůdové víno“, který lze používat jen pro vína z České republiky. Žalobcovo víno pochází ze Slovenska, a tam bylo certifikováno jako „akostné vino“ Ústredným kontrolným a skúšobným ústavom polnohospodárskym v Bratislavě. 17. Původně posoudil inspektorát v Brně výše popsané žalobcovo jednání jako jeden přestupek a uložil mu za něj příkazem pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalobce podal proti příkazu odpor a inspektorát pokutu snížil na 60 000 Kč (rozhodnutí ze dne 26. 9. 2019, čj. SZPI/BS774/22/2019). Žalovaný však toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil brněnskému inspektorátu k novému řízení. Primárně proto, že podle žalovaného představují výše popsaná pochybení tři přestupky spáchané v souběhu. Výsledkem nového řízení bylo rozhodnutí, jímž brněnský inspektorát opět uložil žalobci pokutu ve stejné výši. To potvrdi