2 As 4/2015 — Nejvyšší správní soud

31 A 95/2020- 122 - text  16 č. j. 31A 95/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: V. B., narozen X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Borisem Vágnerem sídlem třída Kpt. Jaroše 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Celní úřad pro Zlínský kraj sídlem Zarámí 4463, 760 01 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2020, č. j. 1129-40/2020-640000-4, takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 12. 5. 2020, č. j. 1129-40/2020-640000-4, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to k rukám JUDr. Borise Vágnera, advokáta se sídlem třída Kpt. Jaroše 19, 602 00 Brno, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 6. 2020 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2020, č. j. 1129-40/2020-640000-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 101 a 181 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „daňový řád“) zamítl návrh žalobce na zastavení daňové exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky nařízené exekučním příkazem ze dne 8. 1. 2020, č. 1864002020/8, č. j. 1129-2/2020-640000-42 (dále též „exekuční příkaz č. 1“), a exekučním příkazem ze dne 24. 1. 2020, č. 1864002020/10, č. j. 1129-2/2020-640000-42 (dále též „exekuční příkaz č. 2“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce úvodem rozsáhle shrnul průběh dosavadního řízení. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné a nesprávné. V rámci vymezení žalobních bodů předně poukázal na zásadu vstřícnosti dle § 6 odst. 4 daňového řádu a výklad pojmu dobré mravy, čímž se snažil argumentovat k otázce, za jaké situace je vznesení námitky promlčení zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 3. Žalovaný se ve svém postupu dopustil zjevných procesních pochybení, zejména v poučení obou exekučních příkazů. Ta obsahují informaci o tom, že proti exekučním příkazům nelze uplatnit opravné prostředky, nicméně dle § 178 odst. 2 ve spojení s § 102 odst. 1 daňového řádu má takové rozhodnutí obsahovat poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Vedle toho pokládá za nesprávné konstatování žalovaného, že výzva ze dne 5. 2. 2020, v níž stanovil žalobci osmidenní lhůtu k prokázání jeho tvrzení uvedených v námitce ze dne 15. 1. 20202, byla úkonem nad rámec jeho zákonných povinností. K tomu mu byla poskytnuta lhůta kratší, než je stanovena daňovým řádem. Tato výzva ze dne 5. 2. 2020 měla vycházet z § 112 odst. 2 daňového řádu. V důsledku toho není možné akceptovat konstatování žalovaného o nemožnosti přihlížet k později tvrzeným skutečnostem po uplynutí určené osmidenní lhůty. Žalobci poskytnuté lhůty nebyly ani přiměřené, pokud mu jednou byla stanovena lhůta 8 dnů, zatímco v jiném případě 30 dnů. 4. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, neboť se žalovaný nikterak nevyjádřil k vznesené námitce promlčení, tj. nevypořádal se s žalobcovou argumentací obsaženou v návrhu na zastavení exekuce. Odkaz žalovaného na žalobu, kterou vůči žalobci podal v rámci soukromoprávního řízení, není případný. Hodnocení námitky promlčení jako zjevného zneužití práva odůvodněného jinými skutečnostmi, které však žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl, není rovněž správný postup. Žalovaného argumentace je opakovaně založena na vysoké míře pouhých spekulací. 5. Dospěl-li žalovaný k závěru o neunesení svého důkazního břemene, ačkoliv žalobce upřesnil svou procesní obranu a doplnil ji o konkrétní důkazní návrhy, měl v intencích práva na spravedlivý proces žalobce vyzvat a poučit ho o riziku neunesení důkazního břemene. Správce daně má poučovací povinnost vůči osobám zúčastněným na správě daní. Žalobce naopak specifikoval navrhované důkazy tak, jak bylo v jeho možnostech, na výzvu žalovaného ze dne 23. 3. 2020 odkázal na příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor ze dne 13. 10. 2014 a na protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 16. 12. 2014. Nesouhlasí proto se žalovaným, že neoznačil, co konkrétně má žalovaný vyhledat. Důvodně očekával, že žalovaný využije jemu dané pravomoci vyžádat si příslušné dokumenty. Žalovaný opomněl a vůbec se nevypořádal s důkazním návrhem v podobě protokolu o provedené domovní prohlídce ze dne 16. 12. 2014. K druhému z žalobcových návrhů (příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor ze dne 13. 10. 2014) žalovaný bez dalšího zdůvodnění uvedl prostou pochybnost, že by v něm stěží nalezl potřebné důkazy svědčící tvrzení o neexistenci či započtení vzájemných pohledávek. Obdobné závěry činí o výpovědích žalobce v rámci trestního řízení ke specifikaci nároku na náhradu škody. K žalovanému uvedenému nahlédnutí do spisového materiálu žalobce poukázal na omezení způsobená nouzovým stavem, která mu toto znemožňují. 6. Rozporuje závěr žalovaného o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy a sledování nepoctivého záměru představujícího tzv. zneužití práva v případě námitky promlčení. Dle žalobce si je žalovaný vědom uplynutí promlčecí doby minimálně ve vztahu k promlčení nároku na zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu, o čemž svědčí i podaná poddlužnická žaloba týkající se pouze exekučního příkazu ze dne 24. 1. 2020, nikoliv ze dne 8. 1. 2020. Žalobce je přesvědčen, že k promlčení pohledávky došlo a jím vznesenou námitku promlčení nelze považovat za zneužití výkonu práva ze strany žalobce, neboť nekonal ničeho, na základě čehož by žalovanému bránil uplatnit nároky dříve než po uplynutí zákonné promlčecí doby. Žalovaný ani neuvedl žádné konkrétní a výjimečné okolnosti, pro které by se námitka promlčení mohla příčit dobrým mravům. 7. Žalobce je přesvědčen rovněž o tom, že veškerá jeho podání je nutné vztáhnout k oběma exekučním příkazům, a to s ohledem na charakter smluvní pokuty, což žalovaný rozporuje. Jím učiněná podání tak pokládá za učiněná vůči oběma exekučním příkazům. 8. Odůvodněné vznesení námitky promlčení je jiným důvodem, pro který nelze dle § 181 odst. 2 písm. i) daňového řádu v daňové exekuci pokračovat, k čemuž žalobce cituje obsáhle související judikaturu. Žalovaný měl zohlednit obsah samotného návrhu na zastavení exekuce, a nikoliv jej formalisticky odmítnout, došlo-li v něm ke zjevnému administrativnímu pochybení spočívajícímu v odkazu na písm. b) namísto písm. i) odkazovaného ustanovení § 181 odst. 2 daňového řádu. 9. Žalovaný se rovněž dopouští dezinterpretace tvrzení žalobce, k čemuž žalobce uvádí několik příkladů takového postupu. 10. Výzva žalovaného ze dne 23. 3. 2020, zda se jedná o odvolání proti rozhodnutí o námitce nebo o návrh na zastavení daňové exekuce, neměla opodstatnění, jelikož proti rozhodnutí o námitce nejsou přípustné opravné prostředky, tedy ani odvolání. Ze závěrečného návrhu v tomto podání je nadto zřejmé, že se jedná o návrh na zastavení daňové exekuce. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil podáním ze dne 11. 8. 2020. Napadené rozhodnutí je pečlivě odůvodněno a žalobce svými námitkami napadá i pochybení, která nemohou být předmětem projednávané žaloby. 12. V dané věci se nejedná o rozdílné výklady právního předpisu, ale o dva právní názory, proto žalobcem uvedená zásada vstřícnosti nebyla porušena. Nezpochybňuje možné promlčení jednoho ze závazků žalobce (kupní ceny za převod obchodního podílu), avšak v případě vznesené námitky promlčení jde ze strany žalobce o zneužití práva a námitka promlčení exekvovaného závazku je tak v rozporu s dobrými mravy. 13. Žalobci se dostalo řádného poučení. Jím uváděné náležitosti poučení se týkají odvolání, nikoli dalších možných opravných či dozorčích prostředků, resp. možnosti podat námitku. Stejně tak není důvodná ani argumentace ohledně lhůty k doplnění námitky, neboť skutečnost, že žalobce v podané námitce svá tvrzení ohledně neexistence předmětné jiné peněžité pohledávky ničím nedoložil, ani k tomu nenavrhl žádných důkazů, projednání námitky nebrání. Je přesvědčen, že jeho postup v souvislosti s vydáním výzvy k prokázání tvrzení byl postupem nad rámec jeho povinností. Žalobce vytýká žalovanému údajné nedostatky v řízeních, resp. v rozhodnutích, která nejsou předmětem této žaloby. Žalobce ani proti exekučním příkazům, ani proti rozhodnutí o námitce nepodal správní žalobu. 14. Ohledně námitky nedostatečného odůvodnění žalobce opomíjí další obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť cituje toliko jednu větu, kterou vytrhává z kontextu. Žalovaný se přitom k námitce promlčení vyjádřil opakovaně a uvedl, proč tuto námitku považuje za vznesenou v rozporu s dobrými mravy a jako zneužití pr