4 Ads 28/2013 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 6/2021- 67 - text  2 34 Ad 6/2021 34 Ad 6/2021-67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Ing. X. M. N. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Petrem Schlesingerem sídlem Bratčice č. p. 137, 664 67 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2021, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 4. 2021, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 292 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Schlesingera, advokáta se sídlem Bratčice 137, 664 67, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Vymezení věci a dosavadní výsledky správního řízení 1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly již podruhé zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2016, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobkyni přiznán starobní důchod od 24. 6. 2016 ve výši 6.521 Kč měsíčně, a to podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“). 2. Dne 7. 3. 2016 žalobkyně požádala prostřednictvím MSSZ Brno o přiznání starobního důchodu od 24. 6. 2016. Na základě této žádosti bylo vydáno rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, přičemž jeho součástí byl osobní list důchodového pojištění ze dne 11. 4. 2016. V něm bylo zhodnoceno pro účely řízení o starobním důchodu období zaměstnání žalobkyně u společnosti I. v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990 jako vyloučená doba bez uvedení vyměřovacích základů. U posledně jmenované společnosti bylo v rámci řízení o námitkách žalobkyně provedeno rozsáhlé šetření ohledně zaměstnání žalobkyně v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990, kdy bylo osloveno několik společností a organizací. V evidenci žalované totiž chyběl evidenční materiál na dobu zaměstnání žalobkyně u společnosti I. B., s.p., později I. B., s.p. (dále též jako „I. Brno“ nebo „I.“ a „I. Brno“ nebo „I.“), a to od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990. 3. V rámci řízení o námitkách bylo z vyjádření společnosti F., s.r.o., zjištěno, že ve spisovně nejsou uloženy osobní karty ani mzdové listy podniku I., resp. I., přičemž odkázáno bylo na možnost archivace těchto dokladů u S. o. u. s. v Brně nebo u Magistrátu města Brna. Z vyjádření Magistrátu města Brna vplynulo, že obdobné materiály se u nich nenachází, a že žádost byla postoupena Moravskému zemskému archivu v Brně. Z vyjádření Moravského zemského archivu v Brně vyplynulo, že požadované dokumenty by se mohly nacházet ve spisovně společnosti D. L.nebo ve spisovně společnosti F., s.r.o., anebo u S. o. u. s. v Brně. Z vyjádření posledně uvedeného učiliště vyplynulo, že v jejich spisovně jsou uloženy pouze osobní spisy zaměstnanců společnosti I., avšak nejsou zde uloženy mzdové listy. Z osobního spisu žalobkyně, jenž obsahuje pracovní smlouvu a výstupní list, bylo možné doložit pouze dobu zaměstnání v rozsahu od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990; avšak dle sdělení společnosti D. S., s.r.o., nejsou mzdové listy k dispozici. Výsledkem šetření tedy bylo pouze potvrzení doby zaměstnání žalobkyně ve společnosti I. v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990, avšak mzdové podklady nebyly dohledány. Také žalobkyně, která si dobu celého zaměstnání prošetřila vlastní cestou, dospěla k závěru, že mzdové podklady nebyly nikde nalezeny. Na základě doložených dokladů byla žalobkyni provedena rekonstrukce evidenčních listů důchodového zabezpečení na celou dobu jejího zaměstnání, která jí byla následně prvostupňovým rozhodnutím zhodnocena jako doba vyloučená (bez uvedení vyměřovacích základů). Žalobkyně doložila své platové výměry, když současně uvedla, že jiné doklady již nemá k dispozici. Mzdové podklady nebyly nikde nalezeny. Z doložených platových výměrů nevyplývá konkrétní výše skutečně dosažených vyměřovacích základů žalobkyně, příp. počet získaných vyloučených dnů; je pouze uvedeno pracovní zařazení žalobkyně, výše základního stanoveného tarifu a osobního ohodnocení. Pro rekonstrukci výše vyměřovacích základů žalobkyně tak nebyly tyto doklady dostatečné. 4. Při vydání prvního napadeného rozhodnutí žalovaná postupovala podle § 16 odst. 4 písm. c) zdp, podle něhož jsou vyloučenými dobami po 31. 12. 1995 doby, které se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob, dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy zahrnované do vyměřovacího základu či dobou, za níž náležely náhrady, popř. doby, po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů. Na základě citovaného ustanovení byla doba trvání pracovního poměru žalobkyně u společnosti I. v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990 zhodnocena jako doba vyloučená, neboť se nepodařilo zjistit výši jejích vyměřovacích základů, přičemž doba nebyla došetřena ani v rámci řízení o námitkách. S ohledem na výše uvedené nebylo možné námitkám žalobkyně vyhovět, pročež prvostupňové rozhodnutí bylo žalovanou v plném rozsahu potvrzeno. 5. Žalobkyně podala proti prvnímu rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 12. 2016, č. j. X, žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 3. 11. 2020, č. j. 34 Ad 2/2017-79, zrušil rozhodnutí o námitkách a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, přičemž ji zavázal preferovat postup výhodnější pro žalobkyni. Prokáže-li se provedeným dokazováním, že žalobkyně měla v namítaném období vyměřovací základ v určité minimální výši, je vhodné jej započítat do vyměřovacího základu žalobkyně, není-li pro ni výhodnější tuto dobu vyloučit; neprokáže-li se dostatečně konkrétní výše vyměřovacího základu žalobkyně za předmětné období, je na místě aplikovat § 16 odst. 4 písm. c) zdp a vyloučit tuto dobu ve výpočtu osobního vyměřovacího základu žalobkyně. Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji zamítl jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 1 Ads 452/2020-32. 6. Po vrácení věci provedla žalovaná na základě rozhodnutí KS v Brně další dokazování ve věci, když se obrátila na B. D. l., s.r.o., a na D., s.r.o. se žádostí o důkladné prošetření a zaslání mzdových listů žalobkyně za dobu jejího zaměstnání od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990 u I., resp. I. Z vyjádření D., s.r.o. vyplynulo, že další doklady o zaměstnání žalobkyně nebyly dohledány. Vzhledem k rozsáhlému šetření již v rámci prvního řízení o námitkách, kdy nebyly potřebné vyměřovací základy žalobkyně došetřeny, neprováděla žalovaná další dokazování, a to s ohledem na neexistenci dalších subjektů, které by potřebnými doklady s vyměřovacími základy žalobkyně disponovaly. Naopak žalobkyně doplnila správní řízení o nové podklady – dvě čestná prohlášení svědkyň J. S. a S. K. Obě svědkyně byly jako projektantky v minulosti zaměstnány v I. B., byly tedy spolupracovnicemi žalobkyně. 7. Žalovaná vydala nové (druhé) rozhodnutí o námitkách s tím, že podle ní nelze aplikovat názor KS v Brně a použít vyměřovací základ v určité minimální výši pro určení vyměřovacího základu žalobkyně, neboť tento postup nemá oporu v právních předpisech a doložené svědkyně byly zaměstnány na odlišných pracovních pozicích než žalobkyně. Odkázala na rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2020, č. j. 3 Ads 78/2010-93, podle něhož postupovala. Z rozsudku NSS mimo jiné plyne, že ad 1) za účelem prokázání vyměřovacích základů nelze použít tytéž podpůrné důkazní prostředky, jako stran prokázání samotné doby pojištění. Ad 2) platové výměry nejsou dostatečně podrobným zdrojem informací k určení vyměřovacích základů – neobsahují záznamy o příjmu za každý měsíc a nelze z nich vyčíst podrobnosti o průběhu pracovního poměru. Ad 3) jelikož nelze po pojištěnci spravedlivě požadovat, aby si zajistil náhradní evidenční listy u nástupnických subjektů bývalých zaměstnavatelů, neboť nástupce mnohdy již nelze dohledat, je správným postupem vyloučit prokázanou dobu zaměstnání pro účely výpočtu osobního vyměřovacího základu dílčího starobního důchodu, jelikož vyměřovací základy nejsou za dané období objektivně zjistitelné. V souladu s tímto žalovaná postupovala a období od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990 zhodnotila jako dobu vyloučenou pro účely výpočtu výše starobního důchodu žalobkyně. Nebyly totiž doloženy či došetřeny doklady, prokazující výši vyměřovacího základu žalobkyně v předmětném období. Doložené platové výměry jsou pro tyto účely nedostačující. K vyloučení příslušné doby pojištění z rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu žalovaná přistoupila podle § 16 odst. 4 písm. c) zdp, který poskytuje ochranu poplatníku pojistného, jenž byl v dobré víře účasten důchodového pojištění, avšak nelze určit výši jeho vyměřovacího základu. Pod