3 Afs 14/2023 — Nejvyšší správní soud

62 Af 68/2020- 99 - text 10 pokračování 62 Af 68/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Znojemský městský pivovar a.s. sídlem Hradní 87/2, Znojmo proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.9.2020, č.j. 14358-5/2020-900000-312, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 29.9.2020, č.j. 14358-5/2020-900000-312, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“) – dodatečným platebním výměrům na spotřební daň z piva za zdaňovací období únor 2017 až září 2018 v celkové výši 898 767 Kč. 2. Důvodem pro doměření spotřební daně bylo zjištění, že žalobce nesplňuje podmínky ve smyslu § 82 a § 85 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon č. 353/2003 Sb.“), pro uplatnění snížené sazby daně z piva (tj. 16 Kč za jeden hektolitr a každé celé hmotnostní procento extraktu původní mladiny) z důvodu propojení řídících a vlastnických struktur se společností Jarošovský pivovar a.s. Podle správních orgánů tudíž žalobce nespadá do kategorie malého nezávislého pivovaru a sníženou sazbu daně z piva uplatnil neoprávněně. Proto mu byla spotřební daň z piva doměřena v základní sazbě. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce podrobnou argumentací zdůvodňuje, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgány nesprávně považovaly za rozhodující kritérium pro zařazení žalobce z hlediska sazby spotřební daně jeho personální propojení se společností Jarošovský pivovar a.s. Žalobce namítá, že obě společnosti jsou na sobě hospodářsky nezávislé, mají jinou strategii, jiné produkty a jiné zákazníky, a jejich společná produkce nedosahuje ani limitu 200 000 hl pro malý nezávislý pivovar. Vzájemná vlastnická propojenost dvou pivovarů tak v tomto ohledu nemůže mít vliv na zařazení obou pivovarů do kategorie malý nezávislý pivovar. Výklad zaujatý správními orgány je formalistický a vede k daňové diskriminaci. 4. Žalobce uvádí, že smyslem výhody spočívající ve snížené sazbě spotřební daně je poskytnutí kompenzace vyšších nákladů, které mají malé pivovary oproti velkým pivovarům. Spolupracující malé nezávislé pivovary se považují za jeden malý nezávislý pivovar, pokud jejich společný roční výstav piva nepřekročí 200 000 hl, což je případ obou pivovarů. Toto kvantitativní kritérium je přitom rozhodující. Aplikace základní sazby daně je podle žalobce v posuzovaném případě v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy a rovněž i definicí malého nezávislého pivovaru obsaženou v čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. 10. 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (dále jen „Směrnice“). Podle žalobce česká právní úprava implementovala Směrnici v § 82 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb. nepřesně a definici pozměnila (přidáním pojmu „nezávislých“ u spolupracujících malých pivovarů); žalobce se proto dovolává přímého účinku Směrnice. 5. Žalobce dále odkazuje na zákaz diskriminace vyplývající čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie, s nímž je úprava obsažená v § 82 zákona č. 353/2003 Sb. v rozporu. Pokud mají pivovary roční výstav do 10 000 hl, měly by být zdaňovány sníženou sazbou daně nehledě na formální odlišnosti v majetkové struktuře. Výklad správních orgánů vede k tomu, že žalobce je zdaňován vyšší sazbou než srovnatelné či ekonomicky silnější daňové subjekty. Podle žalobce na věc nedopadají závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 2.4.2009 ve věci C-83/08, Glückauf Brauerei, (ECLI:EU:C:2009:228), neboť objem výstavu posuzovaných pivovarů v tamní věci překračoval limit 200 000 hl., což je podle žalobce ve smyslu citovaného rozsudku primární podmínkou pro přiznání osvobození. Roční výstav pivovarů přitom žalovaný nezohlednil a citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie nesprávně interpretoval. Stejně tak podle žalobce žalovaný nezohlednil, že jiné členské státy podmínku nezávislosti malých spolupracujících pivovarů nestanovily, a odkazuje tak pouze na slovenskou právní úpravu. Žalobce je přesvědčen, že splňuje veškeré podmínky pro to, aby byl považován za malý nezávislý pivovar a mohl aplikovat nižší sazbu spotřební daně. To plyne rovněž ze stanoviska Ing. Š., u něhož má žalobce za to, že ze strany žalovaného mělo dojít přinejmenším k lepšímu zdůvodnění jeho odmítnutí. Dále žalobce na podporu své argumentace odkazuje na právní stanovisko Prof. JUDr. A. G., CSc., které přikládá k žalobě. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a odkazuje na napadené rozhodnutí, které považuje za správné a dostatečně odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. 8. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. Žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 10. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 11. Mezi účastníky řízení je sporu pouze o otázku právní, zda žalobce je malým nezávislým pivovarem, a tedy zda splnil podmínky pro uplatnění snížené sazby spotřební daně z piva. 12. Mezi účastníky řízení přitom není sporu o tom, že (pokud jde o příslušná zdaňovací období) žalobce a Jarošovský pivovar a.s. jsou nepřímo personálně propojeny prostřednictvím ovládající osoby M. P.; oba pivovary jsou osobami ovládanými. Současně jsou přímo propojeny přes M. H. jako statutárního ředitele obou pivovarů a z pozice funkce předsedy správní rady obou pivovarů opět M. P. Hlavním akcionářem žalobce i Jarošovského pivovaru a.s. je Gourmet Invest a.s., jehož zakladateli byli se 14 kusy akcií CEO Managenet s.r.o. a se 7 kusy akcií M. P., přičemž statutární ředitel žalobce i Jarošovského pivovaru a.s. M. H. byl v kontrolovaných zdaňovacích obdobích od 10.5.2016 do 31.5.2017 rovněž ve funkci statutárního ředitele Gourmet Invest a.s. a od 31.5.2017 do 31.12.2018 byl předsedou správní rady této společnosti. Žalobce a Jarošovský pivovar a.s. uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, podle které zapůjčitelem 10 000 000 Kč se splatností do 30.6.2021 je žalobce. Další smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny mezi Gourmet Invest a.s. coby zapůjčitelem a žalobcem, rovněž došlo k postoupení pohledávky žalobce za Jarošovským pivovarem a.s. na Gourmet Invest a.s. a k uzavření rámcové smlouvy o poskytování služeb mezi Gourmet Invest a.s. a žalobcem týkající se finančního poradenství, strategického řízení a koordinace projektů apod., dne 2.11.2016 došlo k prodeji akcií žalobce mezi společností CEO Management s.r.o. – jednatel a společník M. P. – jako prodávajícím a Gourmet Invest a.s. jako kupujícím s tím, že prodávající a kupující tvoří společný koncern). 13. Podle § 82 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb. je malým nezávislým pivovarem pivovar, jehož roční výroba piva, včetně piva vyrobeného v licenci, není větší než 200 000 hl a splňuje tyto podmínky: a) není právně ani hospodářsky závislý na jiném pivovaru, b) nadzemní ani podzemní provozní a skladovací prostory nejsou technologicky, či jinak propojeny s prostorami jiného pivovaru. 14. Podle § 82 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb. je pivovar právně nebo hospodářsky závislý, pokud a) vlastní více než 50 % podílu na čistém majetku nebo disponuje více než 50 % hlasovacích práv jiného pivovaru, b) chybí některý hlavní výrobní provozní soubor v pivovaru, nebo c) byla uzavřena jakákoliv dohoda, z níž lze dovodit přímou nebo nepřímou hospodářskou nebo právní závislost na jiném pivovaru. 15. Podle § 82 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb. se hlavním výrobním provozním souborem pro účely tohoto zákona rozumí varna, spilka a ležácký sklep, případně cylindrokonické tanky. 16. Podle § 82 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb. může malý nezávislý pivovar vyrábět pivo v licenci za podmínky, že: a) společná roční výroba pivovarů nepřevýší 200 000 hl, b) výroba piva v licenci nepřekročí 49 % jeho roční výroby, c) pivo vyráběné v licenci je vždy zdaněno základní sazbou daně. 17. Podle § 82 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb. spolupracují-li dva nebo více malých nezávislých pivovarů a jejich společná roční výroba nepřevýší 200 000 hektolit