1 Afs 92/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 9/2023- 133 - text  8 29 A 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Martina Kopy v právní věci žalobce: M. H. zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/17, 110 15 Praha za účasti osoby zúčastněné na řízení: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 2) Krajská hygienická stanice Kraje Vysočina sídlem Tolstého 1914/15, 586 01 Jihlava 3) Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2022, č. j. MD-34065/2022-930/7 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti výše označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, Odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 6. 2022, č. j. KUJI 49482/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byly nařízeny nezbytné úpravy spočívající v konzervaci stavby „I/38 Havlíčkův Brod JV obchvat“ (dále jen „stavba“). Konkrétně jím stanovil rozsah a způsob provedení úprav stavebních objektů SO 101.1 Silnice I/38 – km 0,000 až 1,900, SO 101.2 Silnice I/38 – km 1,900 až KÚ 4,123, SO 102 Mimoúrovňová křižovatka MÚK Termesivy, SO 103 Mimoúrovňová křižovatka MÚK Skalka, SO 104 Okružní křižovatka Havlíčkův Brod – jih, SO 201 Most na silnici I/38 přes trať ČD, řeku Sázavu a trať ČD, SO 202 Most na silnici I/38 přes potok a biokoridor, SO 203 Most na silnici I/38 přes polní cestu a biokoridor, SO 206 Most na silnici I/38 přes řeku Šlapanku a trať ČD, SO 208 Most na silnici I/38 přes potok a biokoridor, SO 210 Most na silnici I/38 přes polní cestu a Stříbrný potok, SO 211 Most na silnici I/38 přes místní komunikaci, SO 301 Silniční kanalizace. 2. Stavební úřad přijal prvostupňové rozhodnutí v reakci na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 29 A 109/2019-187, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2019, č. j. 26/2019-120-STSP/3, čímž stavební povolení na výše uvedené stavební objekty pozbylo právní moci. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že nařízené úpravy se týkají i stavebního objektu „SO 201 Most na silnici I/38 přes trať ČD, řeku Sázavu a trať ČD“, tudíž konzervační práce budou probíhat i na pozemcích parc. č. 650/4 a č. 650/5 v k. ú. Termesivy, s nimiž sousedí pozemky ve vlastnictví žalobce. Jeho vlastnická práva tak mohou být prvostupňovým rozhodnutím přímo dotčena. Žalobce nejprve namítl, že stavební úřad v rozporu se § 142 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), opomenul další účastníky – vlastníky dotčených a sousedních pozemků. Dále namítl, že prvostupňové rozhodnutí je neurčité a proto nevykonatelné, neboť nepřesně vymezuje rozsah konzervačních prací, což může dle žalobce vést i k faktickému dokončení nepovolených stavebních objektů. Postupem stavebního úřadu tak dle žalobce dochází k obcházení zákazu provádět nepovolenou stavbu. 4. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí těmto námitkám nepřisvědčil, neboť dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Žalovaný nesouhlasí s žalobcem, že by prvostupňové rozhodnutí stanovovalo podmínky pro zakonzervování stavebních objektů neurčitě či nesrozumitelně. Žalovaný má naopak za to, že stavební úřad stanovené podmínky řádně odůvodnil vzhledem k jednomu z cílů nezbytných úprav – zamezení splavování použité zeminy z tělesa silnice a řádně vycházel z výsledku kontrolní prohlídky stavby a odborných posouzení. Žalovaný taktéž zdůraznil, že osoba zúčastněná na řízení č. 1) (dále také „stavebník“) disponovala platným stavebním povolením po dobu téměř tří let (až do právní moci rozsudku krajského soudu č. j. 29 A 109/2019-76), stavba jako celek tedy byla v době rozhodování stavebního úřadu ve vysokém stupni rozestavěnosti. V případě stavebního objektu „SO 201 Most na silnici I/38 přes trať ČD, řeku Sázavu a trať ČD“ pak žalovaný uvedl, že se jedná o jeden z nejvýznamnějších objektů celé stavby. Je tudíž nežádoucí, aby železobetonové části konstrukce zůstaly delší dobu bez ochrany před povětrnostními vlivy, čímž by byla ohrožena životnost mostní konstrukce. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu zrušil. 6. V prvním žalobním bodu žalobce namítl, že žalovaný vůbec neposoudil odvolací námitku, že stavební úřad v rozporu s § 142 odst. 1 stavebního zákona opomenul prakticky všechny účastníky řízení v prvostupňovém rozhodnutí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že prvostupňové rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání netrpí žádnou právní vadou. Žalobce však má za to, že opomenutí účastníků řízení představuje zásadní vadu zapříčiňující nezákonnost prvoinstančního rozhodnutí, kteroužto žalovaný ignoroval. Žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti tím, že nedostatečně a nesrozumitelně reagoval na odvolací námitky týkající se rozsahu konzervačních prací. 7. Dále žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje podmínky pro ukládání zeminy s vysokými koncentracemi těžkých kovů, bez stanovení podmínek k zajištění nesplavování těchto zemin na sousední pozemky, včetně pozemků žalobce. Tím, že žalovaný takový postup stavebního úřadu potvrdil, zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. 8. V dalším žalobním bodu žalobce namítá, že stavební úřad rozhodoval o nařízení konzervačních prací bez toho, že by měl zpracovanou projektovou dokumentaci. Prvostupňové rozhodnutí tak obsahuje pouhý obecný výčet konzervačních prací, ze kterého nelze určit jejich rozsah a prostorové vymezení, což v důsledku způsobuje absolutní neurčitost tohoto rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí bylo dále vydáno bez dohody s dotčenými orgány státní správy, zejména s orgány chránícími veřejné zájmy v oblasti životního prostředí. Vydání prvostupňového rozhodnutí bez zákonem vyžadovaných závazných stanovisek vedlo k překročení kompetencí stavebního úřadu i žalovaného. V důsledku těchto pochybení tak nedošlo k posouzení vlivu imisí prováděných konzervačních prací na sousední nemovitosti, včetně nemovitosti ve vlastnictví žalobce. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s ohledem na povahu žalobních námitek toliko setrvává na své argumentaci, vyjádřené již v napadeném rozhodnutí, na níž ve vyjádření odkazuje. Z toho důvodu má za to, že postup žalovaného i stavebního úřadu byl zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, a proto jsou žalobní námitky žalobce nedůvodné. 10. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ze dne 23. 2. 2024 souhlasí s argumentací žalovaného, a naopak odmítá žalobní námitky žalobce jako neopodstatněné, resp. nemající základ ve skutkových zjištěních správních orgánů. IV. Ústní jednání konané dne 27. 2. 2024 11. V rámci ústního žalobce setrval na svém stanovisku a argumentaci již dříve písemně uplatněných v žalobě, kterou v průběhu ústního jednání zevrubně rekapituloval, a to i v reakci na podání OZNŘ 1). Žalovaný se z jednání omluvil, přičemž souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti. Zástupci OZNŘ 1) a OZNŘ 3) v průběhu jednání rovněž setrvali na svém stanovisku, podporujícím postup i argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí. V. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, včetně řízení předcházející jejich vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 13. Žalobce je přesvědčen, že správní orgány umožnily svými rozhodnutími, aby stavebník pokračoval ve stavebních pracích bez platného stavebního povolení. Žalobci, jako vlastníku ke stavbě sousedících pozemků, tak mohly imise z pokračující protiprávní stavby způsobit újmu na vlastnických právech. Žalobce má současně za to, že správní orgány se ve správním řízení dopustily několika vážných procesních pochybení, čímž zatížily svá rozhodnutí vadami nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti. Nepřezkoumatelnost 14. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného i prvostupňového rozhodnutí, jelikož se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvy